Arméni zapalují své domy v Náhorním Karabachu
Válka v Náhorním Karabachu, která začala na konci září, skončila v úterý příměřím. Mnoho arménských obyvatel, kteří musí oblast přenechat Ázerbájdžánu, zapaluje své domy, aby po nich nic nezůstalo.
Od soboty platí nové příměří mezi Arménií a Ázerbájdžánem ohledně oblasti Náhorního Karabachu. Kolem 70 tisíc Arménů tak muselo opustit své domovy. Mnoho z nich po sobě nechtělo Ázerbájdžáncům nic nechat, a tak svá obydlí zapálili.
„Svůj dům jsem postavil sám od základů. Jestli ho musím opustit, rozhodně ho nikomu nenechám. Když tu nemohou žít moje děti, pak tu nebude žít nikdo,“ okomentoval situaci jeden z Arménů.
We spent today in the village of Dadivank in Nagorno-Karabakh. The region is due to be handed over to Azerbaijan in two days. Many locals were stripping their houses and leaving. Some even set fire to their homes to prevent them falling into Azeri hands. pic.twitter.com/NImQGPmDuo
— Will Vernon (@BBCWillVernon) November 12, 2020
Konflikty v Náhorním Karabachu se táhnou už od roku 1988. I když oblast oficiálně patří Ázerbájdžánu, Arméni donedávna tvořili 95 procent populace. Obyvatelé, kteří teď musí území opustit, jsou z výsledku války zdrceni. „Bylo to naše předtím a patří nám to i teď. Nemůžu tomu uvěřit, cítím tolik bolesti. Mám sedm dětí, ale žádný domov,“ řekl další z původních obyvatel.
Poslední válka v Náhorním Karabachu začala 27. září a skončila 10. listopadu, kdy Arménie, Ázerbájdžán a Rusko podepsaly dohodu o příměří. De facto nezávislá republika Republika Arcach (podporovaná Arménií), kterou na světě neuznává žádný stát, válku prohrála.
Ázerbájdžán podporovaný Tureckem tak může obsadit několik arcašských měst a mnoho vesnic na jihu a severu země. I když se arménští vojáci nechtěli vzdávat, uznávají, že proti nepříteli neměli šanci. „Kdyby válka pokračovala, všichni bychom zemřeli. Ázerbájdžán má s podporou Turecka více zbraní a vojenského vybavení než USA. Šlo o ztracený boj,“ řekl jeden z vojáků.
Arméni se však s výsledkem konfliktu nechtějí jen tak smířit, což dokazují středeční protesty. V hlavním městě Jerevanu se shromáždilo několik tisíc lidí, kteří požadovali odchod premiéra Nikola Pašinjana, protože s ázerbájdžánskou a ruskou stranou podepsal příměří.
Vyhrálo Turecko i Rusko
Za největšího vítěze konfliktu se dá považovat Ázerbájdžán. Ten získal kontrolu nad většinou Náhorního Karabachu, na který má podle OSN právo. Rusové, kteří sice Ázerbájdžán ve válce nepodporovali, zase můžou čerpat výhody z toho, že mají v regionu větší vojenskou kontrolu. Turecko zase rozšířilo svůj vliv v území postsovětských republik. Naopak Arménie přišla o velkou část oblasti, kterou od roku 1994 de facto ovládala.
Konflikty v oblasti však nejsou jen národnostního rázu, ale také náboženského. Arménie se může pyšnit nejstarší křesťanskou národní církví na světě. Naopak většina ázerbájdžánského obyvatelstva je muslimského vyznání. Proto není překvapením, kterou ze stran Turecko výrazně podporuje.
Spory sahají i do dob ještě existujícího SSSR. Ázerbájdžán vyhlásil 30. srpna 1991 nezávislost na rozpadajícím se Sovětském svazu. Arméni z Náhorního Karabachu však nechtěli zůstat nadále jeho součástí, a karabašské vedení tak vyhlásilo svou vlastní nezávislost. V následující válce, která oficiálně skončila v roce 1994, vyhráli Arméni (tehdy ještě vojensky podporováni Ruskem).
Náhorní Karabach přitom není jedinou spornou oblastí na území bývalého SSSR. Mezi další patří například Jižní Osetie (území de facto Ruska, oficiálně patří Gruzii) a Abcházie (území de facto Ruska, oficiálně patří Gruzii).
