Podivín Čechmánek a slavení titulu čtením bible. Před 30 lety startovala ve Vsetíně mánie

Čím déle byl Vsetín suverénem nejvyšší hokejové soutěže, tím fanoušci soupeřů raději na konci minulého století zpívali jeden provokativní chorál. „Zapalte Vsetín, začněte od Lapače,“ neslo se stadiony. V nadsázce chtěli vidět v plamenech útulný hokejový stánek, který byl a stále je fenoménem.

„Lapač představuje posvátné místo. Díky divákům. Víte o nich po celý zápas, neradují se jen z vítězství, ale už pouze z toho, že mohou být na utkání. Schází se na stadionu už dvě hodiny před před utkáním. Jsou to hokejoví štamgasti,“ vypráví pro CNN Prima NEWS Horst Valášek.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Kouzelný zimák Vsetína slaví 35. narozeniny. Splňuje extraligové parametry?

Dlouho chytal za Zlín, v někdejším Gottwaldově také trénoval mládež. Ještě před revolucí odešel do Německa, a když se před 30 lety vracel do Česka, nezamířil za prací na adresu, kterou dobře znal. Aniž by to v té době věděl, v roce 1993 přišel do Vsetína spoluvytvořit zlatou dynastii.

Jako hlavní kouč dovedl Valachy k prvním dvěma z celkových šesti titulů během pouhých sedmi let. Kdyby se v „devadesátkách“ měla měřit hokejová horečka v regionu, teploměr by vypověděl službu.

„S útočníkem Romanem Stantienem jsme bydleli v Rokytnici kousek od Vsetína vedle sebe,“ vrací se v čase jeden ze vsetínských sběratelů zlatých medailí, bývalý obránce Jan Srdínko. „Zaklepali jsme na sebe a společně vyrazili na zimák jako Otík s Pávkem ve filmu Vesničko má středisková. Hrávalo se od pěti odpoledne, na stadionu jsme byli většinou kolem třetí. Na začátku jsem se divil, co se děje a Romanovi jsem říkal: „Ty, Bobo, jdeme pozdě.“ Tribuna na stání už byla dvě hodiny před zápasem úplně natřískaná. Nevešel by se tam ani špendlík. Když se ochozy po utkání konečně vyprázdnily a panovalo ticho, ještě pořád vám z toho předchozího rámusu břinkalo v uších,“ pokračuje současný trenér juniorů Vsetína.

V tamních fabrikách se prý dokonce zkracovala pracovní doba, aby mohli zaměstnanci vyrazit na zápas. „Neskutečná euforie,“ říká dále.

Titul? Ani ve snu

Srdínko zaplul do mančaftu už ve chvíli, kdy se mašina rozjížděla, byla v extralize. To strojvůdce Valášek musel Vsetín nejprve vytáhnout z první ligy. K tomu byla potřebná určitá turbulence v kádru. „Někteří se báli možná z kamarádství do toho říznout, tak jsem to musel udělat já. Byla tam určitá opozice starších hráčů. Abych byl přesný, některé nové hráče jsem si vybral já, zbytek lidé, kteří už vsetínský hokej znali předtím, například manažer Petr Husička.“ Měli správný čich.

Na Lapači se kolem Valáška tvořila početná zlínská kolonie – kapitána dělal Rostislav Vlach a důvěru dostal další odchovanec „ševců“ gólman Roman Čechmánek. „Složitější povaha, občas jsem narazil na nějaké jeho protesty. Od jiných jsem slyšel, že z něj nic nebude. Přesto jsem odpovídal, že do roka bude v národním týmu. A ono se tak stalo,“ popisuje 81letý Valášek.

Čechmánek – za pár let dvojka Dominika Haška na olympiádě v Naganu – už další sezonu chytal v reprezentaci. Napřed významně pomohl k postupu. Vsetín ze 40 utkání základní části první ligy prohrál jen tři. Baráží proletěl neporažený a rázem byl extraligový.

Na shledání s „Vsacany“ se těšil Radim Tesařík. Ten šel proti proudu, protože zatímco mateřští Zlíňáci utíkali do Vsetína, on jako odchovanec zatím méně slavného klubu působil ještě několik let u rivala. Vše měl okořeněné o to, že jeho otec Ivan pracoval a stále pracuje pro vsetínské hokejisty.

„Věřil jsem, že budou hrát vysoko, protože tým měli poskládaný velmi dobře. Ale že vyhrají titul? To by mě ani ve snu nenapadlo,“ líčí Tesařík, který je nyní sportovním manažerem Vsetína.

I on vyzdvihuje genius loci vsetínského stadionu. Povolený doping, který byl nesmírně účinný. „Pro extraligu byl Vsetín velkým zpestřením. Každý se těšil na atmosféru. Byla pořádným lákadlem pro hráče, kteří se rozhodovali, kam přestoupit. Tím, jak je stadion postavený, má výtečnou akustiku.“

Nějaký Vsetín…

V premiérové titulové sezoně se podařilo na několik týdnů přitáhnout drahocennou výpomoc z NHL Josefa Beránka. Další pozdější šampion z Nagana odehrál jen 16 utkání základní části, ale podle Valáška byl tím prvkem, který týmu pomohl odrazit se až k trofeji.

„Pro mě byla čest, když přijel hráč z nejlepší ligy světa a já ho mohl řezat na tréninku,“ směje se Srdínko. „Byl jsem tehdy hodně namotivovaný. A Bery mě doporučil svému tátovi, který trénoval Kometu Brno. Takže se mě zbavil, protože Kometa chtěla posílit před play-off v první lize. Na oslavy už jsem ale byl zpátky ve Vsetíně.“

Pivo, šampaňské a samozřejmě milovaný regionální nápoj slivovice tekly proudem po velkolepém vyústění soutěže. Nováček šel do play-off z prvního místa, ve čtvrtfinále vyzrál na Litvínov, pak na České Budějovice a rozuzlení přineslo derby se Zlínem.

Hotovo bylo po čtyřech zápasech, přičemž rozhodující gól padl za velmi kuriózních okolností. V té době 20letý zlínský bek Pavel Kowalczyk v 18. vteřině prodloužení v kaluži vody zapomněl puk a nedokonalých podmínek využil rychlou reakcí Vlach.

„Byl jsem šťastný, že za tak krátkou dobu se něco takového podařilo. Registroval jsem, že ostatní týmy si zprvu myslely, že to s námi budou mít lehké. Nějaký Vsetín…“ poznamenává Valášek.

„Nějaký Vsetín“ slavil v roce 1995 a pak znovu, znovu, znovu a ještě jednou. Povedlo se mu vyválčit pět titulů v řadě, extralize vládly žluté a zelené barvy. „Kádr se obměňoval, ale vždy měl skvělé osobnosti. Kolikrát ani trenéři nemuseli nic říkat, zvládli jsme to sami,“ glosuje Tesařík.

Srdínko si nemyslí, že by někdo někdy přišel s delší šňůrou. „Rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. Mně osobně by nevadilo, kdyby to například teď Třinec – který má aktuálně hattrick – zvládl. Náš počin je zvláště v dnešní době nesmírně těžké trumfnout.“

Trenér hlásil sestavu a v kabině běhali psi a děti

Valášek nezastírá, že na hegemona se už velmi brzy začalo pohlížet skrz prsty. Kritici měli za to, že díky přítomnosti mecenáše v osobě Romana Zubíka – o kterém ještě bude řeč – nebylo nic nemožné. „Hodně lidí nám úspěch přálo. Ale pak se objevili i takoví, kteří nás pořádně neviděli hrát a pořád špekulovali, že máme jen hodně peněz. Nicméně to především první dvě sezony nebyla pravda. Finance v tom nehrály takovou roli, úspěch byl založen především na přístupu hráčů. Co nám chybělo po hokejové stránce, uhráli jsme srdíčkem.“

To částečně potvrzuje i 49letý Srdínko. „Co jsem se tak dozvěděl, patřili jsme finančně mezi top čtyři týmy extraligy. Takže jsme nebyli odskočení od ostatních. Rozhodoval kumšt ve skladbě týmu. Nalezení potřebné chemie. Fakt, že jsme si rozuměli i mimo led, tvořili skvělou partu, byl základ úspěchu, zvláště v posledních letech s finančními problémy.

Někteří hráči nedostali výplatu třeba sedm osm měsíců… Titul byl zázrakem.

Skoro se zdálo, že rozjetý hokejový soubor je hudební kapelou, protože pořád vyhrával. „Nálada v týmu už byla taková, že se zkrátka titul získá,“ připomíná Tesařík pocity, s nimiž do rodného města v roce 1997 konečně přicházel.

Vybavuje si, jak část jeho prvních mistrovských oslav se Vsetínem měla poměrně rutinérský nádech. „Vždy jsem spíše prožíval zápasy u televize, i slza mi ukápne. Když jsem něco vyhrál já, emoce ze mě příliš netryskaly. Ale ano, po prvním triumfu jsem seděl v šatně dojatý. Z jedné strany vedle mě byl Tomáš Kapusta, který si četl bibli, na druhé straně Antonín Stavjaňa listoval nějakou jinou knihou.“

A podobných kuriózních scén bylo očima Tesaříka vícero: „Hrálo se play-off, trenér Zdislav Tabara říkal sestavu a v kabině běhali děti hráčů i psi. Kolikrát jsme ráno začínali tréninky bez gólmanů, protože Ivo Pešat, který měl vinotéku, jezdil s Čechmánkem na poslední chvíli. Roman vždy Iva naháněl, ten mu říkal: „Čemane, v klidu, bez nás nezačnou. Byly to neuvěřitelné a neopakovatelné časy ve skvělé partě.“

Obrovský balvan

Nic ale nebylo nekonečné. Extraligový trůn si v roce 2000 musel zvykat, že na něm může sedět někdo jiný než Vsetín. Valaši sice opět došli do finále, nicméně roky nadvlády utnula pražská Sparta. A především v následující sezoně bobtnaly problémy kolem stvořitele hvězdné éry Zubíka. Přesto si ještě jednou 25tisícové městečko užilo euforii.

„Peníze už nechodily včas. Dluh obnášel vysoké částky. Když si vezmu, jak probíhala má poslední sezona ve Vsetíně – že někteří hráči nedostali výplatu třeba sedm, osm měsíců… Titul byl zázrakem. Díky partě jsme se pořád dokázali semknout. Chtíč byl takový, že aspoň já jsem na dané problémy nemyslel,“ uvádí Tesařík. Jelikož věděl, že se blíží pád, snažil se svůj třetí titul oslavit více než dva předchozí. „To, co jsem vypil za dva dny oslav, jsem jinak nevypil za celý život,“ usmívá se.

Když vsetínští hráči naposledy zvedli nad hlavu pohár, byl už Zubík ve vazební věznici. Policie ho zatkla během semifinálové série s pražskou Slavií. Byl obviněn z rozsáhlých úvěrových podvodů, kdy měl vystavovat fiktivní faktury – na základě nichž získával z bank mnohamilionové úvěry – a také z podvodu a navádění ke krádeži.

„Bylo vidět, že se ve Vsetíně beznadějně tlačí obrovský balvan,“ přidává svůj pohled Srdínko, který se posléze vydal do Sparty. „Vzali si na sebe břemeno, které neunesli,“ doplňuje Valášek.

Klub přežíval v extralize do roku 2007. Asociace profesionálních klubů ledního hokeje mu pak neudělila licenci, z nejvyšší soutěže byl vyloučen a o rok později se Na Lapači hrála druhá liga. V ní byl Vsetín utopený celkem devět sezon.

Z těžké kocoviny se ale dokázal dostat. Od roku 2017 patří do prvoligové společnosti a čím dál tím hlasitěji dává najevo, že by chtěl znovu být mezi elitou.

Loni se sen rozplynul ve finále proti jihlavské Dukle, teď probíhá další pokus. Valaši mají za sebou čtvrtfinále – ve kterém se pomstili Jihlavě – a od soboty je čeká série s Prostějovem.