Lidé vzpomínají na zemřelé s covidem. (Ilustrační foto) Zdroj: Profimedia.cz
V České republice zemřelo v souvislosti s koronavirem přes 28 tisíc lidí. Pozůstalí sdílejí vzpomínky na rodinné příslušníky či kamarády, kteří nemoci podlehli. Jedním z míst, kde občané uctívají památku svých blízkých, se stal virtuální památník pandemie. „Jirko, po rozvodu jsi žil sám a přátelé měli také covid. Rodinu jsi měl daleko. Nalezli tě třetí den. Je nám to moc líto,“ zní jeden ze vzkazů.
„Ahoj Jardo, bohužel jsi nezvládl těžký boj, který jsi se zákeřnou nemocí statečně vedl. Odešel jsi tak brzy a nečekaně,“ vzpomíná na svého osmašedesátiletého strýčka Jaroslava synovec či neteř.
Za projektem stojí Iniciativa Sníh pod záštitou evolučního biologa Jaroslava Flegra, prezidenta České lékařské komory Milana Kubka nebo imunologa Václava Hořejšího.
Umírají každých pár minut
Na interaktivní mapu tak mohou lidé přidávat vzkazy adresované svým blízkým, kteří covidu podlehli. „Tatínku, letos v listopadu bys šel do důchodu, těšil ses na to. Chtěl jsi toho ještě spoustu, to je strašný,“ zní vzpomínka na třiašedesátiletého Bedřicha.
Iniciativa také nastavila počítadlo, které ukazuje, jak často lidé v souvislosti s covidem umírají. Rozpětí se pohybuje od sedmi do patnácti minut. Vzpomínky také ukazují na fakt, že s těžkým průběhem covidu se potýkají stále mladší lidé. „Drahý Honzo, právě dnes by Ti bylo 40 let. Nesmírně nám chybíš. Pořád se z toho nemůžeme vzpamatovat. Milujeme Tě, manželka a syn, 6 let,“ napsala 23. března zesnulému Janovi P. jeho žena.
Překonal rakovinu, přežil dvě autonehody
Mnohdy vzpomínaly i celé rodiny: „Kamarád, tramp, manžel, otec, dědeček, bratr, strýc, švagr. Poslední den v zaměstnání 24. 12., před odchodem do důchodu se nakazil covidem. Moc nám chybí.“ Na dvaasedmdesátiletou Alenu D. zase nezapomněla její dcera. „Maminka bojovala s nemocí více než tři týdny. Je mi strašně smutno, že jsem s ní nemohla být a držet ji za ruku,“ napsala na virtuální památku.
Našly se také silné příběhy, kdy lidé zvládli několik těžkých situací. „Táta překonal v životě dvě velmi vážné autonehody, zvládl se poprat s rakovinou, ale koronavirus byl silnější než on,“ zní vzpomínka na pana Jaroslava.
