Generační souputník Milana Kundery či Václava Havla prožil život, který by mohl být kronikou dvacátého století. Z radikálního stalinisty se přes reformního komunistu vyprofiloval v úhlavního nepřítele režimu a spoluautora Charty 77. Z republiky jej museli fyzicky vynést do Rakouska. Kohout tvoří dodnes nepřetržitě od roku 1945 a patří k nejpřekládanějším českým autorům v historii.
Spisovatel Pavel Kohout ani v 95 letech, které slaví tento čtvrtek, nepřestává s literární tvorbou. V současné době připravuje knihu povídek Taková láska, která se názvem shoduje s jeho slavným dramatem z 50. let. Publikace bude obsahovat 12 povídek napsaných na začátku tohoto roku pro Lidové noviny, dalších 11 nových Kohout přidal a pracuje na dalších. Informoval o tom Jindřich Jůzl z nakladatelství Odeon.
K TÉMATU: Ztroskotanci, chátra, reakcionáři. Statisíce Čechů před 45 lety odsuzovaly Chartu 77
Slavný spisovatel žije střídavě ve Vídni, v Praze a Sázavě. Zdroj: ČTK
Slavný spisovatel žije střídavě ve Vídni, v Praze a Sázavě. Zdroj: ČTK
Psaní ho stále naplňuje
Při křtu své knihy s názvem Letorosty samomluv Kohout loni sdělil, že se jedná o jeho poslední knihu, protože jeho oči „už viděly dost a mají zejména dost klávesnice počítače“. Situace se ale změnila. „Přišel za námi s tím, že má chuť dál psát a že by jeho nová kniha obsahovala povídky z Lidových novin a nějaké nové. Pokud má chuť psát, počkáme, co z toho vznikne. Původně jsme chtěli knihu vydat do konce roku, ale to asi nevyjde, pokud autor nezmění názor na své psaní,“ konstatoval Jůzl.
Kohout podle ČTK odmítl zástupce médií, která jej žádala o rozhovor u příležitosti jeho jubilea. Nakladatelství vzkázal, že už před několika lety vydal své rodině příkaz, aby ho nepouštěla na mikrofon či kameru.
Ve společnosti Václava Havla a Ludvíka Vaculíka Zdroj: ČTK
Ve společnosti Václava Havla a Ludvíka Vaculíka Zdroj: ČTK
Plný život
„Vším, čím jsem byl, jsem byl rád,“ říkává s oblibou Pavel Kohout. Jeho životní příběh by vydal na desítky životů jiných lidí.
Kohout se narodil v roce 1928 v Praze do úřednické rodiny, vystudoval estetiku a divadelní vědu na Karlově univerzitě. V letech 1949 až 1950 pobýval na velvyslanectví v Moskvě a následující dvě léta byl šéfredaktorem Dikobrazu. Patřil například spolu s Milanem Kunderou mezi prominentní režimní autory v 50. letech a k předním kulturním kádrům komunistické strany, jejímž byl nadšeným členem v období nejkrutějšího bezpráví přelomu 40. a 50. let. Z té doby také pochází jeho první významné drama Zítra se bude tančit všude.
Kohoutovou první manželkou byla herečka Alena Vránová, která se proslavila v pohádce Pyšná princezna. Při natáčení tohoto snímku v roce 1952 však vzplanula láskou k představiteli krále Miroslava Vladimíru Rážovi, což Kohout velmi nelibě nesl a vyhrožoval Rážovi profesní likvidací. S Vránovou se záhy rozvedl a po dalším nevydařeném sňatku s Annou Cornovou, s níž měl tři děti, si v roce 1970 vzal o třináct let mladší Jelenu Mašinovou, s níž žije dodnes.
Jisté vystřízlivění se u Kohouta dostavilo už v polovině 50. let v souvislosti s odhalením kultu osobnosti. Ve druhé polovině 60. let už byl byl jedním z představitelů nonkonformního proudu v české literatuře a v roce 1968 protagonistou pražského jara. Následovalo vyloučení z komunistické strany a všemožné ztrpčování života Státní bezpečností.
Spisovatel Pavel Kohout na tribuně v 50. letech Zdroj: ČTK
Spisovatel Pavel Kohout na tribuně v 50. letech Zdroj: ČTK
Vynesen ze země
Perzekuce ještě zesílila, když se spolu s Václavem Havlem stal hlavním autorem proslulé Charty 77. StB mu mimo jiné otrávila jezevčíka, poškodila brzdy jeho osobního vozu a vystěhovala jej z bytu. Pod tíhou šikany přijal Kohout v roce 1978 nabídku vídeňského Burgtheatru k roční pracovní stáži. Když se za rok chtěl vrátit domů do Sázavy, byl po příjezdu na hraniční přechod v Nové Bystřici zadržen a následně spolu se svojí ženou fyzicky vynesen zpět do Rakouska. Československé orgány mu odebraly státní občanství, které mu bylo vráceno až v roce 1990.
Osmdesátá léta prožil ve Vídni, kde dál pokračoval v intenzivní tvůrčí činnosti. Veleúspěšný autor přibližně 60 divadelních her, dvou desítek scénářů a více než dvaceti próz po roce 1989 žije střídavě v Praze, ve Vídni a v Sázavě, kde má už od 60. let chatu. Mezi jeho nejznámější díla patří dramata August August, august či Taková láska a romány Katyně, Z deníku kontrarevolucionáře, Ubohý vrah, Kde je zakopán pes či Hodina tance a lásky.
U příležitosti svých 85. narozenin obdržel Čestnou plaketu předsedy vlády za celoživotní dílo a přínos pro českou literaturu, je také držitelem velkého počtu různých cen v německy mluvících zemích. Své knihy z 50. let podepisuje čtenářům s osobitým přípisem: S omluvou Pavel Kohout... Tímto i jinými vyjádřeními už přes třicet let reflektuje svoje ranné tvůrčí období v tuhém stalinismu.
