Válka mu změnila život. V jeho případě však došlo paradoxně ke změně k lepšímu. Michal Viewegh totiž nabídl svůj dům jako příbytek válečné uprchlici z Ukrajiny. Postupem času se sblížili tak, že vznikl nový vztah. Paní Olena se s manželem, s nímž neprožívala šťastné soužití, již předtím rozvedla, a teď… „Rozhodně má už domov tady, já bych ji na Ukrajinu ani nepustil,“ říká s pousmáním slavný spisovatel. A jak prožívá se svou partnerkou už tisíc dnů trvající válku?
Kde jste byl v den, kdy Rusko v roce 2022 zaútočilo na Ukrajinu?
Začátek války jsem vnímal za trochu specifických okolností. Byl jsem tehdy s dcerami v Dánsku, hrozně tam pršelo, bylo to takové ponuré. Seděli jsme v nějakém Airbnb bytě a já jsem dcery rozčiloval tím, že jsem se neodlepil od notebooku a celou dobu jsem fascinovaně zíral na to, jak Putin zahajuje okupační válku. Tehdy jsem ještě žádnou Ukrajinku neznal. Jednalo se o čiré zděšení z toho, že sledujeme v přímém přenosu začátek Česku nepříliš vzdálené války.
ČTĚTE TAKÉ: Rusko hrozí jadernou odvetou. Putin podepsal v reakci na Bidena zásadní změny v doktríně
A jak stejné období prožívala vaše nynější partnerka?
Když válka začala, Olenka se synem nasedla do evakuačního autobusu. V té době byla ještě vdaná. Manžel tam zůstal, měl alibi, že pečuje o invalidního strýce, díky tomu neodešel do války. Ale taky už měl v té době stálou milenku, kterou neváhal zvát na rodinné obědy... Olena sem přijela a ubytovala se u známé, kterou znala z dob, kdy jezdila do Česka pracovat. Nicméně bydlela v malém bytě, bylo tam hodně lidí a tak dále. Pak si ta známá přečetla na mém Facebooku, že nabízím ubytování Ukrajince, tak mi zavolala, ať si pro ni přijedu.
Jak je pro vás válka v současnosti velké téma? Řeší to vaše partnerka hodně, nebo se tomu snaží vyhýbat?
Nechci mluvit za ni, ale myslím, že se nepletu, když řeknu, že by to ráda aspoň zčásti vytěsnila, ale nedokáže to. Protože ji každou chvíli přijde MMS z pohřbu nějakého kamaráda, nebo jí známí volají, jaké hrůzy se tam staly. Ona má toho zpravodajství třikrát pětkrát tolik, co já. Protože já koukám jenom na zprávy, kde je to řekněme obden. Zatímco ona má třikrát denně čerstvé informace z fronty a dívá se i na ukrajinská média.
Tu a tam si bohužel stále vyslechne nějakou tu fakt hnusnou větu.
Takže je to pro ni pořád stejně bolestivé téma…
Myslím, že se to snaží trochu vytěsňovat, aby mohla normálně žít. Snaží se v tom neutopit. Ale samozřejmě, že v momentě, kdy přijde video z pohřbu nebo nějaká jiná šílená zpráva, to velmi emotivně prožívá. Jinak se z toho stala bohužel taková smutná rutina… Nelze plakat každý den. Člověk prostě otupí, chtě nechtě.
Myslíte si, že už si Ukrajinci přejí nějakou dohodu s Ruskem, hlavně aby válka skončila, nebo se nechtějí dál vzdát žádného území?
To je dilema, které tam rozděluje společnost. Já takhle od stolu bych řekl, že se s teroristy nevyjednává. Ale nechtěl bych být v pozici ukrajinského prezidenta, který to má rozhodnout. Protože to jsou dvě zla, ze kterých si vybírá.
A jak to vnímá přímo vaše partnerka?
Já vlastně nevím, jestli by si přála nějaký kompromis. Je to i pro ni strašně složitá otázka.
Zážitky ze seznamování s paní Olenou jste promítl do knihy Malý Gatsby a Carmen z Chodoriva. Tam také popisujete, jak se k vaší partnerce někteří lidé chovali zle kvůli jejímu původu. Stále se to stává?
Přibylo jí spousta známých a kamarádů, protože se postupně začleňovala do okruhu mých sázavských přátel. Dnes tu má už mnoho dobrých známých a kamarádek. Ale zároveň dodneška nemine měsíc, nebo dva měsíce, abych nepřeháněl, aby mi nelíčila, že někde na ulici nebo v obchodě slyšela nějakou uštěpačnou poznámku. Tu a tam si bohužel stále vyslechne nějakou tu fakt hnusnou větu.
Pokud by válka skončila, odjela by vaše partnerka zpátky na Ukrajinu, nebo už je pro ni Česká republika novým domovem?
Rozhodně má už domov tady, já bych ji na Ukrajinu ani nepustil. (pousměje se) I svatba je ve vzduchu, plánujeme to v dohledné době. Já se chci jet na Ukrajinu podívat, ale nechci tam za války, to bych si před rodinou nezdůvodnil, že tak riskuju. A turistika za války se ani nesluší. Rád na Ukrajinu pojedu, až to skončí. Lvov je prý nádherné město. Olena tam studovala a poté i pracovala jako inženýrka v Adidasu. Těším se, že tam jednou pojedeme spolu. Ukáže mi Ukrajinu, jako ji já teď ukazuji Čechy a Moravu.
