Pomalejší chůze a jiné iluze. Odhalené tajemství triků ve slavné pohádce Ať žijí duchové!
Dava Vávrová si ve filmu zahrála Leontýnku. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Pohádková komedie okouzluje už několikátou generaci. Pomohla přitom zrodu naší nejznámější dětské hvězdy, byla výzvou pro trikového kameramana a jedné z hereček nadlouho přisoudila přezdívku Černá kronika.
Jmenoval se Vladimír Novotný, ale u filmu mu říkali Mulínek. Z pláten kin známe především jeho bratra Antonína, který byl slavným předválečným milovníkem. Mulínkovou zásluhou ale lidé v našich filmech létali, chodili pod vodou, nebo se z nich stávali obři. V době, kdy jeho bratr okouzloval divačky, se učil kameramanskému řemeslu. Čím dál víc ho to ale táhlo k trikům. Stačí připomenout Dívku na koštěti s hlavou Jana Hrušínského na nemocničním stolku nebo Jak utopit doktora Mráčka, kde se Miloš Kopecký vydává na cestu umyvadlem.
Počítače nebyly, a tak používal obyčejná zrcadla nebo optické klamy. Když režisér Oldřich Lipský chystal komedii Ať žijí duchové!, věděl, že bude pro Mulínka další výzvou. Příběh o angažovaných pionýrech napsaný Jiřím Melíškem upravil Zdeněk Svěrák do hravější formy, takže v něm figurovali živí trpaslíci a děti, které chtějí opravit starý hrad. A to byla chvíle pro Mulínka. Jasné bylo, že trpaslíky musí hrát živí herci. Za vším byla šikovně postavená kamera a zvětšené modely předmětů. A tak dospělí muži v kostýmech trpaslíků vypadali menší než děti. Stačilo, aby stáli daleko od kamery. Pro jistotu měly ale děti v takových záběrech pokyn chodit pomaleji, aby pohyby trpaslíků lépe vyzněly.
ČTĚTE TAKÉ: Láska z pasáže vznikla v garsonce. Vaculík natáčení protrpěl, splnil si však sen
A protože film je jedna velká iluze, pomohli si filmaři i na samotném pohádkovém hradě. V ten se proměnil Krakovec na okraji křivoklátských lesů. Z dějepisu víme, že tady pobýval Jan Hus, v pohádce ale právě tady děti objevily rytíře Brtníka z Brtníku. A i když byl hrad částečně rozebraný, štáb si poradil. Jednu ze zdí, kterou děti pomáhaly opravovat, nechal dostavět jako dekoraci. Střecha, která vznikla jen pro film, pro změnu stála těsně před kamerou, tak aby v záběru vypadala, jako by seděla přímo na vrcholu hradu. Hladomornu i s gumovou vlnící se podlahou pak postavili řemeslníci v ateliéru na Barrandově.
Do filmového městečka by ve skutečnosti děti z hradu jen tak neseběhly. Točilo se totiž v Novém Kníně, který je od Krakovce vzdálený přes 70 kilometrů. Dodnes tu na náměstí najdete kašnu, u které děti napjatě očekávaly, jak dopadne jednání dospělých v protějším domě. V něm byla kdysi mincovna a později začal sloužit jako muzeum zlata. Zatímco tenhle dům byl na dohled, pořádný kus cesty byste ještě ušli do Jouzovy samoobsluhy. Tvůrci ji našli v Mníšku pod Brdy. Právě tady její vedoucí spřádal svoje plány na sázení žampiónů a právě tady se ozvala píseň dětí z dílny Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře: „Každý den k svačině, k svačině jedině, jedině pramen zdraví z Posázaví.“ Pro Uhlíře to bylo vůbec poprvé, kdy neskládal jen konkrétní melodii, ale rozfázovanou hudbu pro celý celovečerní film.
U dospělých rolí vsadil Oldřich Lipský na jistotu. Jiří Sovák, Lubomír Lipský nebo Josef Bek byli zárukou humoru, stejně jako Věra Tichánková, která si na dlouhá léta odnesla přezdívku Černá kronika. Do hlavní dvojice, která prožije dětskou lásku, obsadil Jiřího Procházku alias Dlouhého Janka a Danu Vávrovou – Leontýnku. Z dětské party vyčníval ještě okatý kluk s pořádnou vyřídilkou. Byl to začínající Tomáš Holý, který se stejnému režisérovi osvědčil už v komedii Marečku, podejte mi pero. Tehdy ho obsadil náhodou, když onemocněl jiný chlapec. V Ať žijí duchové! už věděl, že obsazuje talentovaného dětského herce. To ostatně brzy zjistili i jeho kolegové, kteří Tomáše Holého velmi brzy proslavili jako skutečnou dětskou hvězdu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Sledujte SPECIÁL k jubileu Jiřiny Bohdalové. Zazní i narozeninová píseň od Petra Jandy
