Nedostižná Královna zločinu Agatha Christie nenáviděla Hercula Poirota
Když se řekne její jméno, vybaví se každému knižní detektivky. Agatha Christie totiž v tomto žánru dokázala, co nikdo jiný. A to i přesto, že vlastně ani jeden ze svých příběhů nesepsala vlastní rukou. V jejích knihách se objevuje často nevěra a jedy. Obojí znala nepřekonatelná autorka velmi dobře. „Dejte mi malou smrtící pilulku, abych si měla s čím hrát, a budu šťastná,“ říkávala.
„Jsem jako továrna na párky,“ říkala o své práci s pousmáním Agatha Christie. Měla tím na mysli rychlost, s jakou vydávala nové knihy, které šly doslova na dračku. Důkazem toho je fakt, že se doposud prodalo hodně přes dvě miliardy výtisků. Právem je tak nazývána „Královnou zločinu“, byť nikdy žádný těžký zločin nespáchala. Přitom dobře věděla, jakým jedem kohokoliv úspěšně otrávit. A důvod by se taky našel...
ČTĚTE TAKÉ: Černoušci museli zmizet. Slavná detektivka Agathy Christie ve Francii mění název
Narodila se 15. září 1890 ve městě Torquay na jihu Anglie a její celé jméno znělo Agatha Clarissa Millerová. Zájem o psaní v ní probudila jednoho deštivého dne maminka, když jí řekla, ať zkusí vymyslet nějaký příběh.
V roce 1914 se budoucí legendární spisovatelka provdala za pilota královského leteckého sboru Archibalda Christieho. Během první světové války pracovala v nemocniční lékárně. Tam získala přehled o jedech a následcích jejich požití. I proto je zhruba polovina vražd v jejích knihách spáchána jedem. „Dejte mi malou smrtící pilulku, abych si měla s čím hrát, a budu šťastná,“ poznamenala jednou s humorem sobě vlastním.
Předčila i Shakespeara
Po válce asi rok a půl tvořila román Záhada na zámku Styles, kde se poprvé objevil malý podsaditý detektiv z Belgie Hercule Poirot. Ale tato kniha ještě nezaznamenala úspěch a Christie na ní nic nevydělala. Uběhlo ale šest let a vše bylo jinak. Nová kniha Vraždy Rogera Ackroyda byla absolutním hitem díky překvapivé zápletce a z mladé spisovatelky se rázem stala hvězda detektivního žánru. Vydala celkem 93 knih, sepsala 17 divadelních her a její tvorba byla přeložena celkem do 103 jazyků – tedy do více, než byla přeložena dramata Williama Shakespeara.
Christie zažívala ve spisovatelské kariéře nedostižné úspěchy, v osobním životě to ale bylo složitější.
Spisovatelka se jednou dokonce stala sama osobou, kterou hledala policie. V prosinci 1926 se totiž náhle na jedenáct dní vypařila. Policie začala mít podezření, že došlo ke zločinu. Manžel však měl alibi v podobě jedné z milenek. Nakonec byla Christie nalezena v Yorkshiru, kde byla ubytována v hotelu pod cizím jménem. Chtěla prý vystrašit manžela, aby se vzdal milenky. O dva roky později se ale rozvedli.
Čtěte také
V roce 1930 se Christie znovu provdala, a to za archeologa Maxe Mallowana, který ji ale začal také brzy podvádět. Přesto spolu vydrželi pětačtyřicet let.
Roku 1971 byla Christie odměněna Řádem Britského impéria. Velká spisovatelka zemřela v roce 1976 ve věku 85 let. Guinnessova kniha rekordů ji zmiňuje jako absolutně nejprodávanější autorku beletrie všech dob.
To vše dokázala i přesto, že údajně sama na papír nenapsala žádné ze svých děl. Trpěla totiž dysgrafií a nedokázala čitelně psát. Proto všechny své romány a povídky diktovala písařce.
Nenáviděný Poirot
Ač se stal malý belgický detektiv s hlavou ve tvaru vajíčka u čtenářů mimořádně populárním, sama autorka jej postupem času nesnášela víc a víc.
Hercule Poirot (ve francouzštině pórek, pozn. red.) byl podle Christie doslova „nesnesitelný“ a mluvila o něm jako o „egocentrickém bláznovi“. Nicméně jeho příběhy vydělávaly hodně peněz. „Nemůžu ho vystát, ale musím s ním pokračovat, protože to lidé tak chtějí,“ vysvětlovala.
Poirot vystupuje i v nejslavnějším detektivním příběhu Agathy Christie s názvem Vražda v Orient Expressu, kde je oběť ubodána ve spacím voze. Sama autorka na tento vůz nerada vzpomínala, po celou dobu cesty jí totiž kazily spaní štěnice.
Příběh z Orient Expresu nicméně sepsala v hotelu Pera Palace v tureckém Istanbulu. Pokoj byl později přejmenován jejím jménem a stal se muzeem.
Je novinářem od roku 2015. Osm let psal primárně pro deník iSport.cz převážně o bojových sportech. Byl přitom i přispěvatelem časopisů Reflex, ForMen či Esquire, v nichž publikoval zejména interview. Moderuje podcast Fight Cast One.
