Nová epidemie ve Francii? Postihuje hlavně mládež a jmenuje se „gaučing“, píší média

Studie, kterou zveřejnil francouzský středolevý think-tank Nadace Jeana Jaurèse, vykresluje obraz národa, který ztratil chuť k životu do té míry, že se ani neobtěžuje chodit do restaurací nebo do kina. Lidé, zejména mladí, mají problém najít energii k tomu, aby opustili domov, ať už za prací nebo za zábavou, uvádějí autoři studie, 49letý Jérôme Fourquet a 31letý Jérémie Peltier.

Peltier viní z apatie francouzskou zasmušilost – téma, které se v národní literatuře objevuje po staletí a které se podle něj znovu vynořilo po sérii kolektivních psychologických šoků, včetně teroristických útoků, protestů žlutých vest, pandemie covidu a války na Ukrajině.

Francie se nachází ve „velké depresi“, řekl Peltier. „Jsme svědky hluboké změny ve vztahu ke všemu, co tvoří společnost. Lidé se stahují do soukromé sféry, uzavírají se do svých domovů,“ dodal.

Epidemie zahálky se dotýká i volnočasových aktivit

Průzkum společnosti Ifop například ukázal, že 45 procent respondentů se pravidelně neobtěžuje s tím, aby šli ven. Jedinou věkovou skupinou, která se tomuto trendu vymykala, byli lidé starší 65 let, z nichž 33 procent uvedlo, že má problém sebrat energii k opuštění domova. Ve věkové skupině 18 až 24 let totéž uvedlo 47 procent lidí a mezi lidmi ve věku 25 až 34 let s tvrzením souhlasilo až 52 procent.

Respondenti byli rovněž dotázáni, zda u nich určitá slova vzbuzují spíše pozitivní či negativní pocity. Odpočinek byl vnímán pozitivněji než námaha nebo práce a postel lépe než kariéra. Lidé mladší 35 let projevili významnou náklonnost ke slovu pohovka, které 70 procent z nich označilo za pozitivní pojem, zatímco u lidí starších 65 let to bylo jen 42 procent.

Podle Fourqueta a Peltiera se epidemie zahálky dotýká i ve Francii oblíbených volnočasových aktivit. Návštěvnost kin byla letos v září o 34 procent nižší než ve stejném měsíci v roce 2019. Počet lidí patřících do sportovních klubů se za tu dobu snížil z 18 milionů na 14,4 milionu.

V jiném nedávném průzkumu byli respondenti dotázáni, co zahrnuje jejich ideální páteční večer. Nejoblíbenější odpovědí bylo jídlo před televizí, tuto možnost udalo 37 procent lidí. Jen 15 procent respondentů chtělo v pátek večer vyrazit za zábavou ven.

Paříž si o sobě vždy ráda myslela, že se liší od zbytku Francie – jako nepřetržitě se hemžící úl kultury, ekonomiky a romantiky. Město světel se však nyní zdá být obzvláště nudné. Celkem 41 procent Pařížanů uvedlo, že po pandemii trpí ztrátou motivace, zatímco totéž říká 29 procent obyvatel provinčních měst a 22 procent lidí z venkova.

Čtyřiadvacetiletá pařížská účetní Yaen Mebaleyová viní pandemii z toho, že zůstává doma. „Zvykla jsem si objednávat věci přes internet a dokonce i potraviny nakupuji on-line, zatímco dříve jsem chodila ven, procházela se a objevovala věci,“ řekla. „Teď pro mě relaxační večer znamená být doma, pěkně v teple pod peřinou, s šálkem čaje a něčím na čtení nebo dívat se na televizní pořad,“ dodala.

Francouzi dlouho pohlíželi na anglosaskou pracovní morálku s jistým despektem, protože se domnívali, že jim překáží v životních radostech. Ale alespoň vždycky brali svou práci vážně. Průzkum v roce 1990 ukázal, že práce je „velmi důležitá“ pro 60 procent respondentů; když se průzkum opakoval loni, bylo to 24 procent. Jiný nedávný průzkum zjistil, že téměř dvě třetiny zaměstnanců by si rády odpracovaly méně hodin, i kdyby to znamenalo menší výdělek.

Pětatřicetiletý bankéř Jeremy Ganne shrnul převládající náladu. „Práce je pro mě jen prací. Opravdu mě příliš nezajímá,“ řekl. „Nikdo z mé skupiny přátel není zapálený pro to, co dělá. Je spousta zaměstnání, která jsou nudná, i když potřebná, ale... Nejsem si jistý, jestli je to novinka,“ dodal.