Svědectví o masakru v Buči
V Buči, kterou ruští okupanti začali opouštět už v březnu, do dnešního dne leží v mělkých hrobech oběti masakru. Mnoho mrtvých se nedočkalo ani náhrobku se jménem, protože se je nepodařilo identifikovat. Ve městě natáčel reportér CNN David McKenzie.
Buča je nyní synonymem hrůzy a brutality, kterou Rusko začalo. „Každý člověk měl svůj jedinečný život. Nejsou to jen těla, která pohřbíváme. Jsou to lidé, kteří žili jen jednou. Lidé, kterým Rusové přinesli utrpení a smrt,“ řekl pro CNN ukrajinský kněz Andrij Havelin.
Když ruská armáda z oblasti ustoupila, veškerá její zničená vojenská technika byla odklizena. Obyvatelé města se teď snaží vrátit život do normálu. To ale není úplně jednoduché. Už jen z toho důvodu, že stále někde objevují mrtvé.
„Vše se změnilo 24. února. Vtrhli do naší země a začali zabíjet lidi. Pro každou zemi je velmi těžké se na to připravit, protože takovou krutost nikdy nečekáte,“ uvedl velitel policie v Kyjevské oblasti Andrij Nebytov.
O své blízké přišel v důsledku ruského ostřelování pan Oleksandr. Do Buči se přestěhoval se svou rodinou z Donbasu. Když do města dorazily ruské jednotky, snažili se stejně jako ostatní utéct.
Když utíkali z Buči, prý do jejich auta znovu a znovu naráželo ruské obrněné vozidlo. Všichni zemřeli. Jen Oleksandr přežil. „Střílelo se tu a naše auto hořelo,“ popsal děsivé chvíle Ukrajinec. Jeho staršímu synovi bylo deset let, mladšímu pět.
„Je to velmi těžké. Spravedlnost musí být nastolena. Musí se udělat vše pro to, abychom Rusy jako národ úplně zničili… To asi nejde, ale já bych opravdu chtěl, aby jako národ vůbec neexistovali, aby nebylo tolik smutku,“ prohlásil přeživší Ukrajinec.
