Nejvyšší, luxusní, omračující. Před 15 lety dostavěli Burdž Chalífu, Dubaj se dotkla nebe

Dubaj

Burdž Chalífa v centru oslav příchodu nového roku v Dubaji

Budovalo ji 10 tisíc dělníků, stála 1,5 miliardy dolarů. Má neuvěřitelných 189 pater, výtahy tu sviští rychlostí devět metrů za vteřinu. Čarokrásná, zlatem a tajemnými ornamenty pokrytá, snad až nemravně přepychová Burdž Chalífa je nejvyšším mrakodrapem na světě. V Dubaji ji dostavili přesně před 15 lety.

Možná si občas povzdechnete, jak otravné je u vás doma umývat okna.

Otravné a nekonečné.

Pokud to tak opravdu cítíte, pak vězte, že jste mohli dopadnout hůř. Mnohem hůř.

To pokud byste měli na starost stejnou činnost u nejvyššího mrakodrapu na světě, dubajské Burdž Chalífy, dostavěné přesně před 15 roky. Je totiž spočítáno, že jakmile 36 speciálně vycvičených pracovníků jednou začne s očistou 24 348 okenních tabulí o celkové ploše 120 000 m2, trvá jim to čtyři měsíce. Ba co víc: jakmile mají hotovo, mohou začít znovu.

Není to ani zdaleka jediná informace o téhle 829,8 metru vysoké stavbě, ze které padá brada. Omračující věž do nedohledna pojmenovaná po bývalém prezidentovi Spojených arabských emirátů, Chalífovi bin Saídu Ál Nahjánovi, je totiž chrámem superlativů.

ČTĚTE TAKÉ: Jaká bude Praha v roce 2050? Bojím se, že hnusnější. Ale něco mě děsí ještě víc, říká Gebrian

Vedle titulu nejvyššího mrakodrapu ji zdobí dalších čtrnáct prestižních rekordů – má mimo jiné i nejvíce pater, nejvýše položené restauraci, mešitu či bazén.

Padlo na ni přes 330 tisíc m3 betonu a 39 tisíc tun ocelových výztuží. Její základy jsou v hloubce 50 metrů ukotveny 192 pilíři, celková podlahová plocha má rozlohu neskutečných 464 511 metrů čtverečních. Venkovní obložení budovy zahrnuje 142 tisíc m2 zrcadel, vyhlídková plošina pro návštěvníky zvaná At the Top dohlíží na Dubaj z nebesky nedosažitelného 124. patra. Z přízemí jen do 160. patra vede 2909 schodů, v mrakodrapu se nachází i osm eskalátorů a 57 výtahů (mimo jiné i ty z pardubické firmy Pega Hoist).

Jen se jedním z nich projeďte, moderní grafika vás bude postupně informovat:

…že jste právě překonali výšku Cheopsovy pyramidy.

…že už jste výš než na Eiffelově věži.

…že je pod vámi i Empire State Building.

Že, že, že…

…že tady nic není nemožné. Nic. Vůbec nic.

Můžete být skeptik. Ignorant. Můžete mít dojem, že jste už viděli všechno. Jenže na tomhle místě je vážně těžké předstírat nezájem.

Přepych podle Armaniho

Rozhodně to platí třeba o místnostech, na jejichž podobě se výrazně podílel světoznámý módní návrhář Giorgio Armani, jehož do detailu promyšlený hotel zabírá hned jedenáct podlaží.

Nevěřícně se ovšem štípete vlastně úplně všude.

Luxusní jsou jak výhled na Perský záliv, tak zdejší bazény a lázeňská zařízení. Stejně tak i 700 bytů o ceně 37 500 dolarů za m2. Na každém kroku narážíte na nejdražší umělecká díla, na dovedně vyvedené tradiční arabské motivy. Na zlato, které se tu dokonce i popíjí v koktejlech.

Pozoruhodné je ostatně i to, co laikům neznalým architektonických fines obvykle přijde nudné – půdorys budovy. Místo geometrické chladnosti totiž i v něm snadno rozpoznáte ladnou krásu: konkrétně orchidejovitý tvar rozvinuté korunky půvabné květiny z čeledi amarylkovitých, latinským zaříkávadlem zvané Hymenocallis.

Čímž jsme u toho, že dubajský klenot oděný do mimořádně odolného betonu, oceli, skla, hliníku, ale i mramoru či leopardího čalounění se sluší vnímat všemi smysly. Vedle zraku třeba i sluchem – už jen díky šplouchání fontánek či broukání bílých rolls-royců parkujících před vchodem. Nebo čichem – to kvůli nepřebernému množství vůní jak z Pohádek tisíce a jedné noci.

Příběhy za pozlátkem

Samozřejmě – abyste tomu všemu opravdu podlehli, musíte na pohádky věřit.

Kdo uvažuje realističtěji, ten si navzdory okouzlení přizná, že cestu do říše nekonečného luxusu si nemůže dovolit každý.

A ještě něco ho možná trkne.

Když Burdž Chalífa 4. ledna 2010 slavnostně otevírala své brány, ve skotačivém reji tradičních arabských tanců se snadno zapomínalo, co téhle slávě předcházelo. Pyšný skvost šest let stavělo 10 tisíc dělníků, mimo jiné z Pákistánu, Indie, Bangladéše, Číny a Filipín.

Pracovali v natolik nuzných podmínkách, až se proti tomu v roce 2006 vzbouřili a nepokoje spojili i se stávkou. Jeden z nich, Athiraman Kannan, krátce po dokončení magicky přitažlivé věže vyjel výtahem do 108. patra a odsud v zoufalství ze svého živoření skočil dolů.

I on patří k příběhu o zdejším zlatu a mramoru.

On i jemu podobní ze zaprášeně nuzných ubytoven na okraji Dubaje, kteří se musí smířit s tím, že pro nikoho z nich divukrásné betonové orchideje nikdy nekvetly a kvést ani nebudou.

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Rvačka na palubě letadla. Cestující se do sebe pustili pěstmi kvůli kufrům, ukazuje video

Tagy: