Perušič kritizuje ČOV: Lékař olympijské výpravy mi nabízel na covid kloktání

Pro beachvolejbalové duo Perušič–Schweiner skončila sezona úspěšně, dostali se až do finále Světového okruhu. Vzpomínky na olympijský rok jsou ale přesto poměrně kyselé. Spokojenost jim zkazila Perušičova nákaza z olympijského letu a následná izolace, kvůli které nenastoupili pod pěti kruhy k prvnímu zápasu.

Ještě kyselejší než tehdejší zmařené šance na dobrý olympijský výsledek se ale zdá být dohra celého incidentu. Ondřej Perušič podrobně přiblížil covidový let, svou izolaci i zklamání z Českého olympijského výboru (ČOV) v rozhovoru pro web Bez frází.

„Nechci kritizovat celý Český olympijský výbor, protože spousta jeho pracovníků nám nesmírně pomohla a opravdu se snažili nám všechno udělat snazší. Nicméně některé věci správně nejsou a nelíbí se mi. Na olympiádě platila jasně daná pravidla. Náš lékařský tým si z nich nic nedělal. Na roušky přes nos nevěřil a celý přístup k pandemii byl dost skeptický,“ svěřil se.

Hlavní lékař výpravy Jiří Neumann podle Perušiče se vší vážností nabízel kontaktům nakažených z leteckého speciálu, že jim „vystříká čímsi nos, dá jakési kloktání a výsledek testu na covid následně vyjde falešně negativní“.

„Mně poslal pan doktor lék isoprinosin. Chvíli se nepodloženě věřilo, že by mohl předcházet nákaze. Nikdy se to nepotvrdilo a je to navíc lék s celou řadou vedlejších účinků. Neměl by se podávat bez předchozích konzultací,“ prozradil člen nejlepší české beachvolejbalové dvojice s tím, že ke konzultacím rozhodně nedošlo.

„Veškerá doporučení šéflékaře Českého olympijského týmu byla preventivního charakteru, tedy aby předcházela nákaze. Jakoukoliv manipulaci nebo nečestné jednání vylučujeme,“ ohradila se ředitelka komunikace ČOV Barbora Žehanová.

Zpětná vazba nepřišla, nikdo se neomluvil

Zklamalo ho i to, že si propuštění z japonské izolace musel podle svých slov dojednat prakticky sám a žádný z týmových lékařů se poté o jeho zdravotní stav a případné následky covidu nezajímal. „Nikdo mi nenatočil alespoň EKG, nikdo mě nechtěl alespoň základně prohlídnout. Nikdo nevyloučil, že nemoc nezanechala nebezpečné následky,“ doplnil.

ČOV se brání, že lékaři neměli na starosti jen čtveřici sportovců, kteří byli pozitivní. „Celý lékařský tým dělal naprosté maximum, aby pro celou výpravu v dané situaci zajistil medicínský servis. Svou podporu, na úrovni lidské i profesionální, vyjádřila Jiřímu Neumannovi Lékařská komise ČOV vedená profesorem Pavlem Kolářem,“ uvedla Žehanová.

Motivací k tvrdé kritice lékařů a části ČOV byla pro Perušiče absence zpětné vazby a přiznání viny jednotlivých účastníků. To očekával od ostatních poté, co sám sebekriticky přiznal, že „roušku měl na ústech asi víc než většina ostatních, ale zároveň i on si ji na chvíli sundal“. „O to víc mě mrzely reakce ostatních. Nikdo další zodpovědnost za svoje chování nepřijal. Ani doktor Voráček, ani Český olympijský výbor,“ posteskl si Perušič nad chováním nejen ČOV, ale také lékaře, který do letadla nákazu možná zavlekl.

„Pan Voráček dokola bude opakovat, že není jisté, že on byl pacientem 0. V tom má pravdu. Jisté to není. Zároveň je ale také pravda, že měl nakažené příbuzné v Česku a hned po příletu do Tokia byl jediným pozitivním. To kvůli němu šla část výpravy do karantény rovnou. Neomluvil se ani za to,“ nešetřil lékaře 27letý volejbalista. Podle něj měl být v týmu místo jednoho z ortopedů v době celosvětové pandemie spíše epidemiolog.

Nejdřív se styděl v posilovně, pak do izolace propašoval míč

Perušič v rozhovoru pro Bez frází také popsal svůj úvodní dojem z olympiády, kdy stihl jen návštěvu posilovny.

„Nejdřív jsem zamířil na běžecký pás. Vedle mě klusal Jamajčan a klusal rychlostí 20 kilometrů za hodinu. Musel jsem po jeho boku vypadat jako puštěný ze zpomaleného záběru. Přesouval jsem se a potkal nigerijského basketbalistu. Přes dva metry svalů. Jenom jsem zíral. Vedle leží gymnastka v provazu, nohy položené na masážních válcích, aby mohla jít ještě do větší hloubky. Dorazil jsem k činkám, kde ovšem zrovna trénovala kubánská ženská reprezentace. Kotouče na mě žádné nezbyly, a i kdyby zbyly, asi bych se nechtěl před dámami ztrapňovat,“ zavzpomínal muž, jehož dědeček vyhrál na minulé olympiádě v Tokiu stříbrnou medaili v klasickém volejbale. To se psal rok 1964.

Jeho následná izolace se smrskla na stereotypní jídla, měření teploty a hladiny kyslíku. To vše několikrát denně. „Podařilo se propašovat mi na izolační pokoj alespoň míč, tak jsem si s ním trochu hrál mezi čtyřmi stěnami. Zkusil jsem i kondiční trénink, ale nemoc mě na chvíli oslabila. Nedovedl jsem si představit, že se postavím k zápasu na světové úrovni,“ popsal s odstupem Perušič a zhodnotil, že na olympiádě zvládl po nemoci dobře jen čtyři ze šesti setů, a to bylo málo.

Ani negativní zážitky z olympiády, kdy s Davidem Schweinerem druhý zápas vyhráli a ve třetím podlehli pozdějším stříbrným medailistům, ale duo, zdá se, nezastaví. „Máme tři roky na to přiblížit se v Paříži k maximu možného,“ plánuje Perušič směrem k dalším olympijským hrám