Letos uplynulo 25 let od založení neziskové organizace Borůvka Praha, o. p. s., která si vytyčila za cíl, ve spolupráci s Nadací Jedličkova ústavu, poskytnout pomoc lidem s tělesným postižením. Svými aktivitami, které zahrnují dopravu dětí do škol speciálně upraveným mikrobusem, fyzioterapie, tréninkový pracovní program i poradenství, poskytují klientům možnost zapojit se do společnosti. Své o tom ví i 38letá Simona Kofroňová, díky organizaci se zapojila do pracovního procesu.
Doprava dětí s handicapem do škol a prodej výrobků z chráněných dílen v Obchůdku Borůvka. Takové byly cíle neziskové organizace, když 7. dubna 1998 vznikla. Oba projekty trvají dodnes, v průběhu 25 let se činnost Borůvky značně rozrostla.
ČTĚTE TAKÉ: Bojuje se záchvaty, speciální kočárek zajistí Báře bezpečí. Cena je ale příliš vysoká
Mezi hlavní cíle organizace patří pomáhat lidem s tělesným postižením, aby se zapojili do běžné společnosti. V dětství prostřednictvím dopravy do škol, fyzioterapií, psychologickým a sociálním poradenstvím a v dospělosti tréninkovým pracovním programem a zaměstnáním lidí s handicapem a jejich uplatněním na trhu práce.
Více než 75 procent zaměstnaných
„Téma zaměstnávání je v současné době naším hlavním tématem. Máme několik provozoven, kde lidi zaměstnáváme. Například TA KAVÁRNA, Obchůdek Borůvka, Dílna švadlen Borůvka a dva secondhandy Koloběh. Jedním z našich projektů je také projekt Uplatnitelní, kde školíme firmy, jak správně nastavit pracovní místa pro handicapované a co všechno to obnáší,“ přiblížila pro CNN Prima NEWS Lenka Nádvorníková, ředitelka organizace.
Díky tréninkovému programu si jeho účastníci osvojují pracovní návyky, zkušenosti a dovednosti. Po jeho skončení lidé v Borůvce pomáhají handicapovaným najít práci. „A daří se nám to. Více než 75 procent lidí práci nakonec najde, ke spokojenosti své i zaměstnavatele,“ zdůraznila Nádvorníková. Své o tom ví i 38letá Simona Kofroňová, která se narodila s Robertsovým syndromem.
„Bohužel se s ním nedá nic dělat, ale naučila jsem se s ním žít,“ řekla CNN Prima NEWS. Kromě syndromu ji trápí vrozená srdeční vada, která je dědičná, a nefunkčnost levé ledviny. „A nemohu mít děti, i když se mezi nimi často pohybuji,“ pokračovala Kofroňová.
Denně se setkává kvůli svému handicapu s několika překážkami. Jedna však vyčnívá. „Jsem mrňavá. Vadí mi, když se větší lidé dívají do telefonu a snadno mě přehlédnou. Boj svádím i v MHD, kdy mě lidé nepustí sednout. V obchodě zase nedosáhnu na vyšší regály. Jsem ale ráda, že nejsem na vozíčku a závislá na druhé osobě,“ zdůraznila. S organizací Borůvka Praha se letmo seznámila v dětství, kdy byla v Jedličkově ústavu.
Iveta je po rakovině na vozíku, stát jí teď sebral ošetřovné. Jsme na mizině, zoufá manžel:
Zlom však nastal s výstavou jejích obrázků po dokončení střední školy. „Výstava se konala v TA KAVÁRNA v roce 2010, která patří pod Borůvku Praha. Díky ní jsem se dostala do kontaktu s provozní kavárny, a tím to vše začalo. Během deseti měsíců jsem se toho hodně naučila: komunikovat s lidmi, vracet správně peníze a tak dále. Po skončení tréninku jsem opravovala takřka rok šperky. To se však změnilo, když mistrová v oddělení švadlen v Borůvce Praha sháněla zaměstnance. Práci jsem přijala a jsem zde spokojená dodnes, a to již deset let,“ vyprávěla.
O klienty nechtějí přehnaně pečovat
„Organizace mi pomohla dostat se do kontaktu s lidmi, zapojit se do pracovního procesu a mít klasické každodenní návyky a režim,“ doplnila Kofroňová. Jak upřesnila Nádvorníková, TA KAVÁRNA funguje jako každý jiný podnik. „Lidé bez pracovních zkušeností získají základní pracovní návyky a dovednosti. Ti, kteří mají za sebou úraz, se zase naučí, jak pracovat se svým handicapem,“ uvedla.
Filozofií společnosti je podle Nádvorníkové poskytovat takové služby, které budou podporovat integraci do společnosti a na trh práce. „Nechceme o klienty přehnaně pečovat a vyvolávat v nich závislost na našich službách, ale naopak je podporovat v samostatném řešení jejich životní situace,“ řekla.
Zákazníci, kteří přijdou od kavárny, svou útratou přispívají na pracovní trénink, podporu zaměstnávání handicapovaných a na chod kavárny. „Vlastní příjmy jsou pro nás velice důležité, bez nich bychom náš projekt na pomoc lidem s postižením nemohli realizovat,“ dodala ředitelka.
K výročí organizace vznikl i speciální charitativní kalendář s názvem Jedinečnost s originálními snímky Martina Vítka. „Aktéry jsou naši bývalí klienti nebo současní kolegové, kteří dokazují, že tělesné postižení nemusí být handicap. Každý jsme jedinečný. Jednotlivý kus zakoupeného kalendáře nám umožní pokračovat v naší práci a podporovat lidi s tělesným postižením v jejich soběstačnosti,“ uzavřela Nádvorníková.
