Spisovatel Jaroslav Hašek zemřel 3. ledna 1923 v Lipnici nad Sázavou. Sto let poté v místním hostinci U České koruny čepuje pivo Haškův 44letý pravnuk Martin. „Tuhle jsem vařil třicet karlovarských knedlíků, ale až nad šiškami jsem si všiml, že mi do těsta spadl prsten. Musel jsem si půjčit detektor kovů,“ chrlí spisovatelův pravnuk jednu historku za druhou. A všechny by obstály ve Švejkovi. Martin Hašek pradědův román miluje.
Jak nejlépe uctít památku pradědečka? „Už asi dvacet let to dělám pořád stejně. Vždycky 3. ledna mu přinesu na hrob čepované pivo,“ prozrazuje Martin Hašek, pravnuk spisovatele, který napsal největší český bestseller. Ačkoliv si prezidentský kandidát Andrej Babiš nedávno nemohl na jméno románu Jaroslava Haška vzpomenout, svět ho dobře zná. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války byly přeloženy do šedesáti jazyků a mají dokonce baskickou i jidiš verzi, předloni vyšel také vietnamský překlad.
Ať pradědovi neklesne pěna
Martin Hašek točí na hladinu půllitru krásnou smetanovou čepici. „A můžeme jít, ať pradědečkovi neklesne pěna. Na hřbitov je to pět minut,“ vybízí mě. Je rád, když si veřejnost úmrtí slavného spisovatele připomene kyticí anebo věncem, ale krýgl je prostě přirozenější. „Pradědeček miloval pivo, já mám také strašně rád pivo. Nechci, aby to vypadalo, že propaguji pití alkoholu, ale pivo je svým způsobem lék,“ říká přesvědčivě.
To už scházíme schody před restaurací a míříme ke starému lipnickému hřbitovu, na kterém se už dnes nepohřbívá. Martin Hašek pevně svírá pietní „pivní kytici“ a pokračuje v ódě na český národní nápoj: „Pivo v člověku otvírá myšlenky. Odemyká v nás všechny ty skryté zámky na duši.“
Už Hašek válčil na Ukrajině
Než dojdeme ke hřbitovní zdi, stočí se hovor i ke Švejkovi. A také k bratrovražedným bojům na Ukrajině, které rozpoutal Kreml. „Pradědeček prošel strašlivou první světovou válkou. Ale jak dneska vidíme, od té doby se nic nezměnilo. Hašek bojoval o každý metr zákopů například u ukrajinské Bachmače, dneska se stejným způsobem válčí u Bachmutu,“ vypráví 44letý spisovatelův pravnuk.
Jaroslav Hašek vstoupil do první světové války v rakouském stejnokroji, osud ho poté zavedl do zajetí a navlékl do legionářské a později i do bolševické uniformy. Román o Švejkovi je jedním z nejsilnějších světových protiválečných románů, i když zůstal nedopsán. Výsměch militarizaci, „zeleným mozkům“ a obecně lidské hlouposti spojuje milovníky Haškova románu po celém světě, od Japonska přes Čínu a Indii až po Argentinu nebo Austrálii. Někdy je také kniha srovnávána se slavným dílem Josepha Hellera Hlava XXII.
Jaroslav Hašek na Lipnici, črta malíře Jaroslava Panušky, je dnes vystavena na lipnickém hradě v Haškově světničce. Zdroj: Ivan Motýl
Hrob na místě sebevrahů
Dřevěná branka na lipnickém hřbitově teskně zavrže. Pohřebiště leží v prudkém svahu, musíme se dostat až k zadní zdi, u které byl Jaroslav Hašek pohřben. „Pradědeček se nehlásil k žádné církvi a s lipnickým katolickým farářem byl pořád ve křížku,“ vypráví spisovatelův pravnuk, když půllitr s pivem pokládá na žulovou desku. „Napřed farář vůbec nechtěl povolit, aby tu Hašek mohl být pohřben. Nakonec svolil, že může ležet tady vzadu u zdi, což bylo místo pro sebevrahy a jiné vyvrhele.“
První díl Švejka sepsal Jaroslav Hašek na jaře 1921 v Praze. Převážně v hospodách, kde ho kumpáni tak zdržovali od práce, že nakladatel hledal zapadlý kout, kde by mohl spisovatel tvořit. Tehdy se nabídl malíř Jaroslav Panuška, že Haška odveze do Lipnice nad Sázavou, kde v létě maloval romantické výjevy z Vysočiny.
Geniální diktát
Do lipnické hospody U České koruny dorazil Panuška s Haškem 25. srpna 1921 a už několik dnů poté spisovatel pilně dělal na Švejkovi. Literární vědec Radko Pytlík v šedesátých letech minulého století dokonce v městečku našel písaře Klimenta Štěpánka, kterému Hašek dílo diktoval. Písař líčil, že jednotlivé stránky Švejka deklamoval spisovatel spatra, aniž by měl k ruce poznámky. A co bylo zapsáno, to už znova nepročetl. „Popsané čtvrtky jsme každý den posílali do Prahy, jedině poslední rozepsanou jsme si nechali. Někdy nám zbyla čtvrtka, na které nebylo více než dva tři řádky ze Švejka, ale Hašek přece přesně pokračoval,“ vzpomínal písař na geniálního autora.
Tři měsíce před smrtí se Hašek odstěhoval do malého domku pod hradem, kde žil i s druhou manželkou Šurou, kterou si přivezl z Ruska. Švejka v domku diktoval naposledy na Silvestra v roce 1922 celé dopoledne i část odpoledne, mezitím dohlížel na přípravy silvestrovské oslavy. Pozdě odpoledne ovšem Jaroslav Hašek náhle ulehl. Sklátila ho prudká bolest na srdci, které se 3. ledna 1923 náhle zastavilo. Spisovateli ještě nebylo ani 40 let, narodil se 30. dubna 1883 v Praze.
Půllitr je usazen na Haškův hrob, vedle věnců a květin. „Do rána ho pradědeček vypije,“ říká spisovatelův příbuzný, aniž by nad svými slovy nějak pochyboval. Dobrá, zkusím to Martinu Haškovi uvěřit. Když Jaroslav Hašek začal vydávat Švejka v levném sešitovém vydání, nikdo také nevěřil, že se tahle šestáková a údajná „lidová četba“ promění v nejslavnější český světový bestseller.
Pravnuk Jaroslava Haška Martin Hašek s prapravnukem, také Martinem, před hospodou U České koruny Zdroj: Ivan Motýl
Válka s Ruskem potrvá 15 let
Martin Hašek pradědečkovo dílo miluje, i jemu je vlastní ironie, sarkasmus a černý humor. Teď přišel čas na rozluštění kauzy, když mu při vaření v hospodě U České koruny spadl do knedlíků snubní prsten. „S minohledačkou v ruce jsem ho našel v pětadvacátém prověřovaném knedlíku,“ směje se. Paradoxně jsme se tak opět dostali k válce a Martin Hašek cituje z díla svého pradědy. Je to už více než sto let starý text, ale zároveň dokonalý ironický komentář současné války na Ukrajině:
Účetní šikovatel Vaněk se otázal se zájmem: „Jak myslíte, Švejku, že bude vojna dlouho trvat?“
„Patnáct let,“ odpověděl Švejk. „To jest samozřejmý, poněvadž jednou už byla třicetiletá válka, a teď jsme o polovičku chytřejší než dřív, tedy 30 : 2 = 15.“
„Pucflek našeho hejtmana,“ ozval se Jurajda, „vypravoval, že slyšel, jakmile obsadíme hranice Haliče, že se dál nepotáhne. Potom Rusové začnou vyjednávat o mír.“
„To by nestálo za to ani válčit,“ řekl důrazně Švejk. „Když vojna, tak vojna. Já rozhodně dřív vo míru mluvit nebudu, dokuď nebudeme v Moskvě a v Petrohradě. Přeci to nestojí za to, když je světová vojna, prdelkovat se jenom kolem hranic.“
