Nejsme arktické opice: Rasistické narážky Dánů na Gróňany se teď řeší i v Česku
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Grónský rapper Tarrak vysvětlil Čechům setrvávající dánský rasismus vůči Inuitům.
Úřady odebírají grónským rodinám sedmkrát více dětí než dánským. Někdy jim děti odnímají hned po porodu.
Dánsko vyčlenilo 25 milionů na boj proti diskriminaci.
Jaké další křivdy zažívají Inuité?
Prej čmouďák, Eskymák, arktická vopice… Populární grónský rapper Tarrak si nebere servítky, když v Brně deklamuje, jak Dánové občas označují Inuity z arktického ostrova. A shodou okolností je nyní Česká republika platformou, na které si Gróňané hlasitě stěžují na poručníky z Kodaně, a to díky festivalu Měsíc autorského čtení. Dánskému království připomínají jeho lidskoprávní přešlapy, například násilné adopce inuitských dětí, zneplodňování dívek i pokračující rasovou diskriminaci. Dánsko na výtky reaguje akčním plánem proti rasismu, na který do konce letošního roku vyčlenilo v přepočtu 25 milionů českých korun.
„Když neumíš dánsky, systém tě nevezme na žádné školy,“ stěžuje si ve svém tracku 27letý inuitský rapper Tarrak (Josef Tarrak Petrussen). Český překlad jeho textu se promítá na plátně, takže české publikum ví, na jaká příkoří upozorňuje.
ČTĚTE TAKÉ: Usmíření Rusů a Ukrajinců je daleko. Kyjev mě naučil méně se bát, říká český velvyslanec
Mladší diváci se vlní do rytmu, ti starší možná vzpomínají, že něco obdobného zažili za komunismu. Etnický původ sice za Gustáva Husáka nebyl tím největším problémem, zato režim žádal po budoucích studentech gymnázií a univerzit takzvaný dělnický původ. Děti a vnuci někdejších podnikatelů, čili buržoazních živlů, se tak na střední a vysoké školy dostávali spíše výjimečně.
Bez dánštiny ani ránu
Hlasy grónských spisovatelů, politiků, vědců i aktivistů znějí po celý červenec na festivalu Měsíc autorského čtení (MAČ) v Brně, Ostravě i Bratislavě. Reportér CNN Prima NEWS už ve spolupráci s pořadateli vyzpovídal několik inuitských osobností, které vyprávěly o strachu z výhružek Donalda Trumpa anebo o obavách z amerických firem, které bez souhlasu ostrovanů plánují v Grónsku těžbu ropy.
„Představte si školní třídu, ve které všechny děti mluví jen grónsky, ale oni tam pošlou učitele z Dánska, který neumí grónsky ani slovo,“ vypráví rapper Tarrak v pauze mezi tracky. „A to je i můj příběh. Nakonec to dopadlo tak, že se nás ten učitel pokoušel učit v angličtině.“
Čtěte také
Totalitní praktiky mají různou podobu a někdy se jim daří i pod rouškou demokracie. Dánsko přitom lidská práva v Grónsku soustavně porušuje již od počátku 18. století. A třeba používání grónštiny jakožto úředního jazyka bylo povoleno teprve nedávno, v roce 2009. Do té doby byl místní jazyk různě potlačován a Inuité cíleně asimilováni.
Systematická genocida Inuitů
„Vyrůstali jsme v narativu, že máme být za všechno vděčni Dánsku. Za to, že nás zachránili,“ vypráví spisovatelka, politička (za grónskou sociálnědemokratickou stranu Siumut) a filmařka Aka Hansenová. „Jak zachránili? Asi před sebou samými,“ ironicky dodá a líčí, jak jim kolonisté napřed vzali inuitské náboženství, mýty i tradiční způsob života. A „zachránili je“ biblí, neštovicemi a alkoholem. Načež se dánský stát ještě v sedmdesátých letech 20. století snažil o cílenou genocidu původního etnika.
„O skandálu spojeném s plánovanou a systematickou genocidou se začalo vážně mluvit teprve před několika lety. Od poloviny šedesátých do poloviny sedmdesátých let byla dívkám ve věku kolem 13 let implantována nitroděložní tělíska, anebo byly rovnou sterilizovány. Bez jejich vědomí a bez souhlasu rodičů,“ vypráví Hansenová. V té době byla zneplodněna až polovina nejmladší generace inuitských žen.
Různé pohledy na nezávislost
„Mí bratři Gróňané, probuďte se, nedejte se, vztekejte se,“ vyzývá populární grónský rapper Tarrak k občanské neposlušnosti. A Inuité se skutečně vztekají. A až na výjimky se shodují, že dříve nebo později se Grónsko musí proměnit ve zcela nezávislý stát.
„Dnes už víme, že nás Dánové nezachraňovali, ale totálně s Inuity manipulovali. Že nám vymývali mozky,“ pokračuje Aka Hansenová. Grónská spisovatelka Iben Mondrupová to českému publiku řekla podobně tvrdě: „Až nyní konečně nazýváme koloniální dějiny tak, jak si zaslouží. Jako nelidské a nespravedlivé.“ Obě ženy jsou pro samostatné a nezávislé Grónsko.
Grónský raper Tarrak v Brně. „Prej čmouďák / eskymák / arktická vopice,“ rapuje o rasistických urážkách, kterými Dánové ponižují Inuity z Grónska. Zdroj: David Konečný (se svolením)
Nejstarší generace Inuitů tak radikální není. „Žádná jiná bývalá kolonie nedosáhla toho, čeho jsme s bývalým kolonialistou dosáhli my, Gróňané. Jsme velmi malý národ v drsném arktickém podnebí. A víme, že jako národ můžeme přežít pouze tehdy, pokud budeme pokračovat v dobrých vztazích s Dánskem,“ věří 78letý Aqqaluk Lynge, spoluzakladatel strany Inuitské společenství (Inuit Ataqatigiit).
Akční plán proti rasismu
„Zažil jsem to už hodněkrát, přilezou a začnou nadávat. Prej nejsem nic než šmejd,“ rapuje Tarrak v Brně a dál si stěžuje na rasovou diskriminaci. Zažil ji mnohokrát i na vlastní kůži, hlavně na území kontinentálního Dánska, kde žije 17 tisíc Inuitů. Samotné Grónsko obývá 56 tisíc lidí, z nichž má inuitské kořeny jen 44 tisíc osob.
Ledy se ale přece hnuly a dánský stát na aktuální výzvy Inuitů reaguje řadou programů. Například akčním plánem proti rasismu, na který do konce letošního roku vyčlenil v přepočtu 25 milionů českých korun. Plán se například zabývá mapováním on-line diskriminace Gróňanů na sociálních sítích.
Občané druhé kategorie
Dánská média i tamní neziskové organizace už přinášejí aktuální příběhy grónských studentů v Dánsku – s xenofobní diskriminací se setkalo 82 procent z nich. Alespoň podle informací odborového svazu akademických pracovníků a studentů (Dansk Magisterforening), který zveřejňuje konkrétní zkušenosti.
Až tři čtvrtiny obyvatel Grónska sužují obavy, úzkosti až stresy z dalších kroků Donalda Trumpa. „Grónský lid je posledních 16 měsíců vystaven každodennímu teroru ze strany Bílého domu,“ říká Aqqaluk Lynge, grónský politik a spisovatel. „V roce 1968 vás napadli Sověti, takže víte, co teď cítíme,“ vzkazuje Čechům. Zdroj: Profimedia.cz
Christian Ulloriaq Jeppesen z univerzity v dánském městě Roskilde třeba uvedl: „Během studií jsem se stal jakýmsi občanem druhé kategorie, jakýmsi Grónčanem, ze kterého si všichni mohou dělat legraci. Přitom si nedávám k večeři tulení lůj ani tuk, ale těstoviny s masovou omáčkou. Vyrůstal jsem v bytě a moji rodiče vlastní auto a jsou připojeni k internetu.“
Grónské dítě odebrané hned po porodu
„Někdo mi svastiku nakreslil na vchod, je lepší mít Gróňana v doprovodu, když tě furt soudí svým pohledem, když tě jak rasisti urážej,“ popisuje Tarrak, co může Inuita zažít v Dánsku.
Křivd, na které si Gróňané stěžují, je snad nepočítaně. Aka Hansenová zrovna natáčí filmový dokument o přetrvávajícím odebírání dětí grónským rodinám žijícím v Dánsku. „Ten nepoměr bije do očí, protože sociálka odebírá grónským rodičům sedminásobně více dětí, než kolik jich odebere dánským rodinám,“ informuje.
Spisovatelku, političku a filmařku zajímá například osud inuitské matky jménem Keira Alexandra Kronvold, které úřady odebraly dceru Zammi pouhé dvě hodiny po porodu. Podle úřadů neprošla kontroverzními psychometrickými testy rodičovských schopností (FKU).
„Dítě jí bylo odebráno, aniž by mohla jakkoli prokázat, že je dobrou či špatnou matkou. Nedostala vůbec šanci,“ říká dokumentaristka. Zammi byla matce odebrána na podzim 2024, ale žena se ihned obrátila na soudy, přičemž až Nejvyšší soud letos v květnu prohlásil, že k odebrání dítěte „nebyl dostatečný důvod“. Zatím se však dcera k matce nevrátila, protože úřad, který odebrání dítěte nařídil, s rozhodnutím justice nesouhlasí.
Dánsko je větší problém než Trump
Grónská spisovatelka Iben Mondrupová nemá až tak velké obavy z amerických výhrůžek Grónsku, které prý skončí odchodem Donalda Trumpa do politického důchodu, tedy v lednu 2029: „Gróňané ale budou muset vyřešit větší problém, o kterém se ve veřejném prostoru v Dánsku hovoří v pojmech jako Rigsfællesskab (Společenství národů) a Kongerige (Království). A tyto pojmy mají ospravedlňovat takzvané právo Dánska na grónské území.“
Čtěte také
Zatímco OSN dospěla na sklonku padesátých let k rezoluci s názvem Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům, v Kodani vsadili na jinou kartu. Status kolonie byl zrušen a Grónsko se stalo pevnou součástí Dánska. Provincií a součástí takzvaného Společenství národů (Rigsfællesskab). „Bohužel dnes je jasné, že Dánsko bude tvrdě bojovat za to, aby si udrželo svůj obrovský přívěsek vzdálený čtyři tisíce kilometrů,“ odhaduje Mondrupová.
Ožralci, nýmandi a divoká zvířata
„Jsme pro ně ožralci, jsme nýmandi. Nejsme ještě pořád kolonizovaní? Nehážu všechnu vinu na Dány, někteří Gróňani jsou v cizině ožralí, ale jak k tomu obrazu přijdeme my? Domů se vracíme zdrcení, ve vlastních očích jsme pouhé nic a cítíme se jako šmejdi,“ pokračuje Tarrak v politickém tracku. České publikum poslouchá a přemítá, jaké to je žít v kůži „Eskymáka“ v Dánském království. Asi to celá tři století nebylo nic moc, neboť dánská kolonizace Grónska začala na počátku 18. století.
Nyní se ale vše rychle mění. „Už není cesta zpět, i když to bude dlouhá cesta. Všechno začalo potřísněním sochy misionáře Egedeho červenou barvou a nápisem ‚dekolonizace‘ v roce 2000,“ vypráví Aka Hansenová. Socha misionáře Egedeho, který v roce 1721 zahájil dánskou kolonizaci arktického ostrova, stojí v hlavním městě Nuuku a má spoustu odpůrců, protože christianizace Grónska probíhala kontroverzními způsoby. I moravští misionáři (Moravští bratři), kteří se k misii přidali v roce 1733, napřed o Inuitech referovali i takto: „Jsou jako divoká zvířata.“
Ten dopis Moravských bratří z roku 1733, ve kterém misionáři přirovnávají Inuity ke zvířatům, rapper Tarrak nemůže znát. Jenže zná skutečný život, a ten se za 300 let moc nezměnil, takže v jednom tracku spontánně rapuje: „Prej čmouďák, Eskymák, arktická vopice…“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Odysseus byl víc člověk než hrdina. Do války proti Tróji nechtěl, nakonec ji Řekům vyhrál
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
