Ilustrační foto Zdroj: Pixabay
„Nikdo nemiluje život tak, jako starý člověk,“ pronesl prý kdysi Sofoklés. „Anebo starý pes,“ dodávám já.
„Nikdo nemiluje život tak, jako starý člověk,“ pronesl prý kdysi Sofoklés. „Anebo starý pes,“ dodávám já.
Nemládneme. A psům ta léta naskakují ještě rychleji, než nám. Některé prozradí šediny už třeba ve třech, čtyřech letech. Honzíkovi alias Držkovi prosvítají šedé chlupy nejen kolem vousaté tlamičky, ale i v obočí a na tvářích. Přesto v tramvaji stále slýchám: „Jé, ten je roztomilý! A to je ještě štěňátko, né?“ Zatímco Držka nasazuje kámenbyseustrnul výraz „jojo, jsem úplně malý štěňátko, máš piškot?“
Málokdo by hádal, že přesně tenhle výraz trénuje nejmíň 10 let. Nejmíň píšu proto, že to přesně nevím. Na naší cestě životem jsme se potkali před pěti lety, v době, kdy já hledala nějakou hezkou mladou bílou fenku (hezkou, protože ošklivé věci si přece nepořizujeme, mladou, protože nikdo si nepořídí to, co se mu za chvíli rozbije, fenku, protože prý jsou hodnější), a Držka kohokoli, kdo mu dá najíst a nechá ho spát v teple.
I když jsem to právě byla já, kdo je na světě mnohem dýl, Držka dávno přede mnou nabyl ty zkušenosti a ta životní moudra, která já ještě neznala. A mnohá stále neznám.
Ilustrační foto
Ilustrační foto
Pes je filozof života
Byla to souhra náhod, omyl, osud, že jsme nakonec skončili jeden s druhým. Držka mě naučil, že pes není věc, která se pořizuje. Je to přítel pro kus cesty životem, někdy delší, jindy kratší. A přátelé se přece nepořizují podle kritérií hezký nebo ošklivý, mladý nebo starý, vytuněný nebo mírně porouchaný. S přáteli si hlavně potřebujete rozumět, častěji se shodnout, tu a tam si ponechat rozdílné názory a hlavně si důvěřovat. Tohle mě naučil Držka. Když to porovnám s tím, co jsem ho za ta léta naučila já - strpět košík v hromadné dopravě, čekat na pelíšku, než mě přejde uklízecí amok a nesežrat cokoli, co se mu octne před čumákem (tenhle bod stále ještě ladíme), je zřejmé, kdo byl moudřejším a cennějším učitelem pro život. Jasně, že Držka.
Když vám do života přijde starší pes, nikdy nevíte, kolik společného času je vám vyměřeno. Jenže s opravdovým přítelem je každé loučení příliš brzy, ať už je to za 12 let, nebo za dva roky. Dospělí, starší psi mají duši štěněte, ale zároveň hlubokou životní moudrost, podobně jako ti nejlepší filozofové. Nehledejte „něco“ hezkého, kvalitního, co vám dlouho vydrží. Hledejte přítele a on se s vámi o tu moudrost podělí. A rád se naučí chytat piškoty za letu, čekat na pelíšku a podat pac, pokud se vy budete umět naoplátku něco naučit od něho. On není na učení nikdy příliš starý, a vy jistě také ne ☺
# nekupujadoptuj
... třeba u nás v AniDef - útulku pro čtyřnohé filozofy, učitele a přátele.
P.S.: Ty psí děti, které ví o životě houby a místo hluboké moudrosti v sobě zatím mají tak akorát 100+1 skvělých nápadů, co rozkousat nebo počurat, máme momentálně také ☺
