Češi je z vlasti vyhnali v letech 1945 až 1946, od té doby někdejším německým sousedům na hrobech nikdo nezasvítí ani na Dušičky. I když výjimky se najdou. „Už druhým rokem rozsvěcíme svíce na všech dochovaných hrobech. Anebo také v místech, kde po nich zůstaly jen obrysy,“ říká 33letý Martin Chalupa z iniciativy Zachraňme Chomýž. Tento žalostně poničený hřbitov totiž chtěla krnovská radnice úplně zlikvidovat. Na nezákonné jednání města upozornila jako první CNN Prima NEWS a devastaci se podařilo zastavit. Jinde v republice se německá pohřebiště ničí i nadále.
Julie Richterová se narodila v Chomýži na Krnovsku 23. března 1853. A zemřela tamtéž 8. prosince 1930. V požehnaném věku 77 let. „Zemřela tři roky předtím, než se v Německu dostali k moci nacisté,“ přemítá u hrobu Martin Chalupa. Hitler se Německa chopil v roce 1933, a když byla na jaře 1945 nacistická říše poražena, pomsta vítězů se nakonec dotkla i paní Julie.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vyfoťte si hrob, vyzývá policie před Dušičkami. Zloději na hřbitovech kradou svíčky i věnce
Povalené náhrobky, ukradení Kristové
Po válce byl totiž náhrobek Julie Richterové vyvrácen a zůstal pohozen v zemině. Těžko říct, ve kterém roce se tak stalo, tenhle vandalismus nikdo nedokumentoval. V roce 2020 už ale z německého hřbitova v Chomýži zůstávalo jen žalostné torzo. Drtivá většina náhrobků byla povalena, mnohé rozlámané. Další žulové desky byly zcizeny a dnes kryjí rovy českých sousedů na jiných hřbitovech. „Zmizela i většina kovových křížů s železným odlitkem ukřižovaného Krista. Tohle je jedno z posledních torz takového krucifixu, které se nám podařilo zachránit,“ líčí Chalupa. V ruce drží zkorodované „tělíčko“ Ježíše Krista.
Kovové kříže končily za komunismu ve sběrných surovinách, po roce 1989 také v byznysu se starožitnostmi. „Bohužel, torza křížů, které vykopeme z hlíny, se ztrácejí i dnes,“ pátrá mezi hroby Chalupa. Při poslední návštěvě pohřebiště tu ještě kovový krucifix byl, nyní zmizel. „Potřebovali bychom depozitář, kde bychom mohli nalezené drobné artefakty uschovat před zloději. Nabízí se nevyužívaná hřbitovní kaple, ale krnovská radnice nám nechce zapůjčit klíče,“ stěžuje si Chalupův kolega Matěj Plaček, 24letý student polonistiky Ostravské univerzity.
Německý hřbitov v Krnově-Chomýží chtěla radnice brutálně zlikvidovat. Nyní ho obnovuje iniciativa Zachraňme Chomýž, kterou založili Martin Chalupa a Matěj Plaček. Na snímku hřbitov před Dušičkami 2023. Zdroj: Ivan Motýl
Německý hřbitov v Krnově-Chomýží chtěla radnice brutálně zlikvidovat. Nyní ho obnovuje iniciativa Zachraňme Chomýž, kterou založili Martin Chalupa a Matěj Plaček. Na snímku hřbitov před Dušičkami 2023. Zdroj: Ivan Motýl
Krnovská radnice likviduje
Právě krnovská radnice se v roce 2020 rozhodla celý hřbitov sprovodit z paměti města. Úřad se k likvidaci hřbitova rozhodl v létě roku 2020 a záměr tehdy bez skrupulí oznámil výzvou vyvěšenou přímo na pohřebišti: „Pokud se vlastníci o daná hrobová místa nepřihlásí do jednoho roku od zveřejnění, budou z pozemku odstraněna a vhodným způsobem zlikvidována.“ Oznámení si náhodně všiml i reportér CNN Prima NEWS a oslovil radnici i krnovského starostu Tomáše Hradila.
Ten napřed reagoval popuzeně, dílem také kvůli nevědomosti o existenci závazného dokumentu pro obce, který vydal Úřad vlády ČR v roce 2017 s názvem K péči o opuštěné německé a další hroby na hřbitovech. Norma mimo jiné uvádí: „Zakazuje se obecní původně německé hrobové zařízení odstraňovat a prodávat, zvláště pak je třeba zamezit tomu, aby bylo takové hrobové místo nabídnuto k nájmu a k dalšímu pohřbívání.“
Z brutálního nápadu spolupráce
Když se starosta Hradil seznámil s vládním dokumentem, otočil. „Formulace, která obsahovala výraz likvidace hřbitova, byla ze strany města nešťastná,“ uznal loni v létě v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. A také se vzdal vybagrování rovů, když likvidaci vyměnil za spolupráci s dobrovolníky z iniciativy Zachraňme Chomýž, kteří se rozhodli zkáze pohřebiště zabránit.
Ještě loni v létě radnice na chomýžském hřbitově necitlivě používala těžkou techniku a na pohřebišti se poté válely ostatky lidských těl. Nyní jde zachráncům vstříc. „Přiznávám, že napřed jsem s krnovskou radnicí nechtěl vůbec komunikovat. Na úřadě, který byl schopen přijít se záměrem tak brutální likvidace hřbitova, podle mě nemohli sedět žádní slušní a kulturní lidé,“ vzpomíná Martin Chalupa. „Nakonec jsme ale našli vůli spolupracovat a snad to bude ještě lepší. Podstatné je, že už hřbitovu nehrozí likvidace.“
Německý hřbitov v Krnově-Chomýží chtěla radnice brutálně zlikvidovat. Nyní ho obnovuje iniciativa Zachraňme Chomýž, kterou založili Martin Chalupa a Matěj Plaček. Na snímku hřbitov před Dušičkami 2023. Zdroj: Ivan Motýl
Německý hřbitov v Krnově-Chomýží chtěla radnice brutálně zlikvidovat. Nyní ho obnovuje iniciativa Zachraňme Chomýž, kterou založili Martin Chalupa a Matěj Plaček. Na snímku hřbitov před Dušičkami 2023. Zdroj: Ivan Motýl
Dušičkové smíření
Plaček, Chalupa a další dobrovolníci obnovují hřbitov od loňského léta. Postupně zvedli, očistili a znova usadili desítky povalených náhrobků či jejich torza. „Naší práce si všimli i poslední krnovští rodáci z řad odsunutých Němců anebo jejich děti. Ocenili to i drobným příspěvkem na materiál, pracovní nástroje nebo pohonné hmoty,“ vypráví Chalupa.
Loni na Dušičky (Svátek zesnulých), který každoročně připadá na 2. listopad, iniciativa také hřbitov poprvé rozsvítila. „Přišlo sem přes padesát lidí. Dojemná chvíle, pocit určitého zadostiučinění, a hlavně akt usmíření mezi někdejšími vyhnanými Němci a dnešními obyvateli Chomýže a Krnova,“ vyprávějí o překot Chalupa s Plačkem. Tradici teď plánují dodržovat každý rok.
Likvidace německých hřbitovů pokračuje
V Chomýži se podařila dobrá věc, jinde v republice se německá pohřebiště pořád likvidují. Na pokyn starostky Jany Králové (nezávislá) byl letos v létě zlikvidován hřbitov německých starousedlíků v Heřmánkovicích na Broumovsku.
„Můj program je – a já se tím netajím – že otázku německou musíme v republice vylikvidovat,“ hřímal 12. května 1945 z brněnské radnice československý prezident Edvard Beneš a podněcoval tak národ k odplatě a divokému odsunu německých sousedů. Bohužel, Benešův pokyn v některých českých hlavách rezonuje i v roce 2023.
Starostka Heřmánkovic zásah na hřbitově zdůvodnila tím, že to byly „nebezpečné rozvaliny zarůstající trávou“. A na jiné české radnici se možná v tuto chvíli plánuje další likvidace německého pohřebiště či jednotlivých náhrobků po sudetských Němcích.
Mrtvé si do odsunu vzít nemohli
Bití, znásilňování, smrt. Strahov sloužil jako lágr pro české Němce, umírali tam i kojenci
Rozlohou největší stadion na světě v Praze na Strahově zažil sokolské slety i spartakiády, koncerty kapel Rolling Stones i AC/DC, papežskou bohoslužbu, ale i velmi temné okamžiky. V květnu 1945 se napřed proměnil v internační tábor pro válečné zajatce, záhy pak i pro tisíce pražských německých civilistů. Mužů, žen, dětí i starců. „Znovu se zrodil temný středověk. I když se Němci v posledních letech hrozně provinili, musí snad i jiný národ jednat stejně?“ zapsala si na Strahově do svého tajného deníku internovaná Margarete Schellová z Prahy, tehdy jí bylo 34 let.
Historický dovětek. S požehnáním vítězných mocností II. světové války musela v letech 1945 až 1946 odejít z území dnešní České republiky většina německých starousedlíků. V roce 1930 žilo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 3,1 milionu Němců, v roce 1950 už jen 159 tisíc. Nemovitosti ani hroby si pochopitelně do vyhnanství nemohli vzít.
Nad poválečným násilím na německých sousedech nelze zavírat oči. Lze ovšem chápat, že Češi žádali za nacistickou zvůli nějaké odškodnění. „Předpokládaný počet obětí nacistické okupace v českých zemích se v průběhu poválečných dějin různě měnil. Nyní se historická obec nejvíce přiklání k údajům ze studie Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí z roku 2006,“ říká pro CNN Prima NEWS historik Jan B. Uhlíř, odborník na protektorátní dějiny.
Zhruba 8 tisíc občanů z území protektorátu bylo popraveno, asi 20 tisíc jich zemřelo v koncentračních táborech a na 73 tisíc obětí si vyžádal holocaust (ze 118 tisíc protektorátních Židů). „Dále to bylo 6 tisíc romských obětí, 8 tisíc padlých v květnovém povstání roku 1945 i některé další méně početné skupiny obětí. Celkově asi 120 tisíc osob,“ počítá Uhlíř.
Umíralo se i při divokém odsunu a v internačních táborech pro německé civilisty. Historik Tomáš Staněk uvádí, že v letech 1945–1946 přišlo o život v důsledku krajně diskriminačního zacházení asi 25 tisíc českých Němců. Údaje o obětech se ale značně liší, některé německé výzkumy mluví až o počtu 100 tisíc obětí.
Téměř 700 let společného soužití
„Němci tu s námi společně žili 700 let,“ připomíná počátky německé kolonizace českého pohraničí Martin Chalupa z iniciativy Zachraňme Chomýž. Do českých zemí německé usedlíky zvali již od raného středověku přímo čeští panovníci. „Proto si přeji, ať se na společné spolužití Čechů a Němců v jedné vlasti nezapomene dalších 700 roků,“ dodá dobrovolník zachraňující německé rovy. Například v době panování krále Přemysla Otakara II. (1253−1278) se Němci hromadně usazovali na Loketsku či Trutnovsku, na českém jihozápadě i v podhůří Jeseníků.
Ke skutečnému usmíření mezi Čechy a Němci došlo nakonec až po sametové revoluci. K péči o hroby po odsunutých sousedech se Češi dokonce písmeně zavázali ve Smlouvě o dobrém sousedství z roku 1992 (česko-německé deklaraci), za vládu ji tehdy podepsal ministr zahraničí Jiří Dienstbier, německou stranu zastupoval spolkový ministr Hans-Dietrich Genscher. Pro mnohé lokální politiky je ovšem tahle smlouva i dnes jen cárem papíru.
