Mentálně postiženým lidem máme pomáhat tak, aby si nakonec pomohli sami, říká odbornice

Hlavním cílem organizace POHODA je pomoc dospělým lidem s mentálním postižením začlenit se do běžného života v maximální možné míře. Jak přesně tato pomoc funguje?
Klademe důraz na dospělost našich klientů, tedy možnost dělat rozhodnutí a nést za ně zodpovědnost. Člověk s postižením je u nás vždy zapojen do komunikace o věcech, které se zásadně dotýkají jeho života, do plánování své budoucnosti. Má možnost trávit čas s rodinou, přáteli, vybrat si službu podle svého přání, trávit čas aktivně, věnovat se svým oblíbeným činnostem.

Kdy a kým organizace založena?
POHODU založilo několik soukromých osob, které měly zkušenost s poskytováním sociálních služeb lidem s mentálním znevýhodněním v jiné organizaci. Považovali za důležité provozovat další služby, které budou alternativou ústavních zařízení. V roce 1998 se na naše zakladatele obracely rodiny se s dospělými dětmi a žádaly o pomoc se zajištěním jejich péče. Když už jim nestačily fyzické, ani psychické síly, bylo totiž jedinou možností umístění dítěte do velkého ústavního zařízení. Zakladatelé proto postavili první tým terénních pracovníků pro pomoc rodinám přímo v jejich domácnosti. Následně otevřeli první chráněný byt na I. P. Pavlova v Praze 2, který funguje až do současnosti, a otevřeli denní stacionář, kam lidé docházeli na aktivity přes den.

Co přesně se tedy lidé s mentálním hendikepem mohou naučit a získat?
Pomáháme jim, aby si vytvářeli svou síť kontaktů a nebyli závislí pouze na naší podpoře. Využili své dovednosti v zaměstnáních, která jsou schopni zastat, a získávali tím pádem další dovednosti, zkušenosti, ale i prostředky. Učíme je hranicím ve vztazích, aby se uměli nejen ochránit a udržovat zdravé vztahy, ale také aby respektovali druhé a společnost je tak dokázala lépe přijímat. V „chráněném“ prostředí získávají zkušenosti, aby se v interakcích „naostro“, třeba v novém zaměstnání, uměli lépe pohybovat. „Karamboly“ zažijí s námi, hledáme cesty a způsoby, jak příště vyhnout tomu, co se nedařilo. Je to bezpečné učení formou pokus/úspěch, pokus/omyl.

To znamená, že tito lidé se postupně dokážou osamostatnit, co nejvíce to je možné, s ohledem na jejich hendikep?
Ano, za úspěch považujeme, když zjistíme, že člověk z řad našich klientů už pomoc nepotřebuje, nebo jen omezeně. Nebo že se naučí rituály, které mu přinesou větší svobodu, samostatnost a soukromí. Většina našich klientů bude asi vždy potřebovat pomoc druhé osoby, ale tu míru můžeme hodně ovlivnit. Když maximum činností zvládají samostatně nebo jen s nezbytnou mírou podpory, získávají tím i daleko větší sebevědomí, sebeúctu, důstojnost a radost, že něco dokážou. Pomáhat je fajn, ale je hodně situací, kdy je to kontraproduktivní. Můžete svého klienta zneschopňovat, posilovat ho v závislosti na sobě a na službě, a to je z našeho pohledu špatně. Pomáhat máme tak, aby si nakonec pomohl sám.

S jakými překážkami se musí poprat nejčastěji?
Velkou překážkou je přetrvávající pohled na lidi s mentálním postižením jako na „velké děti", upírá se jim dospělost. To se odráží v komunikaci – tykání, vynechávání člověka s postižením z komunikace a rozhodování, infantilní komunikace, automatická zdrobnělina jména apod. Jako problém vnímám i fakt, že někteří lidé mají tendenci u člověka s mentálním postižením podceňovat jeho dovednosti, schopnost pracovat, postarat se o sebe, ale nepovažují u nich za automatické ani běžné lidské potřeby. Mám na mysli například schopnost žít samostatně mimo rodinu či mimo ústav v přirozeném prostředí, mít partnera a žít sexuálním životem. Překážkou může být i neužitečná lítost.

S jakými dalšími problémy se musí běžně potýkat?
Když se zaměřím na praktické věci, je velkou překážkou malý výběr pobytových služeb komunitního typu v Praze a malá dostupnost vlastního bydlení pro lidi s mentálním postižením, kterým by stačila jen občasná návštěva asistenta. A přestože se situace za poslední roky zlepšila, stále není mnoho firem či institucí ochotných zaměstnat člověka s mentálním postižením. Je třeba zmínit i problém při posuzování příspěvku na péči, kde jsou kritéria nastavena na fyzický hendikep a nezohledňují potřeby lidí s mentálním postižením. Ti jsou například schopni se sami obléct, ale potřebují někoho, kdo jim pomůže nachystat si čisté a vhodné oblečení a vysvětlí, že v zimě není dobré vyrazit v tričku a v sandálech. Klienti tak často mají přiznaný nižší stupeň závislosti, než odpovídá péči, kterou potřebují. To jim z finančního hlediska limituje výběr vhodné sociální služby.

Jak svým klientům pomáháte najít bydlení?
Chráněné byty se nacházejí v normální zástavbě, klienti využívají běžně dostupné služby, jezdí MHD, chodí k lékařům, na úřady či do obchodů v místě bydliště. Učí se, jak tyto instituce či služby fungují. Podobně je to s činnostmi v domácnosti, do nichž jsou zapojeni podle svých schopností a možností. Asistence je každému poskytována s ohledem na míru potřebné podpory. Někdo například při nákupu zvládne vyhledat správné zboží v obchodě, jiný potřebuje pomoc s výběrem či odhadem množství, další zvládne si předem vytvořit seznam a nakoupit podle něj, někdo si zapamatuje čtyři položky, které je třeba koupit, někomu je asistent musí postupně vyjmenovávat. Jeden sám zaplatí a přepočítá si vrácené peníze, jiný potřebuje pomoc se zaplacením, protože nerozpozná hodnotu peněz, někdo potřebuje po nákupu pomoc s uložením potravin do lednice. Klienti netráví v chráněných bytech celý den, docházejí buď do zaměstnání nebo do denního stacionáře či jiné služby, aby změnili prostředí, získali nové sociální kontakty a podněty pro seberealizaci.

Mimo bydlení zprostředkováváte i stacionář pro lidi s mentálním postižením. K čemu slouží?
Lidé s mentálním postižením zde aktivně tráví svůj volný čas, mají možnost setkat se s dalšími lidmi a rozvíjet své dovednosti. Realizují se zde i takzvané aktivity denního života, které klient uplatní právě v běžném životě. Například kurz vaření v sobě zahrnuje výběr jídla a nutnost dohodnout se s ostatními, co se bude vařit, vytvoření seznamu potřebných surovin, odhad množství, nákup surovin, samotnou přípravu jídla, stolování a související úklid. Do všech těchto fází je klient zapojen a může získané dovednosti využít i mimo stacionář. I ostatní kurzy jsou koncipovány tak, aby si z nich lidé odnesli dovednosti, které uplatní v domácnosti, kde žijí s rodiči, nebo v chráněném bydlení.

Lidé s mentálním postižením obvykle potřebují i asistenci, kterou nabízíte v samostatném programu Asistence POHODA. Jak to v praxi funguje?
Prostřednictvím tohoto programu poskytujeme odlehčovací službu a osobní asistenci. Terénní odlehčovací služba pomáhá pečujícím blízkým osobám klienta udržet si zaměstnání, zařídit své úřední záležitosti, jít k lékaři nebo relaxovat s vědomím, že je v jejich nepřítomnosti o člena rodiny dobře postaráno. Naši asistenti je zastoupí tak, aby člověku s postižením zajistili potřeby spojené s hygienou, stravováním nebo sebeobsluhou. Snažíme se člověka s postižením do všech činností zapojovat tak, aby se rozvíjel k větší soběstačnosti.

Takže tuto službu nabízíte v rámci rodiny, kde některý z blízkých pečuje o mentálně postiženého člena rodiny?
Přesně tak. Rodinný příslušník, který pečuje o svého blízkého, má omezené časové možnosti k tomu, aby si odpočinul, načerpal nové síly, mohl absolvovat lékařské zákroky a podobně. Tím, že se do péče zapojíme, pomáháme tomu, aby rodina mohla zůstat pohromadě a člověk s postižením mohl i nadále žít v přirozeném prostředí. Rodina navíc není v celé situaci sama. Společně také hledáme možnosti, jak člena rodiny s postižením zajistit do budoucna, aby měl co nejlepší možnosti k dalšímu životu, a nemusel, například při ztrátě pečovatele, volit pobyt ve velkých zařízeních sociální péče.

A co je hlavním cílem osobní asistence?
Jejím prostřednictvím zajišťujeme, aby lidé s mentálním znevýhodněním mohli, s menší mírou podpory, zůstat ve svém přirozeném prostředí. Jedná se o lidi, kteří se neobejdou bez pomoci druhé osoby při pohybu ve společnosti, osobní péči, udržování domácnosti...  Služba je nastavena individuálně podle potřeb každého jedince, který se do ní zapojuje tak, aby se zlepšovaly jeho adaptační schopnosti a možnosti vlastního rozhodování. Pomoci musí být efektivně cílená tak, aby naplňovala potřeby a představy uživatele a byla uzpůsobena prostředí, kde žije. Součástí individuální podpory jsou také rizikové plány například pro případ epileptického záchvatu, nečekaných situací při cestě městskou hromadnou dopravou, při vaření a podobně.

Mimo to pomáháte mentálně postiženým klientům najít vhodné pracovní uplatnění...
V roce 2011 jsme v Praze založili kavárnu a cateringovou službu, kde brigádně zaměstnáváme devět lidí se znevýhodněním. Nenabízíme tréninkovou, ale trvalou práci. Naši pracovníci obsluhují zákazníky i na akcích, které na objednávku realizujeme po celé Praze. Nejenže si vydělají peníze, ale získávají zkušenosti, které mohou uplatnit v některém z budoucích zaměstnání, třeba i na otevřeném trhu práce. V případě, že jsou zodpovědní, dodržují pravidla spolupráce a dělají svou práci dobře, mohou u nás pracovat roky. Do podniku nevnášíme žádné speciální přístupy, metody či pomůcky, protože v jiných zaměstnáních takové možnosti mít také nebudou. Ale zajímáme se, co může danému kolegovi usnadnit orientaci, splnění úkolu. Abychom my provozovatelé i náš pracovník, ale hlavně zákazníci byli spokojeni.

Díky této práci se lidé s postižením mohou i lépe socializovat, když jsou v každodenním kontaktu s lidmi, že?
Ano, a naopak veřejnost se tak může běžně setkávat s lidmi se znevýhodněním a zvyknout si, že jsou součástí naší společnosti a jsou schopni pracovat, komunikovat, jsou zábavní nebo mají „své dny“. Stejně jako každý jiný. Díky cateringové službě se s našimi pracovníky dostaneme do firem, úřadů a společností, které se běžně s lidmi s mentálním znevýhodněním nesetkají. Jsou velmi často překvapeni a potěšeni, jak báječnou službu pro ně dokážeme připravit.

Mají vůbec lidé s mentálním hendikepem možnost najít si práci bez pomoci? Nebo jaké mají další možnosti?
Lidé s lehkým a středním stupněm postižení mohou pracovat v chráněných dílnách, na podporovaných pracovních místech nebo i na otevřeném trhu práce. Většina obyvatel našich chráněných bytů, kteří jsou v produktivním věku, pracuje. Máme zastoupeny všechny typy zaměstnání – v pekárně Odkolek, v domově pro seniory, v McDonaldu, u úklidových firem, v rukodělných chráněných dílnách i v sociálním podniku, například právě v kavárně. Pracovních příležitostí by ale určitě mohlo být víc, pokud by k tomu našlo odvahu více firem a zaměstnavatelů.

Jakým způsobem může člověk s mentálním postižením, nebo jeho blízcí, požádat o pomoc pacientské organizace POHODA? 
Může se ozvat přímo nám – osobně, telefonicky nebo e-mailem. Nebo se může obrátit na službu, kterou už využívá či zná. Záleží vždy na tom, jaký druh pomoci hledá, ale v každé registrované sociální službě by mu měli být schopni předat kontakt nebo mu s tím pomoci. Nemusí se ozývat sám, ale může nás kontaktovat prostřednictvím blízkého člověka, opatrovníka, úředníka a podobně. Nabízíme čtyři registrované sociální služby, a sice chráněné bydlení, denní stacionář, osobní asistenci a terénní odlehčovací službu. Každý, kdo se na nás obrátí, dostane potřebné informace, může se do denního stacionáře nebo chráněného bydlení přijít podívat a pomůžeme mu s podáním žádosti. Pokud nenabízíme pomoc nebo službu, kterou hledá, předáme kontakt na jinou organizaci.

Jak mohou lidé přispět vaší organizace přispět?
Jsme vděční za jakoukoliv podporu. Lze nás podpořit finančně přes webové stránky nebo skrze transparentní účet POHODY 2401496659/2010. Získané peníze používáme na uhrazení nákladů souvisejících s poskytováním našich sociálních služeb nebo zaměstnáváním pracovníků se znevýhodněním. Na provoz naší kavárny nečerpáme žádné dotace ani granty. Vše, co máme k dispozici, si musíme vydělat nebo získáme od našich dárců. Více informací je k dispozici na našich stránkách, které vás nasměrují také do našeho e-shopu. V něm můžete nakoupit zboží, které zcela nebo zčásti vyrobili lidé s mentálním znevýhodněním docházející do našeho denního stacionáře, produkty kavárny Bílá vrána a věci, které prodáváme na podporu služeb POHODY.