Policisté hledají pomoc s nevyřešenými případy, hlavně u vězňů. Vydali kalendář pomníčků

Policisté se inspirovali u nizozemských kolegů, kteří díky projektu znovu otevřeli čtyři případy. Příprava revolučního kalendáře zabrala několik týdnů, kdy ÚSKPV vybrala čtyřiadvacet nevyřešených případů. „Zvolili jsme mediálně nejznámější, které rezonovaly společností, a takové, u kterých jsme měli pocit, že by nám s nimi mohla veřejnost pomoci,“ přiblížil realizaci projektu mluvčí Policejního prezidia Ondřej Moravčík.

Vězni v průběhu jednoho roku mohou v kalendáři objevit například nevyjasněné zločiny, které jsou i více než dvacet let staré, nejstarší je z roku 2000. Ačkoliv se může zdát, že s takto letitou kauzou už nikdo nehne, opak je mnohdy pravdou. Právě za mřížemi mohli někteří vězni během let zaslechnout informaci, která s určitým případem souvisí. To je nakonec to, v co policisté doufají: v nové stopy.

Zmizela před čtyřmi lety, bylo jí šest

Celkem 660 výtisků policisté rozeslali do všech 35 věznic, prohlížet si je bude takřka 19 tisíc odsouzených. Umístěny jsou v prostorách, kde se pohybují sami vězni, i v místnostech, kde se shromažďují příchozí, tedy v čekárnách pro návštěvy a u vstupů do areálů. Co přesně uvidí? Na každý měsíc připadají dva neobjasněné násilné případy, takzvané policejní pomníčky. Konkrétně se jedná o patnáct vražd, osm pohřešovaných osob a jedno pátrání po pachateli.

Mnohdy případy doprovází i fotografie, ne vždy však byly k dispozici. Podle policistů je důležitější samotný popis činu, detaily, místo a datum. „Výška 110 až 120 centimetrů, hubená postava, černé vlasy a hnědé oči,“ popisují policisté dívku, jež je jednou z osmi pohřešovaných. Jedná se o Valerii Kvasničkovou z Prahy, která se narodila v roce 2011. V době jejího zmizení jí bylo šest let.

Nastal čas nových předsevzetí, cílů a přání. 🙏
Naším přáním je objasnit dosud neuzavřené případy, tzv. pomníčky, na kterých naši kriminalisté pracují i několik let. Vybrali jsme 24 případů, se kterými nám můžete pomoci. Prvním z nich je Valerie. V době zmizení jí bylo 6 let.👇🍀 pic.twitter.com/CtXGeFwFth

— Kateřina Rendlová (@RendlovaKac) January 1, 2022

Pátrání po dívence bylo vyhlášeno až 19. srpna 2018, naposledy však byla viděna 23. ledna 2018 v místě bydliště v Praze 3. Jak se později ukázalo, 6letou Valerii týrala její babička, která ji a její dva sourozence měla v péči. Žena dostala za své činy později pravomocný trest osm let vězení.

Případ v roce 2018 rezonoval i na veřejnosti. Probíhalo rozsáhlé pátrání, ale dosud se dívenku nepodařilo najít. I sebemenší detail, na který se mohlo před takřka čtyřmi lety zapomenout, by nyní mohl být chybějícím dílkem ve skládačce jejího zmizení. Případ Valerie je jedním z prvních, o kterém se vězni dozvěděli. V kalendáři je spojen s lednem.

Mrtvý sourozenec

Bohužel, zmizení 6leté Valerie není jediným případem, kdy je v hlavní roli dítě. Dodnes policisté řeší i zmizení 13leté Michaely Patricie Muzikářové. V roce 2017, 11. ledna, nedorazila do školy v Ústí nad Labem v části Klíše, která byla vzdálena zhruba 500 metrů od jejího domova. Její zmizení bylo náhlé, nikdy dříve nebyla pohřešovaná. Takřka pět let ji nikdo neviděl. V kalendáři se vězni dále dozví o dvou pohřešovaných ženách a čtyřech nezvěstných mužích.

Z 15 vražd v kalendáři dvě popisují smrt dítěte, konkrétně novorozeňat. Tělo novorozeného chlapce policisté nalezli 2. června 2012 pozdě odpoledne v obci Rotava. Donošené dítě leželo v příkopu u silnice. Následné DNA testy vyšetřovatelům odhalily, že se jednalo o sourozence jiného mrtvého novorozeněte. Od stejné matky bylo jiné dítě nalezeno 19. ledna 2011 v Německu nedaleko českých hranic, v kontejneru na oblečení.

V sobotu 11. února 2017 policisté nalezli tělo novorozené dívenky v libereckém kontejneru na plasty, konkrétně v ulici Na Bídě. Holčička se zřejmě narodila buď v sobotu (den jejího nalezení), nebo předešlý den.

Vraždy bez pachatele

Kromě zmíněných dvou vražd novorozených dětí policisté vybrali dalších 13 případů, které dosud nemají usvědčeného pachatele. Odsouzení ve věznicích se během roku dozví i o těchto případech:

• Vražda seniora v bytě (Brno, 2000)
• Vražda ženy v rodinném domě (Česká Třebová, 2001)
• Pokus o vraždu střelbou ze samopalu (Brno, 2001)
• Vražda prodavačky (Šternberk, 2005)
• Vražda prodavačky v samoobsluze (Husinec, Řež, 2005)
• Vražda prodavačky (Kdyně, 2006)
• Nález těla zavražděného muže (Český Krumlov, nádrž Římov, 2006)
• Nález těla pohřešované ženy (Jindřichův Hradec, Nežárka, 2009)
• Vražda muže bez domova (Praha, 2010)
• Vražda muže bez domova (Liberec, 2013)
• Vražda polského občana (Dolní Beřkovice, 2014)
• Vražda seniorky v bytě (Slaný, 2015)
• Vražda podnikatele u golfového klubu (Kouřim, 2017)

Kalendář je ve finální podobě dostupný pouze pro odsouzené ve věznicích napříč Českem. Jedná se o jednotný formát, neliší se podle krajů. Ačkoliv nebude unikátní projekt k dostání pro širokou veřejnost v tištěné či digitální podobě, o případech, které jsou v kalendáři zahrnuty, se během celého roku dozví.

Policisté budou vždy první den v měsíci zveřejňovat jeden z nevyřešených případů (viz Valerie Kvasničková) na svých sociálních sítích. I veřejnost tak může po letech dopomoci jakýmkoliv detailem k jejich vyřešení.

Inspirace v armádě

Kalendář nevyřešených případů je v Česku unikátním projektem, který policisté převzali od nizozemských kolegů. Ti s nápadem slavili velký úspěch, podařilo se jim znovu otevřít čtyři případy. A v podobné výsledky doufají i čeští policisté. O budoucích projektech, například další verzi kalendáře, zatím nejednají, inspirovat by se však mohli v USA.

V roce 2005 totiž Američané přišli s obdobnou myšlenkou, kdy začali využívat šeptandu ve věznicích. Namísto kalendářů však přišli se „zábavnější“ metodou: hracími kartami. Speciální herní balíček o 54 kartách představilo ministerstvo pro vymáhání práva na Floridě. Každá z hracích karet obsahuje informace a podrobnosti o jednom z nevyřešených případů, které zahrnují jak vraždy, tak i pátrání po pohřešovaných.

Jenže ani zde se nejednalo o průlomovou myšlenku, byť za tou skutečně původně Spojené státy stojí. Samotné základy speciálních hracích karet sahají až do občanské nebo druhé světové války. V té době vlády vyráběly speciální hrací karty, které rozdávaly vojákům. Jejich hraním si však nejen krátili čas, ale zapamatovávali si například zajímavé osoby nebo cíle na frontách.

i found my deck of military personality "identification playing cards" from operation iraqi freedom in 2003. steez pic.twitter.com/xe5snEcyUD

— 나는 그녀와 함께 해요 (@lister_) May 17, 2014

Do povědomí se dostaly zejména takzvané „identifikační hrací karty“ z roku 2003, které měla americká armáda v Iráku. V sadě byly vyobrazeny postavy jako Saddám Husajn, členové jeho rodiny, spolupracovníci a zaměstnanci. Díky nim se vojáci mohli lépe seznámit s nepřítelem. Dnes jsou tyto hrací karty sběratelskými klenoty.

Zapojit se může i veřejnost

Policisté v Česku dali kalendářům přídomek: „Naděje se na čas neptá aneb každý detail je důležitý.“ Důkazy o tom, že i po desítkách let může hrůzný čin dojít spravedlnosti, mají právě američtí vyšetřovatelé. Od roku 2005, kdy byla na Floridě představena první sada speciálních hracích karet, vznikly jejich státní „kopie“. Napříč USA vytvářejí ministerstva, policisté či speciální organizace, které sdružují rodiny obětí z nevyřešených případů, karty s tamními příběhy.

Ačkoliv cílem bylo karty adresovat zejména vězňům, staly se velmi populárními i mezi veřejností. Jednou z nejznámějších organizací, která vytvořila a následně nabízela karty jak pro odsouzené, tak pro americké občany, je Utah Cold Case Coalition. Lidé mohou na anonymní linku volat tipy ohledně neobjasněné vraždy nebo pátrání po zmizelé osobě. Těm, kteří sdělí informaci nebo tip, jenž nakonec povede k dopadení pachatele nebo nalezení pohřešovaného, navíc nabízí odměnu.

Utah Cold Case Coalition hopes playing cards will help solve cases. Here's how to get a pack of your own>>https://t.co/xuzyr8eupg pic.twitter.com/9uSD55lCjN

— ABC4 News (@abc4utah) July 31, 2019

Lidé si takto mohou přijít v přepočtu až na 65 tisíc korun. Finanční satisfakci navíc mohou obdržet i v případě, že se jejich informace ukáže jako pravdivá, ale pachatel již je ve vězení nebo po smrti. Finanční odměny však nejdou odsouzeným, stejného pravidla se podle zákona drží i čeští policisté. Některé lidi napadají i otázky, zda jsou vězni ochotni bez vidiny jakékoliv odměny takzvaně „napráskat“ své spoluvězně, nebo dokonce kamarády.

Tři měsíce, tři úspěchy

Výsledky z USA ale mluví za sebe. Ačkoliv neexistuje žádný oficiální záznam o počtu případů, které byly vyřešeny díky těmto kartám, zúčastněné státy se shodují, že se jedná o velmi užitečný nástroj. Jeden jediný vyřešený případ je velkým úspěchem. Dosud je například známo, že v Connecticutu, kde orgány vytvořily již čtyři série hracích karet, bylo s pomocí vězňů vyřešeno nejméně 20 případů.

Úspěch speciálních hracích sad odstartoval případ Thomase Waynea Grammera, 37letého drogového dealera, kterého někdo zastřelil při vloupání. Jeden z vězňů v Polk County vyšetřovatelům řekl, že slyšel muže jménem Jason Seawright mluvit o tom, že je zapleten do Grammerovy smrti. Nevěřil mu, ale jen do doby, než se mu dostala do rukou piková trojka se shrnutím celého případu. Seawright byl nakonec usvědčen a odsouzen k dalším 12 letům vězení.

Jednalo se o jeden z prvních tří případů, které floridské úřady dokázaly uzavřít během tří měsíců po zahájení prodeje speciálních karet, píše web Slate. Mnozí se vyšetřovatelů ptali na to, jak je možné, že mají karty takový úspěch. Podle nich za tím stojí jednoduchý fakt: Vězni se nudí, a tak si čas krátí hraním karet a povídáním si o nejrůznějších případech a činech. Ať už jejich, nebo těch, o kterých slyšeli.

➡️COLD CASE SOLVED: Our news conference is underway regarding a 32-year-old Las Vegas homicide cold case. An anonymous donation allowed us to work cold cases with very little DNA.
📲This is the story of Stephanie Issacson, 14, who disappeared on June 1, 1989 pic.twitter.com/rJNXi1vCZu

— LVMPD (@LVMPD) July 21, 2021

„Stává se mi, že volající řekne, že hrál karty a všiml si na srdcové osmičce oběti, o které má informace. Jindy se ozve bývalý vězeň, který mi například řekne: ‚Před deseti lety jsem byl ve vězení a vzpomínám si, že jeden z mých přátel o tomto případu mluvil. Teď bych o tom někomu rád řekl,‘“ uvedla analytička kriminálního zpravodajství v Coloradu Audrey Simkinsová. Ta navíc připomíná, že vztahy a vazby vězňů se časem mění.

Jedním z nejzajímavějších vyřešených případů z USA se stala vražda Susan Schwartzové z roku 1979. Žena byla ve státě Washington postřelena a následně uškrcena. Více než 30 let se snažili vyšetřovatelé přijít na to, kdo byl jejím vrahem. Nakonec ho pomohly odhalit karty. V roce 2011 dostali policisté od jednoho z vězňů tip, že jejím vrahem byl Gregory Johnson.

Johnson byl v případu od počátku jako podezřelý, policisté mu ale nic neprokázali. Kromě tipu od vězně se vyšetřovatelům přihlásila také žena, která byla svědkem vraždy a potvrdila vězňův příběh. Johnson nakonec dostal za vraždu 24letý trest.

Americkým vyšetřovatelům v posledních letech volají i zahraniční úřady a policisté. Vzhledem k úspěchu, který hrací karty přinášejí, se pokouší o této metodě zjistit v řadě států co nejvíce podrobností. Je tak možné, že i tuzemští policisté nakonec nezůstanou jen u kalendáře.