Norsko poslalo vytipovaným majitelům vozidel upozornění na možnost jejich využití v případě bezpečnostní krize, a to v souvislosti s napjatou mezinárodní situací, kterou vyvolala válka na Ukrajině. Tamní zákon z roku 1951 umožňuje armádě soukromé majitele žádat nejen o osobní auta, ale také o lodě či letadla.
Norská armáda minulý čtvrtek poslala některým majitelům automobilů upozornění, že musí dotyční svůj vůz v případě krize odevzdat ozbrojeným složkám. „Pro řidiče to nemá žádný přímý dopad. Armáda si pouze vytipuje zdroje, které by případně mohla potřebovat,“ uvádí norský magazín Motor.
Žádná novinka
Poskytování mobilních civilních prostředků ozbrojeným složkám není v dějinách ničím novým. Kromě zemí s tzv. domobranou, jakou je například Švýcarsko, se s obdobnou praxí počítalo v 50. letech také v komunistickém Československu, které se v případě vypuknutí reálně hrozící třetí světové války chtělo spolehnout především na masově vyráběné motocykly z továren ČZ a Jawa.
Jak uvádí norská armáda v tiskové zprávě, minulý rok dostaly žádost o případné odevzdání osobního automobilu přibližně čtyři tisíce lidí. Žádost platí na rok a lze ji prodloužit. Přesně to se podle magazínu Motor také u většiny případů stalo.
Přesně 3 201 majitelům byla žádost prodloužena, 1 393 majitelů obdrželo žádost nově. V případě, že armáda o odevzdání soukromého dopravního prostředku skutečně požádá, musí dotyčný majitel vozidlo dopravit na určené místo a armáda mu případně zajistí odvoz zpět. Úřady současně poskytnou finanční vyrovnání.
Jde o prevenci
Norští představitelé zdůrazňují, že jde o preventivní opatření. O tom, zda bude nutné vytipovaný dopravní prostředek opravdu poskytnout armádním složkám, rozhoduje ve zvláštním nařízení norská vláda, případně tamní král. Majitelé mohou s „ocejchovanými“ automobily jinak nakládat dle svého uvážení a mohou je i prodat. V takovém případě armádní opce obvykle automaticky končí, pokud v ní není výslovně uvedeno, že přechází na nového majitele.