Parazitické rostlině, která má největší květy na světě a páchne jako hnijící maso, hrozí vyhynutí. O vzácnou raflézii se botanici zajímají po staletí, nyní se ale o budoucnost květiny obávají a vyzývají k její záchraně. Rostlinu s květy o průměru přes jeden metr a váze více než deset kilogramů se totiž nedaří rozmnožit a kvůli kácení lesů v jihovýchodní Asii zřejmě brzy nebude mít kde růst. Místní ji přitom využívají k výrobě léčiv nebo energetických nápojů. Píší o tom weby The Guardian či Sky News.
Z celkem 42 známých druhů raflézie je podle botaniků ve vážném ohrožení více než polovina, píše web Sky News. Mezinárodní svaz ochrany přírody sice řadí na seznam kriticky ohrožených druhů pouze jeden, ale vědci již nyní požadují, aby se list rozšířil o všechny druhy zapáchající rostliny.
ČTĚTE TAKÉ: Legalizace kokainu? Bez zákazů klesá chuť, řekl Peksa. Asociální a nepřijatelné, namítl David
Podle nové studie, prezentované v časopisu Plants, People, Planet, chybí však strategie ochrany. „Naléhavě potřebujeme společný meziregionální přístup k ochraně,“ upozornil v článku pro The Guardian autor studie Chris Thorogood z botanické zahrady Oxfordské univerzity. Dodal, že se celý svět zaměřuje na ochranu zvířat, ale ochrana rostlin zaostává.
Vědci nyní vyzývají k záchraně biotopů, ve kterých květina roste. Chtějí podpořit ekoturistiku, aby z ochrany zároveň profitovaly místní komunity. „Domorodci jsou nejlepší strážci našich lesů. Programy na ochranu budou mnohem úspěšnější, pokud se místní zapojí,“ uvedla Adriane Tobiasová z Filipín, která se živí jako lesník. Raflézie má podle ní potenciál stát se „ikonou ochrany přírody“ v asijských tropech. Místní ji používají k výrobě léčivých přípravků nebo energetických nápojů.
Botanici také usilují o lepší poznání existujících druhů a hledají nové metody jejich rozmnožování. Současné pokusy v botanických zahradách jsou ale úspěšné jen minimálně.
Žádné listy a štiplavý zápach
Raflézie patří mezi parazitické rostliny. Nemá listy, stonky ani kořeny a neprovádí fotosyntézu. Do hostitele, kterým jsou zpravidla liány, prorůstá pomocí dlouhých vláken podobných těm, jež mají houby. Štiplavý zápach produkuje, aby přilákala mouchy zajišťující její opylení.
Rostlina v poslední krátké fázi svého cyklu vytvoří pupen podobný zelí, který se později změní v obří gumovitý květ, po většinu svého života ale zůstává ukrytá v liáně. Právě kvůli tomu vědci stále objevují nové druhy. „Nedávná pozorování naznačují, že některé skupiny vymřou ještě předtím, než je věda vůbec pozná,“ varují ve studii.
Květina roste v oblastech Indonésie a také v některých částech ostrova Borneo, v Malajsii, Thajsku a na Filipínách. Obří páchnoucí raflézii s květy o průměru přes jeden metr objevili Evropané koncem 18. století. Stala se cílem mnoha výprav.
