odsun

Češi je z vlasti vyhnali v letech 1945 až 1946, od té doby někdejším německým sousedům na hrobech nikdo nezasvítí ani na Dušičky. I když výjimky se najdou. „Už druhým rokem rozsvěcíme svíce na všech dochovaných hrobech. Anebo také v místech, kde po nich zůstaly jen obrysy,“ říká 33letý Martin Chalupa z iniciativy Zachraňme Chomýž. Tento žalostně poničený hřbitov totiž chtěla krnovská radnice úplně zlikvidovat. Na nezákonné jednání města upozornila jako první CNN Prima NEWS a devastaci se podařilo zastavit. Jinde v republice se německá pohřebiště ničí i nadále.

Svědci násilí na německých civilistech těsně po skončení druhé světové války stále žijí. „Táta se z lágru vrátil v úplně zakrvácených šatech. Jeho úkolem bylo vozit umučené na hřbitov,“ vzpomíná 86letá Magda Korandová na šok, který utrpěla jako desetiletá školačka, když byl její otec propuštěn z internačního tábora Hanke v Ostravě. Němečtí civilisté byli na jaře i v létě roku 1945 lynčováni a zabíjeni Čechy na území celé republiky.

Jizvy ve vzájemných vztazích má v moderní historii většina států střední Evropy, nejen Česká republika a Německo. Určitě je třeba o nich mluvit, zkoumat je, ale nepoužívat jako politickou munici. Myslí si to badatel, spisovatel a ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět. „Fascinuje mě, že lidé, kteří varují před Německem, zároveň neříkají, že si musíme dávat pozor na Rusko, Maďarsko, nebo Polsko, se kterými také máme špatné historické zkušenosti,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

Nový film Krajina ve stínu popisuje, že se zvěrstva na našem území neděla jen za druhé světové války, ale i krátce po ní. Jen se jich tentokrát dopouštěli Češi. Historik Jiří Padevět vypráví jak o masakru v jihočeské obci Tušť, jímž se zmíněný Slámův snímek inspiroval, tak o dalších hrůzách z jara a léta 1945.

V důsledku odsunu Němců po skončení druhé světové války zaniklo kolem 130 vesnic, téměř tři tisíce osad a samot a asi 50 tisíc neosídlených objektů. Původně německé obce, které konec války přežily, poznáme dodnes. Podle Štěpána Mikuly z brněnské Masarykovy univerzity se vyznačují nižší úrovní sociálních vazeb, spolkového života a zejména pak podstatně vyšší mírou migrace. „Hranice bývalých Sudet je patrná dodnes, šrámy způsobené vysídlením se nezacelily ani po pětasedmdesáti letech,“ říká.