Migréna: Lékaři našli nové způsoby, jak pomoci pacientům s nevyléčitelnou nemocí

Nesnesitelná bolest hlavy, zvracení a poruchy vidění. Migréna je onemocnění, které dokáže člověku pořádně zkomplikovat život. Ataky přichází pravidelně a mohou se opakovat stále častěji. Problémy pak nastávají v osobním i pracovním životě, protože migréna vyřadí člověka z „běžného provozu“ na několik dní v měsíci.

S migrénou se potýká už od základní školy paní Gabriela (41 let) z Týnce nad Sázavou. Úporné bolesti hlavy ji provází celý život. Onemocnění ji navíc limituje i v zaměstnání.

„Když jsem ještě chodila na základní školu, několikrát do měsíce jsem trpěla silnými bolestmi hlavy. Měla jsem kvůli tomu spoustu zameškaných hodin. ‚Vaše dcera má migrénu a už nikdy se jí nezbaví,‘ řekl tehdy pan doktor mé mamince, když se mnou zašla na vyšetření. Dozvěděli jsme se, že na bolest si musím vystačit s běžnými analgetiky a měla bych zajít na oční a rehabilitaci,“ vypráví svůj příběh Gabriela. Vzpomíná, že tehdy ještě neexistovala cílená léčba migrény a lékaři zkoušeli různé cesty. „Dokonce jsem užívala léky na epilepsii, po kterých jsem ale přibrala deset kilo. Byla jsem v té době v pubertě a nesla jsem to psychicky velmi špatně. Moje sebevědomí bylo téměř na nule,“ pokračuje.

Záchvaty mě doslova paralyzovaly. Nakonec jsem skončila v nemocnici. A brzy se přidaly i psychické problémy.

Nemoc se Gabriele zhoršila těsně před maturitou, a to do té míry, že nakonec skončila v nemocnici na neurologickém oddělení v Klatovech. „Ležela jsem na pokoji s paní, která byla po mrtvici. Tři dny jsem dostávala injekce do hlavy, které mě doslova paralyzovaly. Dodnes na to vzpomínám s velkou úzkostí,“ dodává. Nemoc ji ale provázela stále. Po škole se rozhodla pracovat jako vychovatelka u mužů s mentálním a tělesným postižením. Práce to byla náročná a neustálé bolesti hlavy a nevolnosti ji značně komplikovaly. Gabriela se cítila špatně nejen po fyzické, ale i psychické stránce.

„Až když jsem poprvé otěhotněla, našla jsem si novou lékařku a ta se mnou začala řešit domácí zázemí i psychický stav. Zjistila, že mnoho mých záchvatů vyvolává nadměrný stres, který pramenil především z nefunkčního vztahu s tehdejším partnerem,“ pokračuje. Dodává, že migréna ji neopustila ani po porodu syna a jeden ze záchvatů dokonce prožila ještě v porodnici. Rozhodla se vyřešit osobní život, rozešla se s přítelem a později se seznámila s novým partnerem, se kterým žije už 13 let ve spokojeném manželství a společně přivedli na svět druhého syna. „Na nějakou dobu se můj stav zlepšil. Ovšem stresu se člověk jen tak nevyhne a s přibývajícími starostmi znovu nabrala migréna na síle. V nejhorším období jsem mívala záchvaty i pětkrát týdně. Několikrát jsem skončila v nemocnici,“ pokračuje Gabriela ve svém vyprávění. Dodává, že velmi špatně snášela soucitné pohledy od dětí i od manžela a vinu dávala sobě.

Život s migrénou je jako na houpačce. Pár týdnů je to lepší, a pak to zase přijde v plné síle. Léčba ale nakonec pomohla.

K migréně se postupně přidala i takzvaná larvovaná deprese. Od klasické deprese se liší tím, že psychická porucha se skrývá za tělesnými symptomy. Gabriela kvůli zhoršujícímu se zdraví dostala invalidní důchod prvního stupně. Kromě neurologa začala navštěvovat také psychiatra a pravidelně užívat léky. Její zdravotní stav byl jako na houpačce. Jednou lepší, podruhé horší. Zlom přišel ve chvíli, kdy se obrátila na pacientskou organizaci Migréna-help, která pomáhá lidem s migrénou překonávat překážky této nemoci a snaží se o osvětu. „Začala jsem také díky nim spolupracovat s psychoterapeutkou a docházet na rehabilitaci. Klasickou léčbu kombinuji s čínskou medicínou,“ uzavírá svůj příběh Gabriela.

Okolí je považuje za hypochondry

Komplexní léčbu najdou pacienti s migrénou v centrech pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy. Centra spolupracují s neurology, s praktickými lékaři i specialisty z jiných oborů. Nadějí jsou pro pacienty, kterým běžná léčba migrény nezabírá. „Pokud se neurologům nedaří najít lék, který by pacientovi pomohl, a on přesto zažívá vysoký počet dnů s migrénou a jedná se o dlouhotrvající ataky, je vhodné takového pacienta doporučit právě do specializovaného centra pro diagnostiku a léčbu bolesti hlavy,“ vysvětluje primářka Neurologické kliniky 3. LF UK a Thomayerovy nemocnice a vedoucí lékařka centra pro léčbu bolesti hlavy Jolana Marková.

Migréna není obyčejná bolest hlavy. Lidé, kteří si tento stav neprožijí, mnohdy nevěří, že člověk s migrénou může být na několik dní upoután na lůžko. Z průzkumu, který provedla organizace European Migraine and Headache Alliance (EMHA) mezi 3342 lidmi trpících migrénou převážně ze sedmi evropských zemí (Španělsko, Itálie, Velká Británie, Francie, Irsko, Německo a Portugalsko) a nazvala jej „Migréna v práci“, vyplynulo, že 45 % respondentů mělo kvůli migréně potíže s prodloužením pracovní smlouvy, 43 % lidí mělo problém práci vůbec získat a 33 % dotázaných dokonce dostalo od svého zaměstnavatele výtku, například právě kvůli tomu, že jim záchvat migrény znemožnil do práce některý den přijít.

Migrénu nelze zcela vyléčit, jen potlačit příznaky

Jak poznat rozdíl mezi bolestí hlavy a migrénou? Jaké jsou nové metody léčby onemocnění, které mnoho lidí podceňuje a okolí často banalizuje? Oslovili jsme neuroložku MUDr. Evu Medovou, která připojila své zkušenosti s onemocněním, které podle výše uvedeného průzkumu až 60 % pacientů tají před svým okolím.

Paní doktorko, jaký je rozdíl mezi obyčejnou bolestí hlavy a migrénou? Jak to mohu jako laik rozeznat?
Běžná bolest hlavy je nejčastěji pouze příznakem, tedy nikoli diagnózou. Bývá většinou difusní, to znamená, že bolí „celá hlava“. Bolest je tupého charakteru, nezhoršuje se běžnou fyzickou aktivitou a není provázena celkovou nevolností, slabostí a zvracením. Naopak migréna představuje celý soubor příznaků. Nejedná se pouze o bolest hlavy. Bolest začíná typicky na polovině hlavy, nejčastěji ve spánku či za okem, bývá tepavá, ostrá a velmi intenzivní, brání pacientovi v pracovní i jiné činnosti a zhoršuje se i minimální fyzickou aktivitou. Bolest je provázena celkovou slabostí, únavou, pocitem na zvracení a často i zvracením. Dále je přítomna přecitlivělost na světlo a hluk a mnohdy i na pachy či vůně. Všechny tyto příznaky přetrvávají v řádu několika hodin až tří dnů. Pacient potřebuje úplný klid, vyhledává přítmí a ticho. Asi třetina pacientů má migrénu spojenou s tzv. aurou, což jsou ložiskové neurologické příznaky, nejčastěji výpadek zorného pole, či jiné poruchy vidění. Záchvat migrény zcela vyřadí pacienta z běžného života.

Existují určité podněty – spouštěče, které migrénu vyvolávají?
Ano, vnějším spouštěčem je zejména stres, ale také změny počasí, porušení spánkového rytmu, požití i malého množství alkoholu – především vína – nebo pobyt v nevětrané či zakouřené místnosti. Migrenikům ale mohou vadit také ostrá a blikající světla – typicky koncerty, diskotéky, stroboskop a rychle se měnící obrazy… Záchvaty mohou vyvolat i některé potraviny, nejčastěji je uváděna čokoláda, káva, sýry s modrou plísní a potraviny s glutamátem. Ale je to skutečně velmi individuální. A pak nesmíme zapomenout na vnitřní spouštěče, u kterých dominují hormonální změny u žen – například menstruace a antikoncepce. Dále pak diety s poklesem krevního cukru, nedostatečný pitný režim a samozřejmě psychické rozpoložení pacienta.

V jakém věku se obvykle migrény objevují?
Nejčastěji mezi osmnáctým až třicátým rokem života. Často se objevuje u dívek v pubertě v souvislosti se začátkem menstruace. Migréna ale není neobvyklá ani u dětí. Naopak vznik po padesátém roce je prakticky raritní.

Proč lidé tuto nemoc tak často podceňují?
Jednoduše proto, že je vlastně „jenom bolí hlava“, a ta bolí občas každého, ne? Nyní tedy cituji pacienty. Dalším faktorem je to, že migréna je dědičná a vyskytuje se u rodičů i jejich potomků. A ti si pak řeknou, že je to přeci běžné, jejich maminka s tím taky zvládla žít, tak proč to řešit. Ale v tom je právě ta největší chyba.

Jak je to s léčbou migrény? V poslední době už mají pacienti více možností, než tomu bylo dříve.
Migréna se nedá vyléčit, ale lze omezit frekvenci a intenzitu záchvatů. V poslední době máme k dispozici vysoce účinnou preventivní léčbu tzv. monoklonálními protilátkami. Jde o injekční léčbu aplikovanou jednou za měsíc, případně jednou za tři měsíce, podkožně. Injekční léky působí velmi specificky proti určité peptidové molekule, která se vylučuje v mozku na začátku migrenózního záchvatu. Tím dokáže výrazně snížit frekvenci záchvatů. Moderní léčba je vázána pouze na Centra pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy, nemůže ji tedy předepisovat každý neurolog. Má ale velmi dobré výsledky. Přináší úlevu od atak po měsíci, nejpozději po dvou od nasazení léků. Pacient ale musí injekce aplikovat i po odeznění záchvatů, protože efekt přetrvává pouze několik týdnů po vysazení. Ale zdůrazňuji, že migréna se plně vyléčit nedá. Injekční forma pouze potlačuje příznaky a zkvalitňuje pacientům život. A ta úleva je opravdu značná.