Konečně se česká reprezentace dočkala na hokejovém mistrovství světa výhry. Zdolání Bělorusů však mělo řadu nedokonalostí, už jen tu, že k vítězství došlo až v prodloužení. Zdroj: Profimedia.cz
Tři zápasy trvalo, než ve Sportovním olympijském centru v Rize zazněla česká hymna. Nebyla to procházka voňavou zahradou s dokonale hladkou cestičkou. Bělorusko skolil gól Dominika Kubalíka až v prodloužení. Redakce CNN Prima NEWS pro vás jako v předchozím průběhu šampionátu vybrala pět postřehů z utkání týmu Filipa Pešána.
Úleva s výstražně vztyčeným prstem
Dva body jsou v kapse, ale tohle pořádně dřelo. Výhra v prodloužení nad Běloruskem není něco, nad čím by se mělo juchat dva dny až do dalšího zápasu se Švédskem. Ano, v neděli právě švédskou reprezentaci Bělorusové senzačně porazili, ale stále jde o soupeře druhé kategorie, se kterým by se týmy jako Česko neměly trápit.
MS hokej 2024
Ale toto mistrovství je zkrátka jiné a tým Filipa Pešána se na něm hledá. Po nevydařených zápasech se „sbornou“ a Švýcary bylo nutné zabrat. Vydolované dva body nejsou tři, ale na druhou stranu lepší než pouze jeden, se kterým už by byly šance na povinný postup do čtvrtfinále prachbídné.
Každopádně všem na české lavičce musel spadnout kámen ze srdce, když se Kubalík v prodloužení řítil sám na brankáře Kolosova a za pomoci bekhendového blafáku šoupnul puk mezi betony. 3:2.
Do ideálu je ale skutečně daleko a národní tým musí přidat ve všech ohledech. Výkony jsou chaotické, a to zvláště ve chvílích, kdy by měly gradovat. Jako tomu bylo v okamžiku, kdy Bělorusko vyrovnalo ve třetí třetině na 2:2. Žádný závěrečný tlak Čechů se nekonal.
Takto to na medaili, kterou na základě formy z přípravných akcí a síly kádru na papíře Češi přebírali pomalu před světovým šampionátem, stačit nebude.
Montérky oblečené jen na půl žerdi
„Musíme se vrátit do práce, vzít si montérky,“ řekl po úvodních dvou prohrách trenér Filip Pešán. Jedna věc je hra, druhá nasazení. Žádná oslnivá „dělničina“ se ale nekonala ani nyní. Bělorusové měli v nohách nedělní mač s „Tre kronor“, ale jako by to ani nebylo znát. Byli důraznější, nepříjemnější, zdálo se, že výhru chtějí víc. Ano, ke konci třetin už jim lehce docházely síly, ale ty vždy natankovali v šatně o přestávce. Po začátku každé části pak český výběr pořádně pozlobili, prodloužení tři na tři nevyjímaje.
Probuzení, ale zívající lídři
Kapitán Jan Kovář gól, Dominik Kubalík rozhodující trefa, Filip Hronek dvě asistence. Přesně tito hráči mají českou reprezentaci táhnout za vítězstvími. V posledním utkání se oproti předchozím zápasům výrazněji probudili, což potvrdili zmíněnými bodovými příspěvky, ale stále to není ono. Jsou sice vzhůru, ale „zívají“. Pořád jsou málo na puku, gólových příležitostí si vytvářejí poskrovnu a nebudí respekt, který se před lotyšským mistrovstvím očekával.
A to nemluvě o Jakubu Vránovi, vyslanci z Detroitu Red Wings. Sice dal branku po samostatném úniku proti Rusku, ale jinak je prakticky neviditelný. Nepomohl mu ani přesun do druhé formace. Ornitologové možná byli spokojení, když se objevil v útoku vedle Michaela Špačka, ale spolu s Matějem Stránským nebyli nebezpeční.
Kamenná tvář Pešán
Fanouškům ani expertům včetně Vladimíra Vůjtka mladšího tohle neuniklo. Už proti Rusku a Švýcarsku se leckdo podivoval neustálé „poker face“ kouče Pešána. Kamery nesměřují na šéfa české střídačky neustále, ale občasný záběr prozrazuje celkem dost. Prohrává se? Zůstává ledové klidný, své svěřence výrazněji neúkoluje, nezvýší na ně hlas, explicitně neburcuje. Pešánova tvář je kamenná i v případě vstřeleného gólu. Při trefě Jana Kováře na 1:1 se to dá pochopit, nicméně vítězná branka Dominika Kubalíka také zůstala bez výraznějších emocí.
Jasně, jak bylo napsáno v prvním bodě, výhra v prodloužení nad soupeřem typu Bělorusko nedává důvod k dlouhým oslavám. Ale probudit v týmu trochu nadšení svými emocemi by jistě nebylo na škodu.
Jaký to rozdíl oproti předchozímu trenérovi reprezentace Miloši Říhovi, který se při sebemenší nespravedlnosti od rozhodčích či nedokonalosti na hřišti zbarvil do červena, ale zároveň dokázal velkolepě oslavit každý gól.
Faktor Hrubec
První dvě představení brankáře Šimona Hrubce na šampionátu byla průměrná. Proti Rusku dostal čtyři góly, těžko s nimi ale mohl něco dělat. Ani proti Švýcarsku příliš šancí neměl, zároveň však scházel jakýkoliv zákrok z kategorie „něco navíc“.
Proti Bělorusku každopádně gólman Avangardu Omsk „Pešánovce“ podržel. Pustil za svá záda dva puky, ale opět bylo těžké zařídit, aby tomu bylo jinak. Žádný vyloženě laciný gól zatím nedostal. A zvláště ve třetí třetině a prodloužení ukázal, proč před několika týdny dotáhl Omsk k zisku Gagarinova poháru.
A nakonec si i připsal asistenci. Lapil střelu naturalizovaného Američana Nicka Bailena, puk se od něj odrazil k Robinu Hanzlovi, jenž vyslal Kubalíka, aby rozhodl.
