Jedni Nicka Kyrgiose milují, druzí nesnáší. Zlatý střed spíš neexistuje. Australský tenista má pověst bouřliváka, se kterým to žádný umpirový rozhodčí nemá lehké. Prudkou povahu ukázal i na Wimbledonu, tentokrát k ní přidal ale ještě pořádnou porci umu a poprvé v kariéře si zahrál grandslamové finále. Navzdory porážce to je pro něj obrovský úspěch. Před třemi lety přitom uvažoval nejen nad koncem kariéry, hlavou se mu honily i sebevražedné myšlenky.
Vždy byl považován za nesmírně talentovaného hráče. Jenže postupem času při debatách na téma Kyrgios ustupovalo spojení „naděje s velkým potenciálem“ do pozadí a nahradilo ho slovo „průšvihář“. Australský hráč řecko-malajsijského původu během let proslul jako sběratel pokut za různé prohřešky. Mlácení raketou, vyostřené diskuze s rozhodčími i diváky, nadávky směřované jemu samotnému… Vše přichází spolu s otráveným výrazem ve chvíli, kdy něco jen trochu nevychází podle plánu.
Tímto chováním si vytvořil poměrně početný tábor odpůrců, kterým přijde neakceptovatelné, že někdo takový hraje tenis považovaný za gentlemanský sport. Ale Kyrgios si evidentně potřebuje ulevit, aby mohl pak na kurtu s precizností předvádět dech beroucí kousky, na které má patent. Údery mezi nohama z takřka nemyslitelných pozic nebo podání spodem.
Djokovič se dostal z pekla zpět na výsluní. A vznikla nečekaná bratrská láska s Kyrgiosem
Jaký to kontrast oproti začátku sezony, kdy byl po celosvětově sledovaném sporu s úřady kvůli očkovacímu statusu vyhoštěn z Austrálie. Zažil pravděpodobně ještě těžší období, než když ho vyřadilo zranění. O půl roku později se tenista Novak Djokovič počtvrté v řadě stal šampionem Wimbledonu. A zdá se, že si našel i nového kamaráda. Finálového soka Nicka Kyrgiose, s nímž si dříve, eufemisticky řečeno, nerozuměl.
Navenek může působit arogantně, jako někdo zcela bezohledný. Nicméně za touto drsnou skořápkou se skrývá citlivý chlap. „Je to dobrý chlapec, hráči jako on jsou v šatně oblíbení, dělá toho hodně pro charitu. Ale má démony. Všichni máme tenhle strach ze selhání a je otázka, jak se s tím nejlépe vyrovnat,“ popisuje pro BBC John McEnroe, šestinásobný grandslamový vítěz, který si rovněž na kurtu vysloužil pověst potížisty.
Démony, o kterých mluví, nezmiňuje jen tak. Kyrgios totiž na jaře přiznal, že začátkem roku 2019 měl velmi pochmurné myšlenky, které vedly k sebepoškozování i úvahám nad sebevraždou. „Byla to chvíle, kdy jsem málem s tenisem seknul,“ řekl. Temné období ale zvládl překonat a dál pokračoval stylem sobě vlastním. Někoho svými tenisovými zápasy drásal, jiné originálně bavil.
Stále ale čekal na velký úspěch. Až teď na londýnském Wimbledonu to přišlo. Jeho cestu do finále grandslamu na trávě provázelo opět spoustu řečí kolem, ale ty dokázal na dvorcích v All England Clubu přebít výkony. Po porážce ve čtyřech setech ho staronový šampion Novak Djokovič chválil: „Máš můj respekt, jsi fenomenální hráč, nejen tady na trávě. Určitě se vrátíš a na grandslamech toho ještě ukážeš víc a víc.“
Potřebuje, aby Freud vstal z mrtvých
Experti souhlasí. Podle bývalého vynikajícího tenisty Matse Wilandera 27letému rodákovi z Canberry neúspěch ve finále prospěje více, než kdyby Djokoviče porazil. „Nicka to bude motivovat. Kdyby vyhrál, mohl by ho takový úspěch uspokojit, ale takhle se bude chtít dostat zpátky a o titul se poprat. Uvidíme, jak se z toho vzpamatuje, ale když se chová tak, jak považujeme za normální, je zábava ho sledovat,“ poznamenal Wilander.
Bude Djokovič v Austrálii znovu vítaný? Ke zrušení zákazu mu může pomoct výsledek voleb
Hned devětkrát se Novak Djokovič stal v Melbourne králem. Pro jubilejní desátý triumf si na milovaném grandslamu Australian Open měl dojít letos v lednu. Ovšem chytil se do covidové pasti, kterou nastražila špatná komunikace pořadatelů turnaje a australských úřadů. Mise srbského tenisty skončila dříve, než začala vyhoštěním a zákazem vstupu do země na tři roky. Přesto by si čerstvý šampion Wimbledonu mohl u protinožců v příští sezoně zahrát.
Kyrgiosovu wimbledonskou cestu pak okomentoval takto: „Občas si všichni přejeme, aby se choval lépe, aby na kurtu volil slušnější slova, ale nakonec nám na Wimbledonu ukázal duši a srdce bojovníka.“ Wilanderův kolega ze stanice Eurosport Àlex Corretja si myslí, že i přes časté emoční výlevy se Kyrgios postupně zklidňuje a bude na tom ještě lépe. Pokud si udrží určitou psychickou rovnováhu, může se brzy stát zejména v Londýně šampionem.
Na trávě totiž dokáže nejlépe uplatnit svoji hru. Do karet mu hraje to, že Djokovič kralující Wimbledonu čtyři ročníky v řadě, letos oslavil už 35. narozeniny.
Zajímavé je, že Kyrgios nemá žádného trenéra, který by v jeho případě musel být i krotitelem oěnch démonů. „Nikdy bych nikomu nedal na záda takové břemeno,“ přiznal sám hráč před několika dny. „Tenhle chlapík nepotřebuje trenéra, hraje jako génius. Potřebuje, aby Sigmund Freud vstal z hrobu a nějak našel cestu, aby několik let pokračoval,“ konstatoval McEnroe.
Jestli na svém temperamentu Kyrgios zapracuje a bude za sebou častěji zanechávat více povedených turnajů a méně průšvihů, ukáže čas. Po výjimečném Wimbledonu každopádně musí řešit nepříjemnosti. Příští měsíc musí Kyrgios k soudu. Koncem loňského roku měl totiž aktuálně 45. hráč žebříčku ATP napadnout nyní už bývalou přítelkyni Chiaru Passariovou.
