Od Vikingů k Trumpovi: Historický vývoj Grónska územní nároky Bílého domu zpochybňuje
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Viking Erik Rudý založil osadu, která dala zemi jméno.
Severské osady v Grónsku zmizely. Proč?
USA se zajímaly o Grónsko už od 19. století.
Trump chce Grónsko získat. Jaká byla reakce?
Grónská historie sahá od severských Vikingů přes koloniální období pod Dánskem až po současnou autonomii s možností úplné nezávislosti. Přestože většina Gróňanů touží po samostatnosti, ekonomická a bezpečnostní závislost na Dánsku představuje zásadní překážku. Strategický význam Grónska přitahuje také zájem USA, které zde mají vojenské základny a sledují bezpečnostní situaci v Arktidě. Historii Grónska i aktuální nároky amerického prezidenta Donalda Trumpa shrnuje Dánský institut pro mezinárodní studia.
První severská přítomnost v Grónsku sahá až k Erikovi Rudému, norskému Vikingovi vyhnanému z Islandu za zabití, který na konci 10. století hledal novou budoucnost v Grónsku. Název „Grónsko“ (v angličtině Greenland, tedy zelená země, pozn. red.) odkazoval na vegetaci kolem fjordů v jižní části ostrova Název pravděpodobně vznikl také proto, aby přilákal více norských osadníků do Erikovy osady v jihovýchodním Grónsku. Severské osady pak patřily pod norskou vládu v severoatlantické oblasti..
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Trump nabízí Gróňanům až tisíce dolarů. Pohrdáte naší zemí, jsme lidé, zní odpověď
Severské národy zůstaly v Grónsku po staletí. Na počátku toho patnáctého však beze stopy zmizely. „Existuje mnoho možných důvodů, včetně chladnějšího podnebí, které ostrov učinilo méně obyvatelným, a konfliktu s Inuity, kteří začali přicházet do oblastí osídlených severskými národy,“ popisuje na webu Dánského institutu pro mezinárodní studia Mikkel Runge Olesen, expert na NATO, transatlantické vztahy a dánskou diplomatickou historii.
V roce 1721 pak Hans Egede, norský kněz a misionář, s podporou sjednocené dánsko-norské koruny obnovil kontakt s Grónskem. „V té době panovaly obavy, že severské osadníky minula reformace a že jsou stále katolíci. Když však Hans Egede dorazil, našel pouze Inuity, kteří se do té doby pevně usadili ve většině Grónska, a rozhodl se soustředit své úsilí na jejich konverzi ke křesťanství,“ uvedl Olesen s tím, že šlo o začátek koloniálního období.
Začátky byly pomalé a norský a dánský vliv v Grónsku musel konkurovat jiným zahraničním mocnostem, zejména Nizozemsku. V procesu, který trval několik generací, byli Inuité obráceni na křesťanství a Grónsko bylo politicky i ekonomicky svázáno s Dánskem a Norskem v koloniálním vztahu.
Čtěte také
Když se v roce 1814 rozpadla monarchie Dánska a Norska, Dánsko si Grónsko ponechalo. „V 19. a na začátku 20. století Dánsko ke Grónsku přistupovalo jako k dítěti, o které je potřeba pečovat, a postupně ho rozvíjelo, aby z něj mělo prospěch,“ popsal expert. V roce 1916 byla práva Dánska na Grónsko potvrzena Spojenými státy jako součást dohody, která usnadnila americký nákup dánské Západní Indie (dnešních Amerických Panenských ostrovů). Kontroverze týkající se norského nároku na části Grónska skončila v roce 1933, kdy Stálý mezinárodní soudní dvůr, založený Společností národů, rozhodl proti Norsku.
Od samosprávy k NATO
Po druhé světové válce Organizace spojených národů tlačila na dekolonizaci Grónska. V roce 1953 byla bývalá kolonie začleněna do Dánska a získala dvě křesla v dánském parlamentu. V roce 1979 dosáhlo Grónsko samosprávy, která zahrnovala vytvoření grónského parlamentu, a v roce 2009 získalo autonomii díky přijetí zákona, který obsahoval „plán“ na dosažení nezávislosti. Zákon z roku 2009 jasně stanovil, že rozhodnutí o nezávislosti na Dánsku bude nyní na grónském lidu.
Není pochyb o tom, že většina Gróňanů chce tuto možnost nakonec využít. Ukazují to průzkumy veřejného mínění. Nezávislost byla přijata i v Dánsku. Průzkumy však také důsledně ukazují, že Gróňané nechtějí nezávislost, pokud by cenou za ni byl kolaps grónského sociálního státu. V tom spočívá výzva.
Grónsko je rozlehlé, rozkládá se na ploše více než 800 tisíc čtverečních mil, ale jeho populace je malá, čítá pouze 56 000 lidí. Navíc klima je po většinu roku drsné. „Z těchto a dalších důvodů zůstává grónská vláda závislá na roční dotaci od Dánska ve výši přibližně 600 milionů dolarů, jakož i na podpoře dánského státu v oblastech, jako je obrana, pobřežní stráž a vymáhání práva,“ uvedl Olesen.
Čtěte také
Právě v tomto kontextu viděl prezident Donald Trump příležitost k získání Grónska. Strategické zájmy Ameriky v Grónsku sahají až do 19. století. Rozsáhlé zapojení USA v Grónsku se však uskutečnilo až během druhé světové války, která byla vyvolána německou invazí do Dánska 9. dubna 1940. Německá okupace Dánska tak postavila Grónsko do zvláštní pozice a vyvolala v USA obavy, že geografická poloha Grónska by mohla být nakonec použita proti nim.
„Z tohoto důvodu Washington reagoval příznivě, když dánský velvyslanec v USA Henrik Kauffmann učinil poněkud neobvyklý krok a navrhl se jako skutečný zástupce svobodného Dánska, čímž přerušil vazby s okupovanou zemí. Kauffmann nabídl Spojeným státům práva na základnu v Grónsku po dobu trvání války,“ sdělil Olesen s tím, že šlo o začátek přítomnosti USA v Grónsku.
Po druhé světové válce osvobozené Dánsko dodrželo Kauffmannovy závazky a od roku 1949 se Spojené státy a Dánsko staly spojenci v rámci NATO. Během studené války a v následujících desetiletích USA chránily své bezpečnostní zájmy v Grónsku: sledovaly odtud ruské rakety, bombardéry a ponorky s jadernými zbraněmi.
Trumpova touha po novém území
V době politiky „America First“ začaly USA tlačit na evropské spojence, aby převzali větší díl odpovědnosti na všech frontách. USA už nechtěly nechat bezpečnost Grónska výhradně na Dánsku a začaly mu vyčítat, že nenese dostatečnou odpovědnost za bezpečnost důležitou i pro Spojené státy. Podle Trumpa toto „selhání“ ospravedlňovalo americké převzetí celého Grónska. Trump dokonce zašel tak daleko, že nevyloučil použití vojenské síly. Mezi další důvody, které americký prezident uvedl, patřilo zajištění nerostného bohatství, zejména vzácných zemin, a obecnější ambice učinit USA většími prostřednictvím územní expanze.
Čtěte také
„Právo Grónska na sebeurčení by mělo být základem pro jakýkoli budoucí vývoj. Z tohoto důvodu, stejně jako z mnoha dalších, je vojenské dobytí Grónska Spojenými státy naprosto nepřijatelné,“ uvedl Olesen. Podotkl, že s tím souhlasí i americká veřejnost. V průzkumu z února 2025 totiž pouze 11 procent respondentů vyjádřilo podporu použití vojenské síly k převzetí kontroly nad Grónskem, zatímco 69 procent bylo proti. To může být důvodem, proč Trumpova administrativa v poslední době vojenský zásah nezmiňuje. Místo toho se zdá, že se zaměřuje na získání „srdcí a myslí“ Gróňanů.
Trumpova administrativa ale zatím nebyla nijak zvlášť úspěšná. Lednový průzkum ukazuje, že pouze 6 procent Gróňanů je pro připojení k USA, zatímco 85 procent je proti. Grónští politici tuto myšlenku opakovaně odmítli a v březnu vydali lídři všech grónských stran společné prohlášení, v němž odmítli americké pokusy o anexi.
„Spojené státy by měly ukončit své nešťastné dobrodružství a spolupracovat s Grónskem a Dánskem na zajištění svých legitimních bezpečnostních zájmů. To by nebylo nic nového, ale návrat k politice, která Spojeným státům dobře sloužila posledních 75 let,“ uvedl Olesen.
vaclav.cerny@iprima.cz
