Být oddaným fanouškem je někdy těžký úděl. Romány o tom, jak bolestivá může být podpora milovaného fotbalového klubu, by mohli psát lidé ze Sunderlandu. Byli zvyklí na Premier League, najednou se museli vzpamatovávat z toho, že se klub, který pro ně znamená vše, topí až ve třetí anglické lize. Roky zmaru a deprese konečně střídá trocha radosti.
Sešup Sunderlandu by byl zajímavý sám o sobě. Klub s masivní fanouškovskou základnou, který tak nějak patřil k Premier League, najednou hraje třetí ligu? Ale tím, jak ho mohl sledovat celý svět zblízka, dostala celá záležitost jiné grády. Paradoxně v temných chvílích se klubu rozrůstal neuvěřitelným tempem tábor příznivců.
MS ve fotbale 2022
Osud „černých koček“, dění uvnitř klubu včetně zoufalosti vedení i stupňující se frustraci skalních fandů totiž veřejnosti nabídl streamovací gigant Netflix v dokumentu Sunderland 'Til I Die, což lze přeložit jak „Sunderland nadosmrti“. To celkem vystihuje, jak je pro velkou část obyvatel nepříliš prosperujícího města na severu Anglie fotbal důležitý. A jakou bolest může „pouhopouhá“ kopaná způsobit.
Místo návratu ještě větší průšvih
Kamery začaly tým a celou komunitu Sunderlandu doprovázet v roce 2017. Tedy ve chvíli, kdy po letech sestoupil do Championship. Záměr štábu byl jasný – dostat do televizí, notebooků, tabletů nebo mobilních telefonů návrat klubu mezi elitu se vším všudy. Ale jako by dal Netflix mančaftu z hrabství Tyne and Wear polibek smrti. Nekonalo se očekávané atakování předních pozic. Naopak čím dál tím více začínala hrozit nepředstavitelná věc. Pád ještě o jedno patro níže. Všechno se sypalo, vyložené martyrium, ze kterého nebylo úniku. Situaci zhoršovala finanční tíseň, v níž se klub nacházel. Zkrátka tlak ze všech stran.
Ohnivé peklo v Saint-Étienne. Fanoušci neunesli sestup, vtrhli na hřiště a napadli hráče
Jeden z nejtradičnějších klubů ve Francii zažil tragický večer. Saint-Étienne se vždy mohlo opřít o početnou fanouškovskou základnu. Ta však absolutně neunesla, že jejich fotbalisté budou po 19 letech hrát jen druhou ligu. Vtrhli na hřiště, začali házet světlice a hráči museli prchat sprintem do šaten.
Místo comebacku do Premier League nakonec opravdu dokument zachytil utrpení v podobě posledního 24. místa a propadu do třetí nejvyšší soutěže – League One. Fanoušci si pobrečeli, zanadávali, ale na startu nové sezony opět bezmezně věřili, že budou moct být na klub hrdí. Jejich naděje posiloval příchod nových majitelů, americký byznysmen Ellis Short prodal tradiční značku konsorciu vedenému Stewartem Donaldem.
Podle návštěvnosti by člověk jen těžko odhadoval, že Sunderland hraje o dvě poschodí níže, než byl zvyklý. Během ročníku 2018–2019 na Stadium of Light s kapacitou 48 000 míst chodilo v průměru 32 000 lidí, o pět tisíc více než o sezonu před tím na Championship. Na tribuny diváci usedali s tím, že za temnými mraky se musí skrývat slunce. Jenže zataženo bylo ještě pěkně dlouho.
Netflix opustil Sunderland na jaře 2019 ve velmi smutnou chvíli. Páté místo v League One znamenalo, že si zahraje play-off o Championship. Dvojzápas s Portsmouthem zvládl, ale finále tradičně hrané na londýnském Wembley prohrál s Charletonem těsně 1:2. Cíl zůstal nenaplněn.
A trápení pokračovalo i ve chvíli, kdy už Sunderland nebyl seriálovým mužstvem. Dál zůstával uvězněný v soutěži, která pro něj představovala „prales“.
Celkem od prvního sestupu v roce 2017 odešlo s nepořízenou pět trenérů. David Moyes – nyní šéf lavičky West Hamu United – přenechal po pádu tým Simonu Graysonovi, který vydržel u kormidla jen čtyři měsíce. Neuspěli ani Chris Coleman, Jack Ross, Phil Parkinson a Lee Johnson.
Konec série selhání
Až Skot Alex Neil byl tím pravým hrdinou početné základny příznivců Sunderlandu. Letos v únoru přišel do firmy, která se aspoň po ekonomické stránce dýchalo trochu lépe. Získala totiž nového investora, ambiciózního obchodníka z Francie Kyrila Louise-Dreyfuse, kterému je nyní teprve 24 let. „Chceme vytvořit tým, který bude radost sledovat. Naším cílem je také ozdravit spojení s fanouškovskou základnou, protože její podpora je pro náš úspěch klíčová. Když všichni budeme dělat to, co máme, věřím, že můžeme Sunderland vrátit na nejvyšší úroveň anglického fotbalu,“ hlásil při svém příchodu v prosinci 2020. Získal 41procentní podíl v klubu.
Pomalu se ambice plní. Hráči „Black cats“ se v květnu opět dostali do finále, které je mohlo vytáhnout o level výš. Do Wembley dorazilo kolem 45 000 fanoušků Sunderlandu a tentokrát byla jejich 400 kilometrů dlouhá cesta domů pořádně veselá. Ještě předtím si ale užili radovánky v centru Londýna.
Wearside in the capital 🎇🔴#SAFC pic.twitter.com/4FNWYxdmC4
— Sunderland AFC (@SunderlandAFC) May 26, 2022
Po kardinálním duelu s Wycombe Wanderers slavili vítězství 2:0 a hlavně vymodlený postup. „Moudří muži říkají, že jen blázni spěchají. Ale já si nemohu pomoci, zamiloval jsem se do tebe… Sunderland, Sunderland,“ zpívali fanoušci po konečném hvizdu svůj chorál, upravenou verzi písně Elvise Presleyho Can't Help Falling In Love. Neprezentovali ji tak kvalitně jako slavný interpret, ale daleko hlasitěji a hrději. Sunderland se zbavil kletby a bolesti.
Fanoušci by jistě rádi viděli svůj milovaný klub v ještě prestižnější soutěži. Aby si konečně mohli po dlouhých letech užít třeba duel s nenáviděným rivalem Newcastlem United. Každopádně prokousat se tabulkou Championship bude po letech na nižší úrovni pořádně těžká zkouška.
