Na spalujícím slunci bez vody a přístřešku. Trestní oznámení na farmu za týrání

K týrání zvířat může docházet všude kolem nás. Někdy je skryto zrakům všech, kdo by mohli pomoci, někdy se odehrává přímo na veřejnosti. Třeba jako když vyrazíte s dětmi odpoledne na výlet na jahodovou farmu u Mělníka a už po cestě z parkoviště vás zarazí děsivý pohled na udýchané house uzavřené na malém oploceném prostoru na přímém slunci, bez vody a bez možnosti se skrýt.

Pes i house bez vody na spalujícím slunci

Podobně na tom byl i pes, který v kotci na pozemku spolumajitele vraňanské farmy taktéž ležel v boudě bez kapky vody. Nicméně psa před žhavými paprsky srpnového slunce alespoň skrývala střecha kotce. Každopádně se blížila druhá hodina odpolední, a horko tak mělo ještě vzrůstat. Na zvonění u dveří zeleného domu nikdo nereagoval, a proto jsme se bez rozmýšlení hned vydali dovnitř přilehlého farmářského obchodu, abychom zjistili, komu zvířata patří, aby situaci okamžitě napravil. Paní prodavačka nás odkázala na vedoucího, který nám poměrně arogantně sdělil, že dům patří jeho příbuzným a že zvířata vodu mají. „Policajty si klidně zavolejte, já se tam ani dívat nejdu,“ odsekl mladší muž v uniformním červeném tričku.

Vzápětí ale samozřejmě vyšel a mezitím upozornil majitele zvířat a spolumajitele farmy, Radka Hanče, že situaci řešíme. Houseti jsme mezitím poskytli alespoň trochu vody. Kolem neoploceného pozemku s jasným výhledem na trpící house v mezičase prošly z parkoviště do kavárny a farmářského obchodu desítky lidí. Kromě jediné paní mu nikdo nevěnoval pozornost – i ta se však jen zdálky pousmála nad jeho roztomilostí. Člověk se tak nemůže ubránit pomyšlení na lidi, kteří zhlédnou záběry týraných zvířat ve velkochovech a podotknou, že maso sice jedí, ale takové týrání zvířat neschvalují. Jak dlouho však bylo malé house vystaveno těmto klimatickým podmínkám a jak dlouho by je ještě mohlo vydržet?

Standardy chovu mluví jasně

Pan Hanč zvedl zadýchané house z jeho „výběhu“ a suše nám oznámil, že house je zde v karanténě a že se takto housata běžně chovají. Bez vody a na přímém slunci se husy ale nechovají ani v těch největších velkochovech, natož v karanténě... Koneckonců i na husy myslí naše zákony stanovující welfare, a to konkrétně například vyhláška č. 208/2004 Sb. o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, která uvádí: „Krmné a napájecí zařízení musí být navrženo, zkonstruováno, umístěno, obsluhováno a udržováno tak... a aby zařízení fungovalo za všech klimatických podmínek...“ Jak je vidět na fotkách, house sice ve svém malém vězení dostalo k dispozici napáječku – ta však byla prázdná a navíc je i tak určena spíše pro malá kuřata než pro odrostlé house s placatým zobákem. Vyhláška dále stanovuje i podmínky pro přístřešky, ten však house nedostalo žádný, a bylo tak vystaveno spalujícímu letnímu slunci, kdy se teplota blížila třiceti stupňům.

Mladík v červeném tričku si přisadil a se smíchem dodal: „V přírodě taky nemaj zvířata klimatizaci.“ Jenže zapomněl asi na to, že tohle house nežije ve volné přírodě, ale v péči lidí. A zdá se přinejmenším podivné, že by majitel farmy s takovou masovou návštěvností nemohl vynaložit trochu úsilí a snad i něco málo peněz na to, aby karanténa pro jeho zvířata odpovídala zákonným standardům – tedy v tomto nelítostném počasí v chládku, s přístupem k vodě a přístřešku. Posléze přidal i další z klasických výmluv: „A vy jste někdy husy chovala?“ Nejen, že jde o klišé, jelikož na to, abyste poznali týrání, opravdu nemusíte mít zkušenosti s chovem daného druhu zvířat – navíc jako by předpokládal, že nemůže skutečně narazit na jiné lidi, kteří s chovem hus zkušenosti mají, či se nemohlo stát, že před ním právě stojí provozovatelé jednoho z největších azylů pro „hospodářská“ zvířata v České republice, kde kromě stovek jiných zvířat, hádáte správně, žijí mimo jiné i husy.

Ke zvířatům se chováme dobře, ale až pod pohrůžkou policie

House následně společně ukryli v domě přes ulici, který také patří rodině Hančových. Do příjezdu policejní hlídky z Kralup nad Vltavou tak house zmizelo z parného slunce a i pejskovi v kotci najednou přibyl nový kýbl plný čerstvé vody. Je s podivem, že rodinnná firma, která dokázala pod heslem „vše pro spokojenost našich zákazníků“ vybudovat během pár let z malé farmy jahodovou mekku, která sbírá jedno ocenění za druhým, má zapotřebí tímto laciným způsobem ubližovat zvířatům. Paradoxem je i to, že v areálu se nachází i poměrně smutná voliéra s papoušky (ano, i ty najdete v našem azylu, takže snad mladík v červeném připustí, že se k jejímu stavu smím vyjádřit...). Skoro se však zdá, že pohodlí a zdravotní stav zvířat je zde na posledním místě, i přesto, že mladík v červeném se rozčiloval, „že se ke zvířatům chovají dobře“. Přeci jen tak moderní a skoro až luxusní areál by si zasloužil i důstojnou voliéru pro papoušky namísto té zanedbané dřevěné...

Chov papoušků v nic moc voliéře zákon nepostihuje. Týrání zvířat horkem a bez vody ale ano – proto jsme samozřejmě podali trestní oznámení a podnět na obec i na Krajskou veterinární správu s přesvědčivými důkazy ve formě fotografií a videí.

A ano, tresty za týrání zvířat jsou u nás stále směšné, to ale neznamená, že až příště na podobné týrání narazíte třeba i vy, že by nemělo smysl ho řešit. Smysl to má vždy! I když se vás policie snaží odbýt, i když se nemůžete okamžitě dovolat na veterinární správu, i když jste jediní, komu situace přijde za hranou. Nebojte se zvířat zastat. A já si odteď holt budu latéčka se sójovým mlékem dávat jinde. Ani to sebelepší latéčko a hřiště pro děti totiž nestojí za to, abych svými penězi podporovala něco takového...