Martin Macík exkluzivně promluvil o vítězství na Dakaru. Popsal nejnáročnější okamžiky

Na vítězství české posádky kamionů na rallye Dakar čekali fanoušci 23 let. Naposledy jej v roce 2001 vyhrál Karel Loprais. Dlouhé čekání letos ukončil tým Martina Macíka. „Minulý rok jsme dojeli druzí a jak říká můj trenér, lepší druhý než mrtvý. Když dojedete do cíle, říkáte si, co jste mohli udělat líp, abyste vyhráli. Ale když vyhrajete, nic lepšího už není,“ popsal Macík pro CNN Prima NEWS.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Amatérský golfista přišel o desítky milionů. Porazil profesionály, odměnu ale nedostane

Nejnáročnější prý byla dvoudenní etapa. Tu úspěšně absolvovalo jen devět kamionů a česká posádka ji vyhrála o hodinu. „Byla extrémně těžká. Nám se ale všechno sešlo. Startovali jsme v ideální čas, s nikým jsme se nemuseli honit a vycházeli nám i vjezdy do bivaku, kam bylo důležité dojet za světla. Navíc jsme se ani jednou nezakopali,“ popsal palubní mechanik David Švanda.

Komplikované byly hlavně duny. „Empty Quarter, tedy poušť, ve které jsme závodili, je extrémní v tom, že jsou tam stovky metrů vysoké kopce. Navíc jsou členité a letos to bylo ještě sypké. Prvních 20 kilometrů bylo obtížných v tom, že vjedete do etapy, o které vám říkají, že bude strašně těžká a musíte překonat duny, které jste nikdy neviděli. Když jste nováček, stojíte před takovou dunou a vůbec nevíte, co dělat. Jsou potřeba zkušenosti,“ líčil Macík. Dodal, že v momentě, kdy se toho leknete, začnete dělat chyby.

Do poslední etapy vyrážel jeho tým s dvouhodinovým náskokem. I tak si ale nebyli ničím jistí a na vítězství ještě nemysleli. „S obrovským náskokem jsme vyráželi už v sedmé etapě. Každý den jsme přidávali třeba dalších pár minut náskoku. Do posledních asi tří kilometrů jsme ale o vítězství nemluvili,“ uvedl navigátor František Tomášek. Dodal, že pak už si ale byli jistí. „Na notebooku jsem viděl, že jsme u Rudého moře, tedy že už to bude jen rychlé, a to Martinovi jde. Opravdu tam letěl a my už nevěděli, co by se muselo stát, aby to nevyšlo,“ líčil Tomášek s tím, že zhruba kilometr před cílem už trénovali radování.

První, koho Macík hledal v cíli, byl jeho táta. „Je to nejdůležitější a stěžejní člověk nejen v rámci rodiny, ale i techniky. On byl první, kdo s Dakarem u nás začal, a já bych bez něj nepokračoval,“ popsal český závodník. Dodal, že když dojel do cíle, byli všichni vysmátí a tátovi dávali hobla.

Nejsilnějším momentem pro českou posádku bylo prý vyhlášení. „Bylo to nekonečné, na pódium jdete celkem třikrát, ale tenhle moment byl nejvíc. Stáli jsme na pódiu, dostali jsme trofej a pak přišla hymna, kterou hráli jen u hlavních kategorií, tedy aut, motorek a kamionů,“ uvedl Tomášek. Dodal, že v tu chvíli měli všichni husí kůži. Česká posádka se na Dakar plánuje vrátit příští rok. Kamion přezdívaný Čenda už ale nepojede, Macík chystá nový stroj.