Záchrana zvířat se snadno zvrtne, nechybí adrenalin a nebezpečí

Plazení se ve výkalech, honička s dronem: I tak vypadá záchrana zvířat v nouzi

Záchrana stála hodně času i sil, ale byla úspěšná. zdroj: DESOP

„Přibližně 200 metrů od hejna směrem k nám sedí jeřáb a nervózně sleduje naše stojící auto. Říkám Radkovi: ‚Ten pták nelétá a má nějaký problém.‘ Beru do ruky dalekohled a vystupuji z auta. Radek bere foťák a vyráží za mnou,“ líčí Karel Makoň záchranu jeřába popelavého, která se neobešla bez mimořádných běžeckých výkonů. A není to rozhodně poprvé, co tým plzeňské záchranné stanice napnul všechny síly, aby pomohl zvířeti v nouzi.

Jeřáb popelavý je rychlý běžec se silnými pařáty, ostrými drápy a harpunovitým zobákem. Jednoduše řečeno – dokáže být velmi nebezpečný. A toho jsou si Karel Makoň i Radek Zeman vědomi. „Projíždím totálně rozblácenou cestu, beru Radka zvenku na rám auta a jedeme po posekané louce dál. ‚Támhle je a běží, jeď za ním.‘ Jedu, co to dá a co se Radek udrží, zkracujeme jeřábův náskok a už jsme 10 metrů od něj. ‚Teď!‘ Přibrzdím a Radek skáče z rámu jako filmový hrdina a běží jako gepard, až jeřába doběhne a chytí.“

Vyprávění Karla Makoně plné adrenalinu končí dobře – s vypětím všech sil se podařilo jeřába, u kterého si oba muži před tím všimli problému s křídlem, odchytit a převést na veterinární kliniku. Následný rentgen ukázal starou a částečně zhojenou zlomeninu vřetenní kosti na pravém křídle, které tím pádem nebylo plně funkční. Jeřáb proto zimu přečká v bezpečí stanice.

8 Zobrazit galerii

8 Zobrazit galerii

Jako na jeden z nejobtížnějších zásahů vzpomíná vedoucí stanice Karel Makoň na záchranu labutí z odkalovací nádrže v čističce odpadních vod. „Všude plno výkalů a špíny. To bylo naprosto brutální, měli jsme strach,“ líčí Makoň, podle kterého patří právě takové prostory mezi nejhorší. „Stísněné prostory, šachty, roury, to je problém. Třeba takový odchyt bobra z melioračního potrubí na Domažlicku, kdy byly od sebe skruže vzdálené 50 metrů a mezi nimi byla trubka. Bobr zalezl právě do té trubky, dostat ho ven bylo hodně logisticky náročné,“ vzpomíná.

S pokorou a zatajeným dechem

„Mám k tomu obrovský respekt a kolikrát to není snadné, ale mám tým nejlepších lidí – jsou schopní vylézt na komín, spustit se do šachty. Třeba kolega prolezl 40 metrů odpadní roury tak úzké, že když jsem tam strčil hlavu, málem se u mě objevila klaustrofobie. Sice jsme ho přivázali za nohu, ale nedokážu si představit, jak bychom ho za tu nohu vytáhli ven, kdyby se mu třeba udělalo špatně. Celou cestu pak před sebou tlačil mládě labutě, které se tam schovalo před psem,“ popisuje další zásah Makoň, který podle svých slov přistupuje k záchraně zvířat s obrovskou pokorou a zatajeným dechem.

Kromě stísněných prostor může být zásah problematický na dálnici, kde se záchranáři neobejdou bez pomoci policie. Právě tak tomu bylo i v případě labutí rodiny, která se dostala do provozu, a i přes snahu řidiče kamionu a záchranářů přežila jen samice. Kromě dálnice je nebezpečná i práce na ledě, kde jsou však pracovníci stanice jištění. Nicméně každá záchranná akce se setkává s velkým nepochopením zachraňovaných. Pro zvířata totiž snaha pracovníků stanice neznamená pomoc, a tak se zvířecími záchranáři doslova bojují o svůj život.