Život na hraně v Dnipru: Denně čelíme palbě. Česká pomoc může být klíčová, míní tamní politik
Dnipro a Dněpropetrovská oblast jsou prakticky každý den pod ruskou palbou. Život za ostřelování pro CNN Prima NEWS popsal předseda oblastní rady Dněpropetrovské oblasti Mykola Lukašuk. Ten také zmínil, že i když je situace na bojišti dnes pro Ukrajince těžká, z postupujících Rusů si starosti nedělá, protože na začátku války byli podle něj Ukrajinci v mnohem větších potížích. Lukašuk hovořil také o českých podnikatelích v regionu, válečných invalidech či jak dnes Ukrajinci využívají ruský jazyk.
V Dnipru a místní oblasti už dnes působí několik Čechů, potažmo českých firem. Nově je zde úřadovna velvyslanectví České republiky na Ukrajině, přičemž jde o nejvýchodnější zastoupení západního státu v zemi. Slibujete si od toho nové potenciální investory do oblasti?
Doufám, že to bude přesně tak, jak říkáte, protože obchod je pro nás prioritou číslo jedna. Samozřejmě, jakmile bude zajištěno bezpečí. V tuto chvíli už v Dněpropetrovské oblasti působí na 19 českých společností. Jde převážně o energetiku, průmysl či bydlení a výstavbu, ale i zemědělství.
ČTĚTE TAKÉ: Pět klíčových bodů, které vzešly z jednání v Bílém domě: Sliby o bezpečnosti Ukrajiny i jednota
Navzdory válce tu firmy cítí potenciál?
Mnoho ukrajinských továren je dnes zničených kvůli ruským vojákům. Proto Ukrajina potřebuje moderní vybavení a stroje od českých společností víc, než kdy jindy. Doufám, že česká kancelář v Dnipru postupně přiláká i další zahraniční firmy a díky tomu se staneme centrem zde na východě. Už teď jsme Čechům velmi vděční.
Čtěte také
Vládní zmocněnec české vlády pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný mi v podcastu Spálená země rovněž řekl, že jelikož je dnes kvůli válce Ukrajina prakticky zemí invalidů, nastává i jistý boom těch společností, které vyrábí protézy místo amputovaných nohou či rukou. Díváte se po investorech i v tomto směru?
Už před začátkem invaze 22. února 2022 činila fronta invalidů čekajících na protézu, ať už kvůli válečnému zranění či tovární nehodě, na 80 tisíc lidí. To jsou data našeho ministerstva. A dnes, když válka pokračuje, tu máme mnoho dalších lidí, kteří potřebují protézy. Nejen vojáci, ale i běžní lidé, kteří zažili ostřelování děly či se stali obětmi ruských balistických raket a jiných věcí. A Dněpropetrovská oblast byla už před invazí mezi třemi regiony s největším množstvím invalidů, kteří potřebovali protézy. Průměrné rehabilitační centrum se zvládne postarat o 100 až 150 lidí.
Můžete si tedy představit, že je tu velmi dlouhá fronta lidí, kteří čekají na výrobu své protézy, celé to trvá roky. S tím samým počítají i firmy včetně českých. Mohou se spolehnout, že by zde na mnoho let měly o byznys postaráno. Zrovna před pár měsíci jsme v Dnipru otevřeli celkově druhou kliniku Superhumans center, první je již ve Lvově. Bohužel to nepokryje všechny naše problémy, protože pod palbou jsme každý den.
Rusové se dodnes nezdráhají pálit na civilní oblasti, ačkoliv nejde o vojenské objekty, že?
Někdy útočí na Synelnykove, jindy v Nikopolu, Krivém Rihu a samozřejmě i v Dnipru. Může se stát, že přiletí dron a někdo kvůli tomu přijde o končetiny. Když do naší oblasti přijdou různé společnosti se svým podnikáním, tak je to zajímavé nejen z byznysového pohledu, ale i proto, že zde poskytují potřebné služby pro naše obyvatelstvo. My jsme připraveni těmto firmám pomoci, jak jen to půjde. Klidně i s hledáním pozemků a místa.
Hovořil jste o bezpečnosti. Jak se dnes díváte na situaci u Pokrovsku či na jihu u Záporoží, kde už jsou Rusové? Protože tato místa nejsou od Dnipra příliš vzdálená.
Většinou vojenské záležitosti nekomentuji, protože k tomu máme armádu, ale udělám s vámi výjimku. Když začala plnohodnotná invaze, tak se Rusové nacházeli ve městech a obcích Dněpropetrovské oblasti jen 10 či 20 kilometrů od nás. A navzdory těžké situaci, ve které teď jsme, jsou Rusové stále na těch samých místech, kde byli tři a půl roku zpátky. Proto věřím našim ozbrojeným silám.
Jak to myslíte?
Na začátku invaze to totiž bylo mnohem těžší. Ukrajina ale vydržela a věřím, že i nadále bude silná. Je jasné, že nám prospívá i pomoc ze zahraničí včetně České republiky, a to i přímo v oblastech, které jsou ostřelovány. Díky tomu ruskou agresi stále odrážíme.
Po začátku invaze jsme začali přecházet na ukrajinštinu, vidět je to zejména u mladých lidí.
Dnipro patří na východ Ukrajiny, kde se dlouhodobě hovořilo převážně rusky. Osobně mám kamarádku, která přímo odsud pochází, byla vychována v ruském jazyce a po začátku invaze se začala učit ukrajinsky. Jak je to dnes s jazykem zde? Užívá se více ukrajinština, nebo je ruština v místních příliš zakořeněná?
Historicky byly Dněpropetrovská oblast i okolní regiony ruskojazyčné. Rodiče tudíž učili své děti v ruštině. Po začátku invaze jsme ale začali přecházet na ukrajinštinu, vidět je to zejména u mladých lidí. Stále je však plno občanů, kteří mluví pouze rusky. Převážně jde o starší lidi v důchodu, i moji rodiče mezi sebou dodnes hovoří rusky. Jak ale můžete slyšet, já hovořím ukrajinsky a mluví tak všichni lidé ve veřejných funkcích.
Čtěte také
To tedy platí od začátku války?
To záleží, protože my bereme začátek války už od roku 2014. V únoru 2022 začala její druhá fáze. Byli jsme to právě my v Dnipru a Dněpropetrovské oblasti, kteří jsme už před lety zastavili ruský postup u hranic Doněcké a Luhanské oblasti. Proto také máme plno invalidních veteránů a mnozí z nich také dodnes mluví spíš rusky. Mnoho vojáků, kteří jsou dnes v zákopech, využívá oba jazyky, ale ruština tak nevadí, protože klíčová je jiná věc.
A sice?
Patriotismus. Jejich vůle a schopnosti bránit Ukrajinu není nijak snížená třeba tím, že mluví rusky. Mimochodem, co ale dnes zejména v masových médiích vidíme jsou různé zprávy pravděpodobně podvržené ruskou propagandou, které se pokouší Ukrajince rozeštvat. Říkáme tomu „informační psychologická operace“, snaží se nahlodat ukrajinskou soudržnost. Na druhou stranu, v Dnipru takové problémy kvůli jazyku naštěstí nemáme. Máte však pravdu, že mnoho lidí přešlo na ukrajinštinu cíleně až po začátku invaze. Vnímám to občas i u starších lidí, kteří se snaží ji naučit.
Kreml za jeden z cílů invaze, které v průběhu války měnil podle situace, i ustanovení ruštiny coby úředního jazyka na Ukrajině. Je to i dnes jednou z podmínek pro konec bojů.
Proces přechodu z ruštiny na ukrajinštinu je u nás ale naprosto přirozený. Nejsou žádné zákazy nebo vydírání. Prostě přirozený postupný proces. Jak jsem říkal, záleží nám na patriotismu a ne na tom, kdo jak mluví. Dokonce máme tzv. suržyk, což je v podstatě mix ruštiny a ukrajinštiny, který využívá řada Ukrajinců. V naší oblasti jsme ale už před časem zavedli pravidla, aby zde výuka na školách probíhala exkluzivně v ukrajinštině.
PODÍVEJTE SE: Obytná čtvrť Charkova v plamenech: Rusové vyslali drony i balistickou raketu, zemřelo i batole
Tomáš vystudoval Mediální studia na Metropolitní univerzitě. Téměř čtyři roky působil v redakci Echo24.cz a následně nastoupil na pozici redaktora na CNN Prima NEWS.
