Očkování v Tokiu Zdroj: Profimedia.cz
Zatímco ve většině světa je život pro neočkované kvůli různým opatřením těžší, Japonsko volí zcela jiný přístup. Princip povinné vakcinace je totiž v zemi zakázaný už od roku 1994. Japonská vláda chce i během pandemie nechat na lidech, zda si pro svou „tečku“ dojdou sami.
Když se začalo v Evropě na začátku roku 2021 ve velkém očkovat, Japonsko vyčkávalo. Tokio začalo s pozvolnou vakcinací zdravotníků v únoru, k seniorům se očkování proti koronaviru dostávalo až v dubnu. A přesto má nyní Japonsko jednu z nejvyšších proočkovaností na světě, která osciluje kolem 80 procent.
Lidé jsou tam na opatrný přístup vlády zvyklí. V roce 1994 prošel japonským parlamentem dodatek k imunizačnímu zákonu, který princip povinné vakcinace zakazuje, ačkoli v něm zákonodárci uvedli, že lidé (děti) by se měli snažit očkovat proti nebezpečným nemocem typu spalničky, příušnice či tetanus. I přes nejednoznačné znění zákona je v Japonsku proočkovanost proti těmto nemocem prakticky stoprocentní.
Stejný pohled má vláda i na očkování proti covidu. Kabinet sice pravidelně vyzdvihuje benefity vakcinace, zároveň ale nechává rozhodnutí o očkování na každém zvlášť. Pro vládu z toho plynou pozitiva, člověk je totiž v Japonsku povinen seznámit se před vakcinací s vedlejšími účinky, stát se tak do jisté míry zříká odpovědnosti za případné komplikace.
Žádné omezování neočkovaných
Japonská vláda mimoto podle australského webu News lpí na tom, aby nikdo nebyl kvůli očkování diskriminován. Ať už se to týká práce či vstupu do restaurace.
Samozřejmě nic není tak růžové, jak se může na první pohled zdát. Ačkoli se v Japonsku na konci minulého roku zdálo, že koronavirus vlivem neustálého mutování úplně vymizel, vlna omikronu zasáhla zemi naplno.
Denní přírůstky nakažených se teď blíží hranici 50 tisíc lidí a úřady znovu zavádějí tvrdá opatření – omezují otevírací dobu a především znesnadňují cestování. Mnozí lidé si stěžují, že jsou v Japonsku jako ve vězení, náročné je také dostat se do země ze zahraničí.
