Podzim: Nejšťastnější období veverek

Podzim, veverčí ráj

„Od ledna do září jsou totiž nepřetržitě buď těhotné, nebo pečují o mláďata ze dvou (a někdy dokonce i tří) vrhů za sebou. Péče o potomky je náročná (obzvlášť u druhých vrhů, kdy už jsou samice oslabené z prvního porodu i kojení) a pro organismus veverčích matek vyčerpávající a podzim je jediné roční období, kdy si mohou takříkajíc odfrknout. Samice se na podzim poprvé po dlouhých prvních devíti měsících roku konečně mohou věnovat jen samy sobě,“ říká Petr Soukup ze záchranné stanice pro veverky Pinky.

Samotáři

Mylná je představa o veverkách jako o milujících rodičích, kteří tvoří pár a společně se starají o potomky. To patří jen do dětských knížek. Veverky jsou samotáři a silně teritoriální, své domovy, které mají rozlohu klidně i několik hektarů, rázně střeží (výjimkou mohou být města, kde jsou veverky uměle přikrmovány). Scházejí se pouze kvůli páření. Samci tedy nemají touhu pečovat o své potomky, ale od ledna do léta pracují na tom, aby na ně založili. Hledají vhodné a svolné partnerky k nakrytí a proto probíhají i boje mezi soky, kteří se snaží o totéž.

Pečlivé matky

Veverčí březost trvá 38 dní, tudíž první veveřátka přicházejí na svět klidně už v chladném únoru. Okolo 6. týdne veverčata poprvé zkouší vylézat z hnízda (stále jsou ale plně odkázaná na mateřské mléko), do světa odkázaná sama na sebe je matky vyšlou (vypudí) okolo věku tří měsíců a ty poté začnou opět pracovat na dalších potomcích. Jistě uznáte, že jsou to matky pečlivé, a není tedy divu, že se pak během podzimu a zimy rády zaměří na sebe a své potřeby.

„Přispívá k tomu i fakt, že současně jde o jediné období roku, kdy jim příroda skýtá nadbytek jídla. Dozrávají lískové a vlašské ořechy (veverky je milují), rostou houby, lesy jsou plné šišek, javorových semen, bukvic a další přirozené veverčí potravy. Po období letních veder a sucha je v přírodě i dostatek vody, kterou veverky několikrát denně potřebují k zapíjení,“ dodává Petr.

Barevná zajímavost

Nenechte se zmást barvami. U nás žije pouze jeden druh veverky, a to veverka obecná. Tato kráska může mít barvu od rezavé přes hnědou až po černou. Je to unikát, protože i když druhů veverek je na světě asi 300, žádná nemá takový počet barevných odstínů. Naše veverka dědí odstíny po rodičích a předcích, proto mohou sourozenci v jednom vrhu mít více barevných kombinací kožichu. O ten se pečlivě starají i několik hodin denně. Není tak úplně pravda, že veverky jsou plné blech. Ty zdravé se parazitů efektivně zbaví a ty zablešené bývají spíš jinak nemocné či oslabené.

Co rády jedí

Pokud se ve vašem okolí veverky pohybují, můžete jim zkusit nabídnout tolik oblíbené ořechy a začít je přikrmovat. Nejoblíbenější pochoutkou jsou ořechy lískové a pak až vlašáky. Ty jim zpočátku klidně dejte celé, umějí si je rozlousknout a dost často si je schovají na „horší“ časy. Veverky totiž v zimě nehibernují, a proto si na zimu musejí udělat pořádné zásoby.

Pokud si veverka u vás zásobu schovaných ořechů nevyzvedne (často mi je zahrabávají do kytek na balkoně, pozn. autora), není to proto, že by si nepamatovala, kam ořech schovala, ale protože si jich ukryla nadbytečné množství. Jinak nepohrdnou ani nakrájeným jablkem nebo mrkví a samozřejmě slunečnicovými semínky, která konzumují ve velkém z ptačích krmítek, a je tudíž lepší jim nabídnout pestřejší potravu. Existují i speciální krmné veverčí směsi. Nejdůležitější, na co byste neměli zapomínat ani v ptačí říši, je voda. Kdy veverka potřebuje vaši pomoc?