Někdejší textilka na břehu řeky Jizery v Železném Brodě skrývá poklady, které rozbuší srdce nejednoho milovníka motorismu. Parta nadšenců tu buduje unikátní sbírku socialistických aut, tedy vozů vyráběných v druhé polovině dvacátého století v někdejším východním bloku. A mají tu řadu unikátů, třeba obrněnou limuzínu jednoho z vládců sovětského svazu.
Pavel Kadaš v uniformě příslušníka veřejné bezpečnosti usedá do služebního vozu Škoda 120 L. Originály služebních aut už se nedochovaly, nadšenci si proto dávají dohromady repliky. Když Pavel Kadaš koupil tuhle škodovku z roku 1989, vůbec netušil, že narazil na unikát ze zkušební série inženýrů z Mladé Boleslavi s pětistupňovou převodovkou namísto čtyřstupňové. „Je to klasická 120 L, akorát má pětikvaltovou převodovku, aby mohli potom zavést model sto pětadvacet. Přišel jsem na to, až když jsem to předělal, nastříkal, když jsme jeli na první srazy. Nikoho nenapadlo, že to má pět kvaltů,“ vzpomíná Kadaš, vedoucí Muzea socialistických vozů, Železný Brod v pořadu Prima Česko.
Služební vozy i vládní speciály
Takových aut tehdy v Boleslavi vyrobili jen patnáct. Teď je tahle škodovka jednou z ozdob části muzea věnované integrovanému záchrannému systému. Vedle nejrůznějších aut v barvách veřejné bezpečnosti tu najdete také stará hasičská auta, sanitky nebo vojenské vozy. V nepřehlédnutelném autě stojícím ve vedlejší hale se ale vozila i mnohem vyšší šarže – ZIL 115 sloužil Juriji Andropovovi, někdejšímu generálnímu tajemníkovi Sovětského svazu, i když to bylo ještě v době, kdy zastával teprve funkci šéfa obávané tajné služby KGB.
„Celé to pancířování spočívá v tom, že tam jsou tři milimetry cínu a kalená okna, takže by to nemělo být průstřelné krátkými palnými zbraněmi. Vzadu seděl generální tajemník. Vepředu je odklápěcí sedátko, které jednak slouží jako opěrka pro nohy, případně se z toho může udělat sedačka. Potom tam sedí pravděpodobně samopalník, dveře mají i dvě kliky, aby to šlo otevírat i z přední pozice. A zajímavostí je, že zpětné zrcátko na straně spolujezdce nelze seřídit na polohu řidiče, protože tam seděl šéf ochranky a ten řídil veškerou bezpečnostní operaci,“ vysvětluje účel jednotlivých součástí zařízení interiéru Jaromír Kučera, majitel vozu ZIL 115.
Některé technické detaily vozu jsou i nadále tajné, protože tato auta, vyrobená v sedmdesátých letech dvacátého století, stále vozí některé hlavy států v Africe. Na svou dobu poskytovaly neuvěřitelný komfort – nechyběla klimatizace, automatická převodovka a elektrické ovládání všech oken. Přestože je to prostorné auto, jako rodinné vozítko by příliš praktické nebylo, jak upozorňuje Jaromír Kučera: „Spotřebu má 24 až 26 litrů, protože to auto váží k pěti tunám. A i když se tváří jako osobní, tak na něj je potřeba řidičák na náklaďák.“
Vedle spousty nyní už skoro exotických vozů z východního bloku, jejichž značky už dnes mladým nic moc neřeknou, tu samozřejmě dostávají velký prostor také auta vyráběná v tuzemsku. V muzeu je toho k vidění mnoho. Několik hal doslova napěchovaných automobilovou historií. Otevřeno tu mají kromě pondělka každý den.