Tradice barvení modrotiskem byla velmi oblíbená od konce 18. století, kdy ho lidé nejčastěji užívali pro obarvení lidových krojů. Dnes se této technice věnují v Česku pouze dvě dílny – ve Strážnici a v Olešnici. Právě v Olešnici na Moravě se z generace na generaci předává tradice barvení v rodině Danzingerů již dvě stě let.
Celý proces barvení je poměrně náročný. „Vše začíná tiskem, při kterém se používají původní dřevěné formy. Když se plátno natiskne formami, tak se zároveň použije i tiskařská rezerva. Ta slouží k tomu, aby ochránila požadovaná místa před kontaktem s barvivem. Následně se může jít k barvení,“ vysvětloval CNN Prima NEWS majitel provozovny, výrobce a tiskař Jiří Danzinger.
Po barvení následuje vyprání většinou v kyselém roztoku. To je chvíle, kdy se plátno zbavuje vosku a tiskařské rezervy. „Zároveň tím ustalujeme barvu. Po samotném vyprání se modrotisk usuší a musí se laicky řečeno vyžehlit, my říkáme namandlovat. Tím dosáhne modrotisk vyžehlení a zároveň pěkného lesku,“ popsal dále tiskař.
Dílna je přístupná turistům
Barvení modrotiskem je rodinnou záležitostí. Například v rodině Danzingerů se tato profese dědí již dvě stě let. „Tradice se předává vždy z generace na generaci, u nás vždy z otce na syna. Mám svého vlastního následníka, ale je ještě moc malý, takže kdo ví, zda bude chtít řemeslo převzít, až vyroste,“ svěřil se Danzinger.
Proces od tisku po mandlování trvá čtyři dny. Například pouhé barvení je celodenní proces. Turisté mohou celý proces vidět každé úterý a čtvrtek odpoledne, kdy je dílna zpřístupněna veřejnosti. „Každý se může přijít podívat, jak se modrotisk vyrábí. Zároveň se dozví vše o historii, výrobě a bude mít možnost navštívit i naši prodejnu s výrobky z modrotisku,“ láká majitel Danzinger.
V roce 2018 byl modrotisk přidán do seznamu nehmotného světového dědictví UNESCO. Jednalo se o společnou nominaci Česka, Slovenska, Rakouska, Německa a Maďarska.
