V průběhu pandemie se mezi dětmi a dospívajícími zvýšil podíl těch, kteří se potýkají s vážnými psychickými problémy. Děti a mladiství měli kvůli vládním restrikcím také velmi omezený přístup k pomoci. CNN Prima NEWS oslovila ředitelku České asociace streetwork Martinu Zikmundovou, která v rozhovoru mimo jiné zmiňuje, s jakými problémy se děti nejčastěji potýkají a jak mohou pomoci také rodiče.
O tom, že pandemie prohloubila psychické problémy u dětí, není pochyb. Můžete specifikovat, o jaké potíže se konkrétně jedná?
Pro většinu z nás, tedy i pro děti, byla pandemie COVID-19 a opatření s ní spojená náročným a zátěžovým obdobím. Psychika mladších dětí dosti závisí na tom, jak jsou na tom psychicky jejich rodiče. A také informace o světě mají zprostředkované „dospěláky“. Pokud tedy kolem sebe nemají nikoho, kdo by jim vše dokázal dostatečně srozumitelně vysvětlit, jsou zmatené, nejisté, a tím se u nich prohlubují pocity ohrožení, strachu nebo úzkosti. U citlivých dětí se pak snadněji může rozvinout porucha emocí nebo chování nebo duševní onemocnění.
Pozorujete nárůst psychických problémů více u mladších, nebo naopak starších dětí?
Na věkové kategorii nezáleží, záleží spíše na vrozených dispozicích a prostředí, ve kterém děti žijí. Každý stabilní dospělák, kterého kolem sebe dítě má, se počítá. Když funkci opory neplní rodič, může ho částečně suplovat učitel nebo pracovník u nás v nízkoprahovém klubu. Bohužel pandemie vloni na jaře školy i kluby zavřela, a děti tak ztratily možnost této opory. U starších dětí je vývojově velice důležitá vrstevnická skupina. Setkávání se s vrstevníky je součástí utváření osobnosti člověka. Tahle generace zažila lockdown a bude si to pamatovat už napořád.
Dokážete upřesnit, do jaké míry se uzavření škol podepíše na dětech do budoucna?
Těch proměnných je v životě každého jedince mnoho. Negativně se lockdown podepíše na dětech, které zcela ztratily kontakt se školou, s kamarády, vyhodí je to z party a zhorší úroveň vzdělání, to víme. Ale také víme, že každá krize je příležitost. Pro společnost vznikla možnost fokusovat pozornost a prostředky na takto ohrožené děti a jejich rodiny. Je důležité vyvarovat se dalšího sociálního vyloučení těchto rodin.
A co ztráta zájmových kroužků?
Co se týká zájmového vzdělávání, mrzí mě, že se nebere vážně. Kroužky pro děti jsou asi tím posledním, o čem politici přemýšlí, že by mělo zůstat otevřené. Přitom je to pro děti tak důležité. Na zájmové vzdělávání kladu stejný důraz jako na to základní. Škola je stále příliš zaměřena na vědomosti a nezbývá kapacita na výchovu, v životě si informace dokážete najít, ale když umíte zahrát na hudební nástroj nebo hrát šachy, nějaký sport, je to pro vás nakonec důležitější.
Co mohou udělat sami rodiče, aby dětem pomohli, a jak poznat, že má dítě psychické problémy? Věřím, že zejména u dospívajících to může být někdy obtížné.
Důležité je neztratit s dítětem kontakt. Je to náročné, protože děti mají svůj svět, hrozně dynamický, sledovat celou tu dynamiku a snažit se být dítěti nablízku není pro rodiče snadné. Rodič řeší existenční otázky, finance, bydlení, jídlo, domácnost, ale stejně důležité je udělat si každý den chvíli a být plně pozorností u dítěte, mít společnou aktivitu, poslouchat ho, vnímat a pokud možno nehodnotit, přistupovat k dětskému světu s respektem, ten totiž pomáhá kontakt zachovat.
Projevily se vládní restrikce i na zvýšené agresivitě u dětí?
Mám informace, že v některých městech silně vzrostla agresivita projevovaná na veřejnosti. Zdroj bude nuda nebo frustrace. Důležité je pracovat se zdroji, s původci agrese a zároveň si uvědomit, že agresivita je přirozený jev, nelze jej ze světa vymýtit, lze s ním pracovat i s pomocí sociální práce, hledat jiné ventily pro nahromaděnou energii.
V průběhu pandemie pracovníci služeb byli pro děti dostupní především on-line nebo po telefonu. Zde se zúročily například zkušenosti portálu Jdi do klubu, který provozuje Česká asociace streetwork. Návštěvníci stránek Jdidoklubu.cz mohou využívat poradny, která je určena především dospívajícím ve věku od dvanácti do osmnácti let (ale využít ji mohou i rodiče, učitelé nebo například sociální pracovníci). K tématům, která se zde nejčastěji řeší, patří sex a vztahy, experimenty s alkoholem a drogami, problémy v rodině nebo ve školním kolektivu.
