Otec studenta, který zažaloval školu: Na syna jsem pyšný, vládě nedůvěřujeme

Proč jste se rozhodl přistoupit k žalobě? Co bylo záměrem?
Od určitého momentu během roku 2020 bylo zcela zřejmé, že se v případě pandemie bude jednat o dlouhodobý problém, kterému se společnost musí nějak postavit. Současně bylo od jisté doby zcela zřejmé, že v ČR neexistuje žádná alternativa k lockdownům — zastánci tohoto způsobu „řešení“ převažují zcela jasně ve vládě a získali jasnou převahu v médiích. Je jenom otázka, co a kdy zavřou. Pokud je pravda, co se uvádí například zde, jsou školy uzavřeny v zásadě rozhodnutím jednoho autoritativního muže – o zavírání škol se nevedla žádná zaznamenáníhodná diskuze, jiné alternativy než uzávěra, byť v případě některých ročníků částečná, nebyly pořádně na stole.

Společnost se musí v této situaci naučit žít. Stejně jako není možné zavřít nemocnice, ačkoliv se tam virus šíří, nebo poslat lidi z domovů důchodců někam pryč, přestože tam vznikají pandemická ohniska. Je potřeba hledat cesty, jak fungovat i v jiných oblastech lidské činnosti. A nechápu, co je důležitější, než nastupující generace a její vzdělání.

Byl to nápad vašeho syna, jaká byla vaše prvotní reakce? Chtěl jste ho v tom podpořit okamžitě?
Nevzpomínám si přesně na první moment. A ani si nemyslím, že to hraje nějakou roli. Důležité je, že jsme se na tomto postupu shodli. Naše rodina funguje na bázi otevřené výměny názorů a s ohledem na fakt, že pandemická situace je dlouhodobý problém, tak podání žaloby bylo výsledkem dlouhodobých diskuzí a trvalo to řadu týdnů. Pro vaši představu — dvě advokátní kanceláře nás odmítly, teprve u pana Marka a pana Duchka jsme našli ochotu a odbornost, kterou jsme hledali, a velmi jim za to děkuji. Jsou to opravdu muži na svém místě.

Proč nechcete mediálně vystupovat?
Protože nevýhody mediálního vystupování významně převažují nad výhodami.

Jaký máte pocit z výsledku soudu? Jste spokojeni? Byl splněn váš záměr?
Mluvím nyní čistě za sebe – jsem velmi rád, že soud žalobě vyhověl. Na druhou stranu jsem velmi zklamán tím, že se tato kauza svým časovým vyústěním trefila do sporů ohledně oprávněnosti vyhlášení nouzového stavu. Stalo se to předmětem politického boje a o to nám opravdu nešlo. Žalobu jsme podali již 18. listopadu a šlo nám o to, aby se umožnila prezenční výuka, byť v nějakém omezeném režimu. Současně jsme doufali a doufáme, že ruku v ruce s otevřením škol by mohlo jít i o byť částečné otevření mimoškolní činnosti. Například vůbec nechápeme, proč nefungují základní umělecké školy, kde je v hodině, snad vyjma sborového zpěvu, jeden učitel a jeden žák. Co se týká naplnění záměru — jelikož vládní představitelé jednoznačně říkají, že školy, a tedy i Gymnázium Na Zatlance, neotevřou, podotýkám, že zde existuje pravomocný rozsudek. Všichni ale sborem hledají důvody a cesty, jak pravomocný rozsudek soudu obejít, tento záměr tak rozhodně splněn nebyl. Na druhou stranu, hodnoty, které zastává naše rodina, zahrnují mimo jiné i uvědomění si toho, že je potřeba se prát za svůj názor a nenechat si od establishmentu všechno líbit. V tomto smyslu je jasné, že záměr splněn byl.

Jaký je váš postoj k celé pandemii? Důvěřujete vládě a nastaveným opatřením, nebo patříte k popíračům protiepidemických opatření?
Onemocnění koronavirem bereme jako realitu, s níž je potřeba se naučit žít. Vládě nedůvěřujeme. Ta problém s pandemií možná mohla vyřešit loni, ale dnes už nikoliv, kvůli řetězci chybných kroků. Vláda vůbec nepochopila, že je od jisté doby součástí problému a nikoliv řešení. Nepatříme k popíračům opatření a chováme se zodpovědně ke svému okolí i vlastnímu zdraví. Jako příklad bych uvedl, že celá naše rodina je dobře 10 let každoročně očkována proti chřipce, protože to považujeme za správné, jednak z hlediska vlastního zdraví a jednak z hlediska zodpovědnosti vůči okolí, je to přece rovněž infekční onemocnění. Na druhou stranu, loni na jaře jsme opravdu nenosili roušky, když jsme šli do lesa, protože to prostě odporovalo zdravému rozumu.

Nebojí se syn reakce dětí ve škole? Má jejich podporu?
Jsou prázdniny. Dovedu si představit, že určitě bude mít podporu části kolektivu, druhé části nikoliv. Nicméně chci zdůraznit jednu zásadní věc: Můj syn se nedomáhal vstupu do školy nějakým „násilím“. V dosud demokratickém státě se právní cestou zeptal, zda je zrušení výuky legální. A máme v ruce pravomocný rozsudek, že není. Všichni, kdo tento postup kritizují, a není jich málo, vůbec nechápou, jak funguje právní stát. My se domníváme, že jsme s gymnáziem na jedné lodi. Žalovali jsme gymnázium, protože z procesních důvodů nemůžeme jeho otevření dosáhnout jinak. Chápeme samozřejmě, že gymnázium za situaci nemůže. Chci uvést, že jsme vedení gymnázia o podání žaloby předem informovali, omluvili se a vysvětlili jsme důvody. Vůbec nemáme radost, že jsme museli jít touto procesní cestou, ale jiná neexistuje, což potvrdil i soud.

Nyní jsou na stole další žaloby (v Ostravě) na podobném principu. Chtěl jste motivovat i další lidi k takovému kroku?
O tom jsme neuvažovali. Chtěli jsme a chceme, aby zdravé děti mohly chodit do školy.

Jste na syna za toto rozhodnutí pyšný?
Samozřejmě. Je to projev velké osobní odvahy, za kterou zaplatí určitou cenu. Ale je to správné rozhodnutí sebevědomého mladého člověka. Mám moc rád svého syna.