REPORTÁŽ: Češi milují hospody, ty ale mizí jak pára nad hrncem. Experti řeší důvod
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Paradox doby. Češi opěvují tradiční české hospody, ale chodí do nich málo.
Přežijí hospody rok 2050? Přežije české pivo?
60 expertů jednalo v Benešově na konferenci Hospodo, nalej!
Jak se v hospodách nalévalo v 19. století, a jak se v nich nalévá dnes?
Hospodo, nalej! Pro mezinárodní vědeckou konferenci je to překvapivý název, ovšem přiléhavý. Asi 60 odborníků rokovalo po tři dny v Benešově u Prahy, aby se dopídili, co se to děje s českou hospodou. Hlavně z venkova a menších měst totiž výčepy mizí jak pára nad hrncem. „Průzkumy sice říkají, že většina Čechů stále považuje hospodu za součást kultury a tradic, ale frekvence návštěv pivnic se rychle snižuje,“ zjistil Jiří Vinopal ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Bez hostů přitom hospodský nepřežije, proto každý den zanikají další podniky.
Hospodo, nalej! Což o to, hospoda by nalila, jenže často není komu. Je všední den, 18.30 a v nádražní restauraci Perón v Benešově u Prahy sedí jediný host. Otevřeno je do desíti večer, ale přijde dnes ještě někdo na točené pivo?
„Zachraňují nás obědy,“ svěřuje se výčepní. „Dneska v poledne si tu lidi neměli ani kam sednout,“ vypráví. Benešovská nádražka nabízí jedno z nejlevnějších poledních menu v zemi, aktuálně to bylo kuře na paprice s knedlíkem za 99 korun. Mohou však lidové ceny oběda zachránit tradiční českou pivní kulturu, která byla loni zařazena na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky a která touží proniknout i na seznam UNESCO?
Nádražní restaurace v Benešově u Prahy ve všední den v 18.30 hodin. Pusto a prázdno. Zdroj: Ivan Motýl
Co je to česká hospoda?
Co to vůbec je ta „tradiční česká pivní kultura“? Copak v podobně tradičním pivním Dolním Rakousku, Bavorsku nebo Anglii mají hospody jiný účel či význam? „Na komplexní vědecké zpracování toho, co je to česká hospoda, vlastně zatím čekáme. I proto jsme se sešli tady na konferenci,“ říká během slavnostního zahájení konference Hospoda, nalej! Michal Horáček ze Státního oblastního archivu v Praze. Kromě historiků se tu potkávají i etnografové nebo sociologové. A také hospodští, aby s vědci promluvili praktici z branže.
„Hospoda je sociální laboratoř, politická aréna, rodinná kronika i ekonomický subjekt, který chce vydělávat,“ snaží se pojem definovat moderátor konference Petr Kolín. „A proto teď budeme věnovat pozornost pivní kultuře tak pečlivě, jako kdyby každý z půllitrů, který máme před sebou, v sobě nesl kus národní identity,“ pokračuje a hostinská Růženka vědcům roznáší první půllitry s chmelovým mokem.
České hospody zanikají každý den
Sál městského Divadla Na Poště v Benešově, který tento týden hostí konferenci o pivu a hospodách, se tak mění v jednu velkou improvizovanou restauraci. Navíc nacpanou k prasknutí, tohle je sen každého hospodského. Realita je však dosti odlišná.
Statistiky mluví neúprosně. Podle průzkumu Plzeňského Prazdroje se Česká republika v březnu 2019 mohla v obcích do 5 tisíc obyvatel pochlubit unikátním počtem hospod. Bylo jich 8 929. V březnu 2023 už jich ale pivo točilo jen 7 604, což byl pokles o více než 1 300 hospod během čtyř let. A zánik pokračuje, ba dokonce zrychluje. Každý den Česko pohřbí aspoň jeden hostinec. Podle odhadu člena hospodářské komory v letech 2001 až 2025 vyvěsilo „parte“ přes 20 procent výčepů, hospod a restaurací, takže pivaři přišli celkově o čtyři tisíce podniků.
Otázka pro čtenáře CNN Prima NEWS: „Znáte ve vašem okolí nějaké podniky s čepovaným pivem, kde už vám půllitr nenatočí, a které zanikly jen v posledním roce?“ Každý Čech, Moravan či Slezan by asi mohl odříkat hned několik názvů takových pivnic. Opěvované tradiční pohostinské zařízení je prostě v krizi. Vědci ho nezachrání, ale mohou aspoň hledat důvody, proč se to děje.
Čtěte také
Změna stylu, hospoda jednou měsíčně
Pavel Jakubec ze Státního oblastního archivu v Litoměřicích fotografuje zanikající hospody a pro konferenci připravil výstavu s výmluvným názvem Půllitr reality. Tedy reality spojené se zánikem pivnic, jaký tuzemské dějiny nepamatují. „Tohle jsou historické pisoáry z již neexistující hospody v obci Příhrazy v Českém ráji,“ ukazuje jeden z vystavených snímků. Ano, mnohé podniky zanikly i z hygienických důvodů, když jejich majitelé odmítli rekonstruovat sociální zařízení podle současných norem.
Zánik hospod má ovšem i prozaičtější důvody. U jednoho ze snímků Pavla Jakubce lze najít popisek, který cituje štamgasta dnešního lidového výčepu. Při cenách čepovaného piva z roku 2026 si může dovolit návštěvu knajpy maximálně jednou týdně. Před deseti či patnácti lety chodíval na pivo každý den.
„Průzkumy sice říkají, že většina Čechů stále považuje hospodu za součást kultury a tradic, ale frekvence návštěv pivnic se rychle snižuje,“ zjistil Jiří Vinopal ze Sociologického ústavu Akademie věd. Ústav provádí pravidelný sociologický výzkum hospod a piva a zjištěná data výmluvně potvrzují, proč hospody také zanikají. Jsou to paradoxní výsledky, protože většina Čechů považuje hospodu za jakési národní dědictví. A když ministerstvo kultury loni takzvanou „pivní kulturu v České republice“ zařadilo na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, hrdost na hospody ještě zesílila. Jenže národ své národní pivní dědictví až ostudně zanedbává.
V devadesátkách chlastali všichni
Jen hrdost totiž nestačí. „Ve středu jsem na Kovárně, / ve čtvrtek jsem na Kovárně, / i v pátek jsem na Kovárně, / v sobotu zas na Kovárně,“ cituje sociolog Vinopal během přednášky proslulý text kapely Tři sestry z roku 1990. „Píseň Kovárna by se nikdy nestala hitem, kdyby tehdy většina společnosti nesdílela stejnou zkušenost,“ říká akademik. Tehdejší průměrný český chlap opravdu docházel do hospody takřka denně.
Aktuální výzkum Sociologického ústavu AV ČR zjistil něco jiného. Do hospody sice „někdy zajde“ až 97 procent respondentů, ovšem zpravidla pouze jednou týdně anebo dokonce jednou za měsíc.
Čtěte také
Pivo, poklad naší vlasti
Na 60 historiků, archivářů, etnografů i sociologů se také zabývalo tím, jak se v putykách nalévalo dříve, a jak se nalévá ve druhé dekádě 21. století. „Hlavním záměrem konference je popsat dynamiku změn hospodského prostředí v časovém úseku od vydání živnostenského řádu v roce 1859 do současnosti s důrazem právě na moderní dobu,“ vysvětluje Martin Veselý z Filozofické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, jeden z duchovních otců celé konference.
A nalévalo se opravdu různě. Básník, ctěný občan Mělníku a hudební skladatel Antonín Vojtěch Valenta Mělnický, vydal v roce 1875 ve Vilímkově nakladatelství v Praze sbírku Piviáda, v níž bez obalu říká, že Čech, který pravidelně neholduje pivu, vlastně ani není Čechem. A sálem divadla Divadla Na Poště v Benešově tak zaznívají i tyto milostné pivní verše z Piviády:
ANTONÍN VOJTĚCH VALENTA MĚLNICKÝ
ŽITÍ BEZ PIVA
Pochybuji, že by v české vlasti
Muže vyrostlého bylo,
Jehož srdce by snad pivní slasti
Posud bylo nepožilo.
Muž, který by jak živ pivo nepil,
Podivín jest, bílá vrána;
Rozum se mu v mozku bídně slepil,
Zamkla se mu chuti brána.
Ubohý chudák na polo žije,
Na polo odumřel slasti,
Již pocítí ten, kdo pivo pije,
Pivo, poklad naší vlasti.
Libor Zajíc z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity však podotýká, že mezi touto básní a současností již uplynulo 151 let. A ptá se: „Co může archaická hospoda 19. století přinést dnešnímu člověku, který už navštěvuje úplně jiné typy hospod?“
Možná až překvapivě hodně, ale možná vůbec nic.
Čtěte také
I český Sokol byl plodem hospody
Brněnský etnograf Karel Altman, který je autorem ceněné monografie Krčemné Brno, odkazuje na dlouhou historii českých hospod: „Kořeny pivní kultury v českých zemích sahají velmi hluboko, přinejmenším do raného středověku, takže tu máme bohatou a více než tisíciletou úctyhodnou tradici.“ Altman je optimistou, poroučí si další desítku a připomíná všechny možné stolní společnosti, které kdysi zasedaly u piva. A pořád někde i zasedají a jinde budou zasedat.
I zrod slavného Sokola má s pivem přímou souvislost, jeden obřad šel totiž ruku v ruce s dalším. Pivní i tělovýchovný. Miroslav Tyrš, Jindřich Fügner a další průkopníci sokolské myšlenky se v roce 1863 také nazývali Sborem Apollských podle restaurace U Apolla v Ječné ulici v Praze, kde vůbec poprvé rozvíjeli heslo Tužme se! A z Ječné ještě obyčejně spěchali na plzeňské k Pinkasům, ovšem se zastávkou „na jedno“ v šenkovně v ulici V Tůních.
Politika, pivnice i cukrárny
K hospodě vždy patřila i politika. A na konferenci přítomní hospodští přemítají, jak restauracím nepříliš prospěla různá politická rozhodnutí, třeba plošný zákaz kouření či zavedení EET. „On si stěžuje na zdraví / A já si stěžuju na starou / většinou nadáváme na podvodníka Bureše a smějeme se lhářům Okamurovi a Trumpovi / Putina bychom proliskali / ať se probere,“ píše o typických hospodských hovorech brněnský básník Bořek Mezník. Na konferenci vystupuje za politiky ústecký senátor Martin Krsek (SEN 21) a vědce symbolicky vyzývá: „Plnou měrou i plnou mírou!“ A ti do svých odborných příspěvků skutečně vkládají velké úsilí.
ČTĚTE TAKÉ REPORTÁŽ: Pivo za 29 korun. Na 770 britských hospod ho čepovalo 14 dnů. Kdo za lácí stojí?
Na konferenci je slyšet, jak se mění i samotný pohled na to, co je to vlastně ta pravá česká hospoda. Dvacátníci i třicátníci se dnes typickým pivnicím spíše vyhýbají a volí trendy podniky, které jsou často podivuhodnou kombinací kavárny, baru, bistra, etnické restaurace i vinárny, ale přece se tam točí i pivo. Ve slezském Vítkově už lze dokonce točené dostat také v cukrárně, neboť živnostníci v pohostinství zkoušejí všechno možné, jak si udržet různorodou klientelu.
A co prohibice?
Rychle se mění i vztah nejmladší generace k samotnému pivu, které je alkoholickým nápojem, tudíž nemůže být slučitelné se zásadami zdravé výživy. A spotřeba piva v České republice proto také každým rokem klesá. Přežije tak hospoda rok 2100? Anebo aspoň rok 2050?
Nevíme, ale možná nakonec nepřežije ani samotné pivo, protože česká společnost se nakonec shodne na nějaké prohibici. „Po americkém příkladu se o prohibici pokoušel už Tomáš Baťa na území města Zlína,“ líčí na konferenci ředitel Státního oblastního archivu ve Zlíně David Valůšek. Slavnému obuvníkovi to sice vyšlo jen částečně, ale dnes by Baťova prohibice zcela jistě získala mnohem víc příznivců.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Hrozí konec „desítek“? Pitomost, soptí Vondra kvůli možné změně značení piv
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
