Za Atlantikem objevili českou motorku ČZ ve stavu, v jakém ji výrobce poslal kupujícímu před 48 lety. Tedy v dřevěné přepravní bedně, dokonale chráněnou naolejovaným papírem. Není divu, že v aukci se po ní jen zaprášilo.
Česká motocyklová značka ČZ je už dávno historií. A je to škoda, protože po druhé světové válce byla Česká zbrojovka druhým největším výrobcem motorek v Evropě a v šedesátých letech patřila ke světové špičce. Chcete důkaz? Její dvoudobé stroje ovládly v letech 1964 až 1969 motokrosové mistrovství světa. Jednoduše, čezety byly neporazitelné. Dvoutakt se pro závody ukázal jako vhodnější a navíc byly tyto motorky vybavené převodovkou s automatickou spojkou. Řadilo se bez ní. Vynikaly také neuvěřitelnou odolností a spolehlivostí. Nepřekvapí, že po takovém stroji zatoužili i jezdci mimo Evropu.
Strakonické krosky vládly světovému motokrosu v letech 196469. Typ 981 se vyráběl od roku 1970 a většina strojů našla své působiště v zámoří. Zdroj: ČTK
Strakonické krosky vládly světovému motokrosu v letech 196469. Typ 981 se vyráběl od roku 1970 a většina strojů našla své působiště v zámoří. Zdroj: ČTK
Poklad v bedně
Právě jeden z amerických jezdců si u strakonického výrobce v roce 1973 opravdu objednal jeden exemplář. Ten úspěšně dorazil za Atlantik a skončil v přístavu v New Yorku. Během transportu ho chránila dřevěná přepravka a mastný papír, kterým byly pokryty kovové části motocyklu. Co je však paradoxní, závodní stroj nikdo nikdy z obalu nevybalil a nesmontoval. Takže si nejenže nezasoutěžil, ale neujel ani jeden jediný metr po vlastní ose. Možná ještě v strakonické České zbrojovce, kde ho v roce 1972 vyrobili a zabalili. Pak se po něm z neznámých důvodů slehla zem.
Moje první enduro: Honda CB500X je povedená motorka pro začátečníky i jejich rodiče
Svět „adventure“ motocyklů není jen pro zkušené uživatele. Honda CB500X nabízí jezdcům od 18 let solidní porci komfortu, spolehlivosti a hlavně bezpečí. Pro náročnější motorkáře je slabá. Ale když je cílem se jen svézt, nikoliv závodit, může potěšit i starší nadšence. Dokázala to v redakčním testu.
Vzácná motorka vyplula na světlo světa, až když se stala předmětem dědického řízení po smrti původního majitele. A to přesně ve stavu, v jakém byla doručena před 48 lety. Něco takového se věru nestává, natož ne tisíce kilometrů od svého rodiště. Nález vyvolal velkou pozornost poté, co se ho dědic rozhodl prodat prostřednictvím aukce, kterou byla pověřena společnost Mecum v Las Vegas. V popisu k nabídce se píše, že jde doslova o „stroj času“, motocykl v absolutně původním stavu i s doklady a náhradními díly. Na běžných komunikacích jej používat nelze, protože jde o soutěžní speciál bez příslušné homologace.
Zapomenuté úspěchy zapomenuté značky
Motocykl by měl mít modrý lak a dvoutaktní motor o objemu 400 kubických centimetrů. Dobové zdroje uvádějí, že jde o stroj ČZ 400 981.4, s dvoutaktním jednoválcem o výkonu 48 koní a přesným zdvihovým objemem 383 cm3. Mecum tvrdí, že motocykl je možné jednoduše „oživit“ nebo ho díky dokonalé „mumifikaci“ dále skladovat, a že získat další takový exemplář je prakticky nemožné. Pokud o něj ale máte náhodou zájem, je pozdě. Na dražbě si totiž rychle našel nového majitele. A ten za něj zaplatil 13 200 dolarů (zhruba 275 tisíc korun). Dost málo na to, o jaký unikát jde. V USA ale nemá značka ČZ takové renomé a dnes už patří spíše k neznámým.
To přesto, že například americký jezdec John DeSoto vyhrál v roce 1970 na motocyklu ČZ GP Elsinore a porazil 1 700 konkurentů. Těch vítězství bylo ale mnohem více. Brad Lackey, první americký světový šampion ve třídě MX, zas o motocyklech ČZ řekl: „Byla to jediná motorka, na kterou se dalo počátkem 70. let spolehnout a jediná správná volba pro profesionální jezdce, protože čezety měly snadnou údržbu a před závodem stačilo nastavit řetěz a vyměnit vzduchový filtr. ČZ navždy změnila svět motokrosu, dokázala, že lehčí a rychlejší dvoutakt může nechat za sebou modernější čtyřtakt konkurenci.“
