V tuzemských luzích a hájích dosáhl vrcholu. Loni v listopadu se český MMA zápasník Michal Martínek stal šampionem těžké váhy v rámci Oktagonu. Jako výslužku za vydařený duel v O2 areně dostal kontrakt s americkou organizací PFL, ovšem pod jejími křídly ani jednou do osmihranné klece nevkročil. Nakonec se stává součástí prestižní evropské značky ACA. „Nebylo o čem,“ říká fighter k novému angažmá.
Těšil se na americkou výzvu, jenže pandemie koronaviru mu rozcupovala veškeré plány. Organizace PFL letošní sezonu odpískala, a tím pádem propouštěla zápasníky, což se týkalo i její nové akvizice Michala Martínka.
Listopadovým vítězným soubojem s Viktorem Peštou, při kterém mu zlomil čelist, ale „Blackbeard“ vybičoval své renomé na maximální možnou hranici, takže se dalo čekat, že o další nabídky nebude nouze. „Ten zápas vzbudil dojem u velkých asociací,“ ví sám Martínek. Po krachu angažmá ve Spojených státech amerických už chtěl mít konečně jistotu. A té se teď dočkal.
Dvakrát víc než v UFC
Podškrábnul kontrakt ve zřejmě nejlepší evropské organizaci ACA (Absolute Championship Akhmat), která pořádá turnaje zejména v Rusku a Polsku. Mezi její majitele patří i Ramzan Kadyrov, neoficiální prezident Čečenské republiky. „Těší mě, že zájem byl opravdu velký. Původně mě chtěli na šest zápasů, nakonec jsme se dohodli minimálně na čtyřech. Smlouva je platná na rok a tři čtvrtě,“ uvedl Martínek pro CNN Prima NEWS.
„Podmínky mám jednoznačně nejlepší, které jsem měl, a také mohl mít,“ pochvaluje si. V minulém roce zápasil o vstupenku do nejznámější adresy ve světě MMA, a to UFC. V „Contenderu“ proti Brazilci Ferreirovi neuspěl, avšak teď říká, že i kdyby se mu povedlo duel vyhrát, na aktuálně přislíbené finance by v UFC nedosáhl.
„I kdybych se nakonec do UFC dostal, tak v ACA mám dvojnásobek toho, co mi nabízeli tam. Disponuji velice zajímavými podmínkami. Nebylo o čem,“ říká muž, který má ve smíšených bojových uměních bilanci osmi výher a pouhé jediné porážky. Možnost přesunout se k movité organizaci s především ruskými kořeny se objevila zhruba před dvěma měsíci.
„Do této asociace míří všechny možné národnosti. Je tam obrovský přetlak, v ACA jsou fighteři z Dagestánu, Čečenska, Řecka, Brazílie, Polska, a teď i Česka,“ popisuje Martínek, který se tak přidá ke krajanovi Vítězslavu Rajnochovi, který na konci srpna zažil v ruské stáji vítěznou premiéru, když si poradil s Rakušanem Christianem Draxlerem.
Dříve v ruské zápasnické destinaci působil také Patrik Kincl, tehdy ještě organizace nesla název ACB.
Kromě ACA měl Martínek rovněž námluvy s polskou KSW. „Ale tam byly nejistoty ohledně počtu a termínů zápasů,“ přibližuje. Přitom právě jednání s KSW probíhala ještě ve chvíli před podpisem s PFL.
Nejde mi o hype, chci kariérní růst
Teď je bývalý hokejista rád, že má konečně klid. „Příjem od některých sponzorů se během koronaviru zastavil. Proto jsem si vybíral tak, abych měl zajištěné zajímavé finance za každý zápas. A zároveň jsem chtěl být na vysoké úrovni. Je tam například známý bijec Alexander Jemeljaněnko, mladší bratr další velké persony Fjodora Jemeljaněnka. A samí takoví kocouři,“ usmívá se Martínek.
Přiznává, že ACA není tak rezonujícím subjektem jako například UFC. „Nevzbuzuje to takový hype, takové haló, netočí se kolem ní tolik mediální pozornosti. Oko fanouška v Česku a Slovensku je zatím relativně neznalé těchto organizací. Kdyby mi šlo o tohle, zůstanu v Oktagonu MMA.“ Ale… „Mě zajímá zápasení v určitě pravidelnosti. A už mám podle mého názoru nárok na pořádné podmínky. Navíc tu platí, že co soupeř, to hrozba. Pro kariérní růst a nabrání zkušeností, které bych pak v budoucnu mohl využít jako trenér, to je k nezaplacení.“
A kdy ho čeká premiéra na východní frontě? „Různě se s tím hýbalo. Napřed to měl být listopad, pak prosinec, posléze leden. Dost záleží na nařízeních ohledně COVID-19. Ale příští rok už jsou ty čtyři zápasy garantované. Hlavně, abych byl zdravotně v pořádku,“ přeje si šampion těžké váhy v organizaci Oktagon.
V minulých dnech totiž utrpěl při tréninku úraz, kdy si ošklivě zlomil prst, který se mu navíc oddělil od kosti. „Blbě se to hojí, trénuji jen pasivně. Ale to se zkrátka stává. Už je mi třicet, takže mi to tělo trochu vrací.“
