Obrněné vlaky a útok proti německé přesile. U Bachmače legionáři zahájili sibiřskou anabázi
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
40 000 československých vojáků v ohrožení
Proč byl boj o Bachmač tak důležitý?
Ztráty na obou stranách: Kdo zvítězil?
Strhující manévry, nečekaná rozhodnutí, překvapivý vítězové. CNN Prima NEWS přináší nový seriál o nejvýznamnějších bitvách i málo známých střetech české a světové historie. Tentokrát připomeneme zahájení sibiřské anabáze československých legionářů, kterým se odvážným výpadem proti mnohačetné přesile podařilo probojovat ze smrtelného obležení.
Po brestlitevském míru uzavřeném 3. března 1918 mezi sovětskou vládou, Německem a Rakousko-Uherskem se boje na východní frontě zastavily. Pro desetitisíce příslušníků československých legií, kteří zde dosud bojovali, tím ale vyvstalo smrtelné nebezpečí. Ukrajina vyhlásila samostatnost a v obavě ze sovětské Rudé armády požádala Němce o pomoc. To byla silná karta. Čechoslováci museli pryč a jediná ústupová cesta vedla na východ.
Ústup kryly pouhé dva pluky, 6. střelecký pluk „Hanácký“ a 7. střelecký pluk „Tatranský“, které obsadily 4. března 1918 Bachmač ležící asi 170 km východně od Kyjeva. Důležitý železniční uzel měl zásadní význam pro evakuaci 40 000 příslušníků československého vojska z Ukrajiny. Podle plánu se měli přesunout po železnici do Vladivostoku a odsud lodí do Francie, kde by se připojili k čs. jednotkám bojujícím na západní frontě proti centrálním mocnostem. Tomu se Němci snažili ze všech sil zabránit.
Dva pluky proti dvěma divizím
Německá armádní skupina generála von Lisingena dostala už 5. března rozkaz rychlým přesunem z Kyjeva k Bachmači odříznout československým jednotkám představujícím jedinou organizovanější vojenskou sílu na Ukrajině cestu k ústupu, obklíčit je a zajmout. Čechoslováci si nedělali žádné iluze o tom, co by následovalo. Němci by je popravili, anebo vydali Rakušanům, a protože mnozí legionáři dezertovali z rakouskouherské armády, čekala by v každém případě kulka. Podobně ostatně skončili i příslušníci polského dobrovolnického sboru na Ukrajině.
ČTĚTE VÍCE: Československo by nevzniklo, nebýt legionářů, říká americký historik McNamara
Velitel československých jednotek v Bachmači kapitán Eduard Kadlec, který už před první světovou válkou sbíral vojenské zkušenosti v belgické armádě v Kongu, rozhodně nebyl v jednoduché situaci. Ze dvou směrů proti němu postupovaly dvě německé divize – od Gomelu 224. pěší divize a od Kyjeva 91. pěší divize. Přesila byla zdrcující nejen v počtu vojáků, ale i ve výzbroji a výstroji – Čechoslováci neměli děla, dostatek kulometů ani munice, nedostávalo se jim potravin ani zimních kabátů. Vojáci urychleně rekvírovali vagóny a lokomotivy, šlo to ale pomalu.
Čtěte také
Nejlepší obrana je útok
Bylo 9. března, když do Bachmače dorazil se zbytkem 6. pluku jeho velitel plukovník Jaroslav Červinka a převzal velení. Legionářům bylo jasné, že se boji s Němci nevyhnou. Rozhodli se proto sami zaútočit, nejprve severním směrem. Ráno 10. března vyrazil kapitán Kadlec se 480 muži, 20 kulomety a improvizovaným obrněným vlakem s jedním dělem podél kolejí z předsunutých pozic u Česnokovky na Doč (dnes Velika Doč) ležící na stejnojmenné řece.
V podmáčeném blátivém terénu klopýtali vojáci podél kolejí až na dohled prvních domů vesnice Doč obsazené prozatím nic netušícími Němci. Legionáři na nic nečekali a přešli do útoku. Němci, kterých bylo nejméně 1 500, byli jeho prudkostí zaskočeni, domnívali se, že na ně útočí mnohem početnější oddíly. Zahájili prudkou palbu z pušek, kulometů, a dokonce i děl, nakonec ale začali ustupovat. Bojovalo se o každý dům a každou ulici. V poledne Čechoslováci dobyli nádraží, dostali se však pod palbu kulometů na střechách okolních budov.
Odpoledne začala legionářům docházet munice, a přestože Němci už z poloviny vesnice ustoupili, nebyla jejich situace záviděníhodná. Němci měli nejméně 300 mrtvých a raněných, ani legionáři ale nebyli beze ztrát. Němcům konečně došlo, že proti nim útočí jen hrstka mužů bez dělostřelecké podpory, a začali podnikat tvrdé protiútoky. Kapitán Kadlec byl těžce zraněn a přišel o oko. Jeho skupina se nakonec večer pomalu organizovaně stáhla zpět do Česnokovky, přičemž u nepřítele zanechala pocit, že získat Bachmač vůbec nebude snadné.
Čtěte také
Německé obrněné vlaky
Na západním přístupu k Bachmači (od Kyjeva) byli naopak aktivnější Němci. Střídavě útočili a zase ustupovali před legionáři podél trati, kterou se snažili s podporou obrněných vlaků ovládnout. Boje tu trvaly nepřetržitě do 12. března.
Při jednom výpadu byl vyslán oddíl o 13 mužích pod velením praporčíka Josefa Petříka s úkolem rozebrat železniční trať v týlu německých vlaků. Když úkol legionáři splnili, zahájili ze vzdálenosti asi 300 metrů na znehybněné vlaky palbu. Od vlaků ale na ně po počátečním překvapení zaútočily dvě čety německé pěchoty. Petříkově oddílu se podařilo útok odrazit a teprve když vystřílel všechnu munici, odpoutal se od nepřítele a vrátil se zpět. V tomto boji měli Němci 16 padlých a raněných, Petříkův oddíl vyvázl beze ztrát.
Smrtící past sklapla naprázdno
Kritický den pro oba tvrdě bojující střelecké pluky nastal 13. března 1918, na kdy byl naplánován odjezd československého vojska z Bachmače. Jejich úkolem bylo zdržovat dotírající Němce a umožnit spořádaný odjezd vlaků směrem na východ. Boje trvaly celý den a legionáři se při nich k Bachmači postupně stahovali ze severu i západu. Němci nasadili do útoku množství kulometů, dělostřelectvo a jízdu, nad bojištěm kroužila německá pozorovací letadla.
Po 22. hodině večer byly nicméně poslední strážní oddíly Čechoslováků staženy do vlaků a vydaly se za ostatními směrem na Kursk. Bachmač zůstala v rukou špatně organizovaných bolševických oddílů, které ji následující den vydaly do rukou překvapeným Němcům. Ti nechápali, kam se najednou poděli ti tvrdě a disciplinovaně bojující vojáci, s nimiž od 8. března sváděli urputné šarvátky.
PŘEČTĚTE SI VÍCE: Českoslovenští legionáři kdysi střežili obrovský ruský poklad. Co se s ním nakonec stalo?
Československé vojsko v síle 40 000 mužů vyklouzlo ze smrtící smyčky a díky odvážnému boji příslušníků dvou pluků nasazených proti mnohonásobné přesile uniklo na východ. Nebylo to zadarmo. Legionáři měli 45 mrtvých a 210 raněných, dalších 41 bylo nezvěstných a pravděpodobně zajatých a popravených nepřítelem. Německé ztráty ale byly mnohem větší. Prameny uvádí kolem 300 zabitých a několik set raněných mužů.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Prima HISTORIE - Návrat legií do vlasti
