Rozhovor s vesmírným architektem Tomášem Rouskem
Roky se věnuje stavbám budoucnosti a nyní má na kontě i drobný raketoplán, který vynesl Lego panáčky do stratosféry. Vesmírný architekt Tomáš Rousek má pestrou a nevšední práci, v níž jím navrhované projekty mnohdy spatří světlo světa až za dlouhé roky – a často vypadají jinak než v původních návrzích. Při slavnostním otevření Lego Shopu v prostorech Alza Showroomu se Rousek rozpovídal nejen o české roli v kosmickém bádání, ale také o 3D tisku budov, které se dá využít i na Měsíci.
Ve své práci se věnujete především velkým vesmírným projektům a konceptům. Zároveň jste se ale zapojil do přípravy miniaturního raketoplánu, který nesl přes tisíc Lego minifigurek až do stratosféry na kraji vesmíru. Předpokládám, že výroba takového vesmírného letounu bude mít svá specifika – ve srovnání s těmi „skutečnými“.
V podstatě ano. Nedávno jsem navrhoval vesmírnou loď s naší firmou Think Orbital v USA, kde působím jako ředitel architektury. Tam je celá konstrukce dělaná z hliníku. V tomhle případě jsme se ale potřebovali dostat do striktních váhových limitů. Nakonec jsme museli raketoplán vyrobit celý z karbonu a 3D vytištěných částí, aby byl super lehký.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Záhadný objekt na břehu Austrálie. Kovovou konstrukci hlídá policie, úřady varují veřejnost
Byla hmotnost letounu jediným parametrem, na který jste museli brát ohled? Přece jen se na palubě „svezlo“ celkem přes tisíc Lego panáčků.
Ty jsme rozdělili do tří raketoplánů. Panáčci byli připojeni „bezpečnostními pásy“ na Lego destičku a dále jsme je zajišťovali, aby nám vydrželi po celou dobu letu na svém místě.
Máte hodně specifickou práci, která počítá s tím, že to, co vymyslíte, se zrealizuje až za několik desítek let. Jakým způsobem se veškeré nápady projektují? Když zároveň víte, že se technologie poměrně rychle posouvají kupředu a musíte veškeré nové poznatky neustále vyrovnávat?
Sám jsem přesvědčený o tom, že až se budou ty futuristické projekty stavět, budou vypadat úplně jinak. Je ale dobré začít u konceptů a postupně se k výsledku přibližovat. To, že člověk vytvoří vizi projektu, pomáhá tomu, aby se realizace nějakým způsobem nasměrovala.
Kdysi jsme pro naši výstavu o budoucnosti Prahy (v roce 2005, pozn. red.) v Národní galerii navrhli, jak by mohl vypadat Trojský most. Nyní, když jdu kolem něj, vypadá nakonec podobně tomu, co jsme kdysi dělali pro výstavu jako hrubou vizi. Nakonec se to líbilo natolik, že se v zadání soutěže inspirovali tímto konceptem. Most tedy vypadá do jisté míry jako v naší vizi.
Jako lidstvo máme za sebou zvláštní období, kdy se ve velkém závodilo, kdo se nejrychleji dostane na Měsíc či kdo vyrobí nejmodernější vesmírné technologie. Pak jsme přešli do útlumu. Až v posledních letech, možná i díky společnosti SpaceX, to trošku oživlo. V jakém stádiu se právě nacházíme?
Teď je zrovna výborná doba – řekl bych, že stavění ve vesmíru je otázkou příštích pár let. Právě i díky firmám, jako jsou SpaceX nebo Blue Origin. Rychle se to posouvá dopředu, přibývají i příležitosti pro lidi v České republice. Do vesmírného výzkumu se úspěšně zapojují i české týmy a společnosti. Například v Brně vznikla celá řada úspěšných firem, které staví satelity. Také je úžasné, že máme tady v Holešovicích také centrálu Agentury Evropské unie pro kosmický program (EUSPA). Najedou se tu koncentruje hrozně moc vesmírných aktivit, pro celou zemi je to velký potenciál do budoucna.
Když jsme navázali na českou linku – nedávno proběhla médii zpráva, že po velmi dlouhé době máme šanci dostat do vesmíru dalšího astronauta. Když to rozebereme více do hloubky, jaká je pozice České republiky na poli kosmického bádání?
Je dobré, že jsme schopní být partnery v celé řadě velkých globálních projektů. Česko například přistoupilo na spolupráci v rámci programu Artemis na „dobývání Měsíce“. Je také skvělé, že jsme součástí Evropské vesmírné agentury. Neřekl bych, že bychom potřebovali být nutně ve vedoucí pozici, je super, že se můžeme zapojovat. Ve Spojených státech taky máte přes 50 států, každý přidává do výzkumu svým malým příspěvkem. To se teď odehrává i v Evropské unii.
Která současná technologie, kterou běžně používáme, má podle vás velký potenciál se ujmout při dobývání kosmu?
Ve vesmíru se dá použít celá řada inovativních technologií, které se mohou zpětně používat i na naší planetě. Třeba 3D tisk budov byl vyvíjen v NASA v kalifornské Laboratoři proudového pohonu, kde jsem jim pomáhal jako architekt s vizualizací, jak by vypadaly koncepty prvních budov. To, co jsem navrhoval, mělo úspěch, takže koncept NASA používala na získání financování od politiků na rozvoj této technologie.
Má 3D tištění budov potenciál i u nás v České republice?
Vlastně je vtipné, že jsme i tady s kamarády z ČVUT pár let nazpět postavili první 3D tištěný dům, tzv. Prvok. Ten byl k vidění na nábřeží v Praze. Tam jsme konkrétně použili technologii 3D tisku betonu. Na Měsíci by se tisklo například spékáním měsíčního prachu.
