Místo zvířat stroje na výrobu potravin? Záleží na chovatelích i zákaznících, shodují se odborníci

„Mnoho zvířat není uvězněno jen v klecích či kotcích, ale jejich vězením je dokonce vlastní tělo. Kvůli tomu, že jsme je vyšlechtili na tak rychlý růst a vysokou užitkovost, trpí bolestmi, kulháním, zlomeninami a mnoha dalšími zdravotními problémy,“ uvedl ve zprávě mezinárodní organizace Compassion in World Farming Peter Stevenson. Podle Luboše Vostrého z České zemědělské univerzity, který se šlechtěním zvířat dlouhodobě zabývá, však záleží na chovatelích. „Šlechtěním můžeme užitkovost navýšit ještě trojnásobně až čtyřnásobně, ale jde o to, jak jsme schopni zajistit zbylé prostředí, jako je výživa, welfare a další věci,“ popisuje Vostrý. „Pokud produkci vyžene tak daleko, že už nejsme schopni dostat do organismu látky potřebné k životu a šlechtíme tak jednostranně, může dojít např. k týrání chovem,“ doplňuje.

„Zatímco krávy by v průběhu desetiměsíční laktace přirozeně vyprodukovaly okolo 1 000 litrů mléka pro své tele, dnešní dojnice byly selektivně vyšlechtěny, aby v průběhu 10 měsíců laktace vyprodukovaly až 12 000 litrů mléka. Na svoji vysokou užitkovost však doplácí, neboť se obvykle dožijí jen své třetí laktace (cca 5 a půl roku), kdy jsou tak vyčerpané a nemocné, že musejí být poslány na jatka,“ uvádí zpráva CIWF.

Podle Luboše Vostrého je 12 tisíc litrů za laktaci skutečně velké číslo. Ale upozorňuje, že v Česku se v současné době používá u šlechtění krav tzv. selekční index, který v sobě kombinuje více než dvacet vlastností. „Největší vliv je na produkci, ale už se tam začíná zahrnovat i reprodukce a zdravotní stav. Odchov dojnice je ekonomicky velmi náročný, tudíž je v zájmu každého chovatele, aby zvíře za optimálních podmínek a dobrého zdravotního stavu vydrželo v chovu co nejdéle. Chovatelé se snaží, aby měly krávy 5 laktací po 10 tisících litrech mléka,“ vysvětluje Vostrý s tím, že pokud by se chovatelé zaměřovali pouze na extrémní produkci mléka, bez zohlednění zdravotního stavu zvířete a dalších chovatelských opatření, dalo by se mluvit právě o „týrání chovem“.

Hnusná smrt v bolestech

Zpráva organizace Compassion in World Farming kromě dojnic a nosnic zmiňuje i brojlery. „Byli vyšlechtěni tak, aby dosáhli své jateční hmotnosti již kolem 40. dne věku, což je přibližně třikrát rychleji než v 50. letech. A protože jejich nohy nezvládají unést takto rychle rostoucí tělo, více než 25 % zvířat trpí bolestivými poruchami končetin,“ uvádí CIWF. Právě brojlerům se věnuje i Karel Janko z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd ČR, podle kterého brojleři před sto lety dorůstali jateční váhy za 120 dní, dnes je to za jeden měsíc. „Bohužel, tomuto maximálnímu cílení na extrémní produktivitu padla za oběť řada aspektů, které výrazně snižují životní pohodu ptáků. Především se jedná o výrazné růstové problémy, kdy ptáci mají značné problémy s chůzí a také metabolické poruchy.“

Podle Janka je zarážející, že různá plemena brojlerů trpí do různé míry na syndrom náhlého úmrtí, kdy zcela zdravý pták zemře do několika sekund až minut. Také se u nich často vyskytuje vodnatelnost břišní (ascites nebo-li hydroperitoneum). „Jestliže syndrom náhlého úmrtí je náhlý a pták u něj patrně příliš netrpí, tak ascites je opravdu peklo, trvá to dlouho a jedná se o hnusnou smrt v bolestech. Co přesně je příčinou, není úplně jasné, protože kromě drastického přešlechtění na produkci masa jsou ptáci ještě obvykle chováni v příšerných podmínkách obrovských hejn v nevyhovujících halách, takže se na tom patrně podepisují oba faktory,“ popisuje Karel Janko a zároveň poukazuje na to, že další uvážené šlechtění by mohlo brojlerům od těchto problémů pomoci.

Je známo, že zlepšení podmínek, stejně jako rozdíly mezi genetickými liniemi, mají na tyto patologie vliv, takže je naděje, že výběr vhodných genotypů a odstranění nevhodných chovatelských praktik jako malá možnost pohybu, menší nároky na růst v nejmladším věku, přirozenější světelný režim (ptáci často žijí nebo žili v halách se světlem 24 hodin denně, aby se mohli neustále krmit) mohou mít pozitivní vliv.

Stranou šlechtění nezůstaly ani prasnice. „U současných vysoce plodných linií prasnic se průměrný počet selat ve vrhu blíží průměrnému počtu struků a například v Dánsku ho už překračuje. Jedná se o průměrné počty s dosti velkou variabilitou, takže u určitého počtu porodů prasnic (v českých chovech odhadem asi u 30 %, v nejproduktivnějších dánských chovech je to většina porodů) je počet narozených selat vyšší než počet struků,“ vysvětluje Marek Špinka z České zemědělské univerzity. Jak uvádí, úmrtnost selat se do odstavu ve 4 týdnech pohybuje mezi 10–⁠15 % všech narozených. „Donedávna se šlechtilo především na vysoký počet narozených selat, nyní se již šlechtí i na vysoký počet struků a zčásti na nižší mortalitu, což bylo například v Dánsku odstartováno tlakem veřejného mínění poté, co vyšlo najevo, že až jedna pětina selat do odstavu kvůli extrémní velikosti vrhů umírala,“ dodává Špinka.

Stejně jako v otázce welfare, i v případě šlechtění má vliv ekonomický výnos a poptávka po levných produktech. „Měla by být posilována regionální produkce, která mimo jiné omezí transporty živých zvířat, které jsou vážným problémem. Stát by měl podporovat transparentní informační systémy o kvalitě potravin (včetně kvality života zvířat) tak, aby běžný spotřebitel měl přímo možnost uplatnit své etické nároky při každodenním nákupu potravin živočišného původu,“ navrhuje Marek Špinka. Podle Luboše Vostrého už v současné době navíc není potřeba šlechtit hospodářská zvířata na větší užitkovost, ale na to, aby v současných i budoucích klimatických podmínkách přežila. „Většina chovatelů už teď nestaví na produkci, oni se snaží šlechtit na adaptabilitu organismu na vnější podmínky, například aby kráva vydržela větší teplo a méně vláhy,“ dodává.