Ministerstvo chce povolit lov lukem. Zvíře může po špatném zásahu hodiny trpět, varují experti

Ministerstvo zemědělství chce povolit lov lukem, šéf rezortu to zdůvodňuje tím, že by úřad rád vyšel vstříc úzké skupině lidí, která nyní jezdí lovit lukem do zahraničí. Tam za to platí dle ministra Zdeňka Nekuly (KDU-ČSL) nemalé peníze. Jestli budou pro lov lukem platit jednotná pravidla a jestli budou lukostřelci muset mít splněné mezinárodní zkoušky, to ministerstvo na setkání s novináři neřeklo.

Zda se bude v konkrétní honitbě moci lovit lukem, o tom má rozhodnout její uživatel sám. „Je to čistě na základě dohody s uživatelem honitby a mysliveckým hospodářem, který tato pravidla dá. Včetně toho, jakou formu zkoušky bude muset dotyčný mít,“ řekl Patrik Mlynář, vrchní ředitel sekce lesního hospodářství.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Bizarní stezka v korunách stromů, které vykáceli. Les nikdo nevyžadoval, hájí se starosta

Jaké konkrétní zkoušky budou pro užívání luku k lovu nutné, to ministerstvo neupřesnilo. „Budou to však formy přeškolování, respektive zkoušek těchto lovců podle pravidel, která budou zveřejněna v této honitbě v rámci uživatelů dané honitby,“ pronesl Mlynář. Rozhodně to prý neznamená, že každý, kdo si koupí luk, bude moct běhat po lese a lovit.

„Je to na domluvě mezi jednotlivými správci honiteb,“ dodal ministr zemědělství Zdeněk Nekula. Luk bude muset splňovat minimální nátahovou sílu padesát liber a hrot šípu bude muset být označený číslem loveckého lístku.

Přitom pro lov palnými zbraněmi je nutný zbrojní průkaz a podle myslivců a lukostřelců je luk nebezpečný jako každá jiná zbraň. V zahraničí jsou pro lov lukem vyžadované přísné zkoušky, které zahrnují teoretickou i praktickou část.

„Lukostřelec musí předložit průkaz, že má za sebou úspěšně absolvovaný kurz a získanou loveckou lukostřeleckou licenci. Všechno ostatní platí jako pro všechny účastníky výkonu práva myslivosti, musí mít lovecký lístek, musí být myslivec, musí být pojištěn, musí mít vydanou platnou povolenku,“ vysvětlil instruktor lovu lukem Alexandr Vrága, který má sám mezinárodní zkoušky a jezdí lovit do zahraničí.

Není snadné zvěř po zásahu šípem dosledovat

Vůbec největší spor se vede o utrpení zvěře po zásahu šípem. „Je potřeba střílet takovým stylem, aby zvěř neměla šanci zareagovat na zvuk tětivy, který je poměrně hlasitý. Luk rozhodně není tichá zbraň, jak si někteří myslí,“ řekl lukostřelec Alexandr Vrága.

Aby přesný zásah šípem způsobil zvěří okamžitou smrt, musí se k ní lukostřelec přiblížit co nejblíže, a to aspoň na 30 metrů. Což je podle zkušených lovců a myslivců velice náročné, protože zvěř je plachá. „Já jsem se někdy přiblížil ke zvěři na padesát metrů, možná i blíž, ale to byly spíš výjimky. Foukal v tu chvíli velmi dobrý vítr, zvěř se pásla nebo měla jiný zájem,“ vysvětlil docent Miloslav Vach, který vyučuje myslivost na České zemědělské univerzitě a je autorem mnoha odborných knih.

Dobře nebo i špatně zasaženou zvěř musí lovec vždy dosledovat a případně okamžitě usmrtit. „To bychom tady nemohli, protože zasažený kus odběhne, bude mít k dispozici takovou fyzickou sílu, že odejde třeba i kilometr. Třeba v Africe jsem se setkal s tím, že postřelenou impalu na trávník, neboli na žaludek, se nepodařilo najít,“ vzpomínal Vach.

Tomu oponuje lukostřelec Vrága s tím, že špatný zásah lukem je stejný jako špatný zásah kulovnicí. „Je to vždycky o tom, kdo za tím lukem nebo i tou flintou stojí,“ tvrdil .

Jenomže podle Vacha zvěř po zasažení dlouho zhasíná, protože zemře na vykrvácení, na rozdíl od zásahu na komoru kulovou zbraní, kdy je zvěř mrtvá vlastně okamžitě, když se po myslivecku „zlomí v ohni“.

Miloslav Vach připomněl, že pokud by se měl lov lukem zařadit mezi legální způsoby lovu, „pak je třeba omezit tento způsob pouze na malé obory (např. do 50 ha), kde použití střelné kulové zbraně nemusí být vždy bezpečné. Obdobou může být obora v blízkosti aglomerací, kde střelba z kulové zbraně působí negativní odezvu u veřejnosti.“

Klady a zápory lovu lukem dle Bohemia Safari klubu:

Pozitiva

• Zasažená zvěř šípem do oblasti „komory“ přetne cévní systém, který bezprostředně a dobře barví vně, takže její dosled i bez loveckého psa může být úspěšný.

• Břity na šípu nedevastují svalovou tkáň, takže nedochází k masivnímu hematomu, který znehodnocuje kvalitu zvěřin.

• Přiblížit se ke zvěři na optimální vzdálenost úspěšného zásahu 30, maximálně 50 metrů není příliš snadné. Proto se tento způsob neřadí mezi způsoby, který by byl produktivním způsobem lovu provozovaným pytláky.

Negativa

• Pokud je zvěř zasažena do břišní části (trávník, střevní trakt), zranění způsobí usmrcení, ale několik hodin poté, rozhodně později než po zásahu střelou z kulové zbraně, která způsobí devastaci všech zažívacích orgánů a sepsi působící brzké usmrcení otravou

• Pokud jsou zasaženy svaly na zadním nebo předním běhu, může v lepším případě dojít k intenzivnímu barvení, které postupně ztrácí na intenzitě, až ustane. Bez zkušeného psa pro dosled nemusí být zvěř nalezena a následně usmrcena dostřelením.

• Řada lukostřelců, kterým se nepodaří přiblížit na optimální vzdálenost ke zvěři, což je velmi časté, podlehnou touze zvěř ulovit, a proto vystřelí i na větší vzdálenost, která negarantuje zaručený zásah životně důležitých orgánů.

• Pokud se luk a kuše nestanou zbraněmi podle zákona o zbraních a střelivu, může s tímto nástrojem vstoupit do honitby kdokoliv, protože na střelbu s lukem a kuší nejsou stanoveny vymezené prostory (střelnice), nebo naopak zakázaná místa pro sportovní použití luků a kuší.