Syrská dívka v uprchlickém táboře v Turecku. (Ilustrační snímek) Zdroj: Profimedia.cz
Přesvědčení, že uprchlíci ve velkém zaplavují Evropu či USA, je mylné. Data OSN totiž ukazují, že 73 procent všech osob, které nuceně opustily svou rodnou zemi, nachází azyl v zemi sousední. Jediným velkým evropským hostitelem utečenců je Německo. Které země přijímají nejvíce prchajících lidí? Odkud a z jakých důvodů tito lidé proudí?
„Navzdory rozšířenému přesvědčení, že většina uprchlíků přichází do Evropy, je faktem, že rozvojové země přijmou 86 procent všech utečenců na světě. Ve střední Evropě žije asi 100 milionů lidí, z nichž 80 tisíc jsou uprchlíci. To je 0,09 procenta,“ řekl pro CNN Prima NEWS Zoran Stevanovic, mluvčí agentury pro uprchlíky při OSN pro střední Evropu. Mezi státy tohoto regionu UNHCR počítá Bulharsko, Česko, Chorvatsko, Maďarsko, Moldávii, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko.
Ze zprávy UNHCR, agentury OSN pro uprchlíky, vyplývá, že v současnosti je nuceně vysídlen každý 97. člověk na planetě. Ke konci roku 2019 evidovala UNHCR 79,5 milionů vysídlených lidí, což je nejvyšší číslo, jaké doposud zaznamenala.
Pět zemí, které přijaly nejvíce uprchlíků
Turecko (3,6 milionu syrských uprchlíků)
Do Turecka prchají lidé především ze sousední Sýrie, kterou sužuje konflikt, i když už vyhasínající, již devátým rokem. Erdoganovo Turecko přijalo celkem 3,6 milionů uprchlíků, kteří se snažili uniknout před vládními vojáky, ruským bombardováním nebo polovojenskými oddíly zřízenými za účelem terorizování obyvatel. Jiní prchali před džihádisty, Turky či Kurdy…
Pro civilní obyvatelstvo znamená komplikovaný konflikt pouze utrpení. Před válkou měla Sýrie 23 milionů obyvatel, polovina z nich však opustila své domovy, někdy i opakovaně. Většina migrovala uvnitř Sýrie. Více než tři a půl milionů pak pojalo Turecko. To obsadilo část severní Sýrie mimo jiné proto, aby tam přesunulo uprchlíky, kteří začali tamní veřejnosti vadit. Dalšími velkými hostiteli syrských běženců jsou Libanon, Jordánsko nebo Irák.
Konflikt sahá do roku 2011. Událost známá jako „arabské jaro“ se brzy zvrhla v občankou válku, v níž rebelové bojovali proti režimu Bašára Asada. Postupně se syrská občanská válka stala šachovnicí zájmů USA, Ruska, Íránu či Turecka, které bombardovalo Kurdy, přestože bojovali proti teroristům Islámského státu.
Kolumbie (1,8 milionu venezuelských uprchlíků)
Venezuela bývala štědrým hostitelem lidí hledajících azyl, nyní čelí vlastní hluboké krizi. Socioekonomická a politická krize se projevuje hyperinflací, vysokou kriminalitou, hladem a nárůstem nemocí. Jedná se o největší exodus Latinské Ameriky v moderní historii. Zemi od roku 2014 opustilo 4,5 milionů lidí. Rozsahem je podobná syrské krizi, v průměru zemi opustí pět tisíc lidí denně, varuje UNHCR.
Rozklad má kořeny v roce 1999, kdy se vlády ujal Hugo Chávez, socialista, který do své smrti v roce 2013 postupně ovládl veškeré klíčové instituce. Vystřídal jej Nicolás Maduro, jeho bývalá pravá ruka. Tomu se však začala ekonomika drolit pod rukama. V roce 2016 ovládla Národní shromáždění opozice, zákonodárci se tak Madurovi stali trnem v patě a složil vlastní shromáždění ze svých příznivců, které je Národnímu shromáždění nadřazené. Maduro byl znovuzvolen, zákonodárci však nazvali hlasování zmanipulovaným a prezidentem se prohlásil předseda Národního shromáždění Juan Guaidó. Nyní má Venezuela, zmítající se ve zmatku, nejen dva muže, kteří se prohlašují hlavou státu, ale i dva politiky, kteří se považují za předsedu Národního shromáždění.
Kolumbie i další země v regionu štědře poskytovaly Venezuelanům azyl, ale jejich kapacita zaopatřit jim základní potřeby dosahuje svých limitů. Většina Venezuelanů si nemůže dovolit putovat dopravou a volí proto cestu pěšky přes chladné pohoří. „Lidé mi řekli, ať své děti teple obleču, dám jim čepice, protože mnoho dětí cestou zemřelo,“ popsala třicetiletá Isbel, která opustila Venezuelu se svými čtyřmi dětmi.
When it's a matter of life or death, the nearest place of refuge is often the only choice.
— UNHCR, the UN Refugee Agency (@Refugees) August 10, 2020
3 in 4 people who have been forced to flee seek refuge in neighbouring countries. pic.twitter.com/84KU19G3do
Pákistán (1,4 milionu afghánských uprchlíků)
Afghánistán má dlouhou historii přesunu obyvatel pod mezinárodní ochranou a Pákistán je již dlouhou dobu jejich cílovou destinací. Většina afghánských přistěhovalců v Pákistánu jsou děti a adolescenti, kteří jsou v hostitelské zemi již narození a vychováváni. Mnoho Afgánců uprchlo v roce 1979 před sovětskou invazí, když se Kábul stal posledním velkým bojištěm studené války. Další statisíce lidí vyhnaly konflikty následující.
Afghánci žijící v Pákistánu jsou často již druhou či třetí přistěhovaleckou generací, nejsou však vedeni jako tamní občané. Nemohou využívat pákistánského veřejného školství, vlastnit majetek, vozidla a dokonce ani SIM karty. Nadcházející matky mají často problém s tím, že je nechtějí přijmout v nemocnici, protože nemohou novorozencům vystavit rodný list. Afgháncům v Pákistánu stále hrozí deportace do země, v níž nikdy nebyli.
Uganda (1,4 milionu jihosúdánských uprchlíků)
Většina lidí prchajících z Jižního Súdánu před občanskou válkou míří do Ugandy, ani tam je ale nečeká snadné žití. Agentura UNHCR informovala, že nárůst počtu sebevražd mezi uprchlíky z Jižního Súdánu je alarmující. Někteří mají to štěstí, že se jim v uprchlických táborech dostane psychologické pomoci, těch je však menšina.
Většina uprchlíků jsou ženy a děti, potvrzuje CNN Prima NEWS Stevanovic z OSN. Podotýká, že obraz prchajícího mladého muže je jedním z nejrozšířenějších mýtů o migraci. „Polovina všech uprchlíků na světě jsou děti a mladiství do 18 let,“ upřesnil.
Otcové jihosúdánských rodin často zahynuli v brutálním konfliktu mezi vládními a opozičními silami, který se táhne od roku 2013. Spousta obyvatel uprchlických táborů byla svědky či obětmi útoků, sexuálního násilí a mučení, a to jak v domovině, tak při úprku za hranice. Na jejich duševní zdraví má dále neblahý vliv extrémní chudoba a nemožnost přístupu ke smysluplnému vzdělání či práci.
Německo (1,1 milionu uprchlíků)
Jedinou evropskou zemí, která patří mezi pětku největších poskytovatelů azylu osobám, které nuceně opustily svou domovinu, je Německo. O azyl zde žádá nejvíce lidí ze Sýrie, následuje Irák, Turecko, Afghánistán, Nigérie a Írán.
Německé migrační právo však doprovázejí kontroverze. V současnosti chce vláda prosadit zákon, který by měl usnadnit příchod do země vysoce kvalifikovaným profesionálům ze zemí mimo Evropskou unii. Například pravicová Alternativa pro Německo jej ale kritizuje s tím, že se vláda pouze snaží ospravedlnit přijímání velkého množství uprchlíků v roce 2015 zdáním, že pomohlo vyřešit nedostatek pracovních sil.
