Přestože koronavirová epidemie v České republice už nejspíše kulminovala, poptávka po ochranných pomůckách ve zdravotnických zařízeních nebo domovech pro seniory zůstává stále poměrně silná. A tak dobrovolníci, kteří se během nástupu krize přes noc změnili ve výrobce roušek, respirátorů či obličejových štítů, mají pořád co dělat. Jak vypadá den člověka, který opustil pohodlí domácí karantény a vydal se pomáhat lidem v první linii?
Je pondělí osm hodin ráno, můj dlouholetý kamarád Michal Havránek mě nabírá před domem a společně vyrážíme se dvěma stovkami ochranných štítů na okružní jízdu po části teplického okresu. Čeká nás rozvoz nedostatkového „kontrabandu“ do několika zařízení zdravotnických a sociálních služeb včetně nemocnice.
„Potřebuji zapnout navigaci,“ hlásí Michal, jenž za normálních okolností pracuje ve firmě, která je součástí dodavatelského řetězce ve strojírenství a která je z velké části závislá na poptávce z automobilového průmyslu. Když mladoboleslavská Škoda zastavila výrobu, zaměstnanci Michalova podniku zůstali doma na šedesáti procentech mzdy.
Od Průši až po Sudety
Naší první zastávkou je Seniorcentrum Pohoda v Dubí. Máme před sebou asi patnáct minut jízdy, a tak máme dost času na povídání. Michal vypráví, jak se vůbec k výrobě ochranných plastových štítů dostal. „Vlastně jsem se nemusel nijak dlouho rozhodovat. S pár kamarády jsme vytvořili takovou miniaturní síť, ve které každý dělá něco. Jeden vyrábí na 3D tiskárně čelenky, někdo jiný zase nařeže a navrtá plexiskla, další sežene gumu. Já to doma kompletuji a pak rozvážím,“ vysvětluje.
Moc děkujeme Františku Kubátovi za dar ochranných štítů pro zubní pohotovost. Plastové obličejové štíty jsou vhodným doplňkem především pro lékaře. Velmi si vážíme obrovské podpory, kterou nyní dostáváme.
Posted by Hornická nemocnice s poliklinikou Bílina on Monday, March 30, 2020
„Za dvě minuty jsme u vás,“ hlásí Michal po telefonu plánovaný příjezd do dubského domova seniorů. „Máme počkat venku, nebo můžeme štíty donést na recepci?“ Pokyn zní, že máme počkat na parkovišti na příchod pracovnice seniorcentra. „Tady máte dvacet kousků, je třeba je vydesinfikovat. Ještě vás prosím, abychom si vás mohli vyfotit. To víte, musíme mít důkaz, že s tím nešmelíme a opravdu předáváme potřebným,“ vysvětluje Michal, že se občas na sociálních sítích setká se škarohlídy, kteří si myslí, jak je to skvělý byznys.
„A z čeho to tedy všechno platíte?“ zajímám se. Odpověď mě nepřekvapí: „Někdo nám daruje materiál, zejména filament do 3D tiskáren, z něhož se vyrábí plastové čelenky, někdo nám dá peníze. Vedeme si přesnou statistiku, kdo nám co dal, kolik jsme z toho nakoupili materiálu, kolik jsme dodali štítů. Práci, kterou do toho vkládáme, samozřejmě nepočítáme,“ vysvětluje můj parťák. Mezi sponzory se objevují jak drobní dárci a firmy, tak města. Iniciátorem projektu byl ale Josef Průša, známý český vývojář 3D tiskáren. „On to jakoby zastřešuje, ale nás nijak neřídí. Jeho firma poskytla základní technická data, která se kvůli úspoře času tisku na 3D tiskárnách upravila. A podle toho se to pak vyrábí,“ doplňuje Michal.
Provizorní domácí montovna
Jedeme dál. Příští zastávkou je hygienická stanice v Teplicích. Tam vyložíme asi patnáct kusů. Hygienici je využívají pro sebe a své pracovníky v terénu. Míříme do teplické nemocnice. „Sem dodáváme pravidelně na různá oddělení. Dneska si od nás něco vezme radiologie. Včera jsme dodávali na urgentní příjem, na zítřek mám objednávku z hematologie,“ říká Michal.
Cestou se ještě potřebuje dovolat do laboratoře AeskuLab, kam má dodat tucet štítů. Neberou to. V nemocnici si pro pomůcky přijdou dvě radioložky, následuje povinné foto a nepovinné úsměvy: „Děkujeme a přijďte zas.“ Michalovi se rozdrnčí telefon. „Dobře, hodíme vám to tam cestou, není problém,“ ujistí člověka na druhé straně. Před další štací se zastavujeme v tiskařské firmě, kde vyzvedáváme naporcované fólie pro výrobu štítů. Jak slyším „tiskárna“, hned se mi vybaví 3D tisk. „Ne, tohle je normální tiskárna, která nám plexisklo nařeže a předvrtá, takže ho pak už jen nacvakáváme na čelenky,“ objasňuje Michal. Poslední štíty doručíme městským strážníkům do Krupky a dopoledne je pryč.
Městská policie Krupka děkuje panu Michalu Havránkovi a Františku Kubátovi za darování ochranných štítů. ředitel Jiří Petrák Městská policie Krupka
Posted by Městská policie Krupka on Thursday, April 30, 2020
Hotovo ale rozhodně nemáme. Musíme připravit asi 80 štítů na odpolední rozvoz a také něco na další den. Terasa u našeho domu se mění na provizorní montovnu štítů. Na stole rozložíme igelitovou plachtu, kterou pokropíme desinfekcí. Na ni vyskládáme krabice s fóliemi, čelenkami a gumou. Vydesinfikujeme si ruce a jdeme montovat. Michal ukazuje jak. Zpočátku s tím trochu bojuji. Zatímco já dám dohromady jeden štít, kamarád zvládne tři. Jeho náskok v produktivitě ale stahuji a asi po hodině už jsme oba stejně šikovní. Není to legrace, brzy bolí prsty, je to titěrná práce. O to více potěší výsledek. Za dvě hodiny jsme spotřebovali veškerý materiál. „To je paráda, mám zásobu na odpoledne i na zítřek ráno,“ hlásí spokojeně Michal. Zdá se, že si zasloužíme oběd.
Školky, školy, věznice
Odpolední kolečko už je o něco volnější, mix odběratelů je obdobný jako ráno, jen objíždíme jiná místa. Přejezdy mezi nimi opět vyplňujeme hovorem na téma, jak to funguje. Teplickou síť výroby a distribuce ochranných štítů založil František Kubát, který se jinak věnuje programování CNC strojů. Michal má na starosti distribuci především v Teplicích a okolí. Další „buňky“ se nacházejí také v Ústí nad Labem, Mostě nebo Litoměřicích.
„Zvažovali jste, že byste se tomu po pandemii věnovali komerčně?“ ptám se. „Zvažovali, ale nejspíše se vrátíme k našim původním profesím, protože poptávka po těchto věcech se vrátí do normálu a těžko bychom se tím uživili,“ odvětí Michal. On a jeho parťáci dosud dodali přes dvě tisícovky štítů. Vedle nemocnic, domovů pro seniory nebo hygienických stanic od nich pomůcky odebrala také například dálniční policie, školy, školky, obvodní lékaři, ale i obsluha benzínových pump nebo vězeňská služba. Kolem páté odpolední máme hotovo, a tak se loučíme. Nebyl to úplně promarněný den.
