Sedmdesáté šesté výročí od začátku varšavského povstání dnes připomněla minuta mlčení. Historici odhadují, že během něj zemřelo 120 až 200 tisíc lidí. Brutalitou během něj šokovali nejen Němci, kteří vraždili téměř kohokoliv, ale i Rusové, kteří masakru přihlíželi. Milionové město bylo v podstatě srovnáno se zemí.
Varšavské povstání bylo snahou prozápadně naladěných Poláků postavit se nacistům samostatně, bez pomoci Rudé armády. Obávali se totiž, že by po skončení války padli do sféry sovětského vlivu. Obyvatelé hlavního města měli také strach, že si Němci udělají z Varšavy pevnost v první linii.
Podzemní továrnu Rabštejn vybudovali nacisté, dnes slouží jako muzeum
Z důvodu probíhající pandemie koronaviru se mnoho Čechů rozhodlo, že budou letní prázdniny trávit v tuzemsku a navštěvovat hrady, zámky či národní parky. Jedním z míst, které určitě stojí za to vidět, je také podzemní továrna Rabštejn na severu Čech. Tu vyhloubili v nelidských podmínkách vězni koncentračního tábora Flossenbürg na rozkaz nacistů.
Ve druhé polovině července navíc Rudá armáda Poláky podporovala shazováním letáků, které je vyzývaly, aby se nacistům postavili. Slibovala jim pomoc. Kdyby Poláci výzvy nevyslyšeli, mohli by být následně označeni za zrádce a zbabělce. V červenci 1944, když už byla Rudá armáda na dohled města, se však ukázalo, že Stalin neměl zájem prozápadně laděným Polákům pomáhat. Nechal Varšavu napospas plenění německých vojáků.
Do trosek města Rudá armáda vkročila 17. ledna 1945 poté, co Němci zničili osmdesát procent města. „Po válce se město znovu vystavělo, ale to byla jiná Varšava,“ řekl Pawel Ukielski, zástupce ředitele Muzea varšavského povstání.
Popravovali se civilisté včetně žen a dětí
V prvních dnech se polské Zemské armádě dařilo, i když přišla o moment překvapení. Někteří povstalci začali své výpady předčasně, ale za klíčový moment historici považují sdělení jedné Polky jejímu milenci, důstojníkovi německé armády, že by měl odjet z města. Němci se tedy stihli na nevycvičenou a nedostatečně vybavenou Zemskou armádu připravit.
Povstalcům se přesto podařilo dobýt německý sklad či poštu, jiné klíčové pozice jako letiště zůstaly v rukou nacistů. Již první den povstání vůdce SS Heinrich Himmler vydal rozkaz, jak budou povstalci trestáni. „Zajatí povstalci budou popraveni bez ohledu na to, zda dodržují Ženevské konvence či nikoliv. Neválčící obyvatelé, včetně žen a dětí, budou taktéž popraveni. Celé město bude srovnané se zemí, to jest domy ulice, veřejné stavby i vše, co se v něm najde,“ rozhodl.
Během prvních dvou dní získává zemská armáda kontrolu nad velkými částmi města, jednotlivé body se jim však nedaří spojit, proto zůstávají povstalecké jednotky izolované. Němci nadále kontrolují strategické oblasti, třeba klíčové mosty přes Vislu.
Vylodění v Normandii byl masakr. Dvacet tisíc obětí jen během Dne D
První den spojeneckého vylodění v Normandii padlo, bylo zraněno nebo se pohřešovalo na obou stranách dvace tisíc vojáků. Den D byl ale jen prvním dnem tvrdých bojů, které následovaly. Atlantický val, který od roku 1940 Němci budovali po celé délce pobřeží od severu Norska až po hranice se Španělskem, Spojenci prorazili za cenu značných obětí.
Již čtvrtého srpna nacisté zastavují ústup a přicházejí jim na pomoc posily. Jednotky SS, policie i Wehrmachtu začínají chodit od dveří ke dveřím a popravovat obyvatele Varšavy bez ohledu na věk či pohlaví.
„Tato bitva je tou nejzuřivější od začátku války,“ sdělil vojákům v září 1944 Himmler. Nacisté do konce povstání vyvraždili například několik nemocnic i s personálem. Brutalita páchaná na civilistech měla zlomit vůli rebelů, stal se však pravý opak. Zemská armáda bojovala partyzánským způsobem, zásoby munice a zbraní jim několikrát shodili z letadel Britové.
Velitel povstalců Komorowski vyhlásil 1. října 1944 v zoufalé situaci kapitulaci. Poté, co byli vzati do zajetí vojáci Zemské armády, museli Varšavu opustit zbývající civilisté, kteří doposud neuprchli. Pětapadesát tisíc z nich bylo označeno za nebezpečné živly a transportováno do koncentračních táborů. Dalších 150 tisíc je vyvezeno do Říše na nucené práce. Němci poté město vyrabovali a začali jej cíleně ničit.
Komunisté povstání vymazali z dějin
Během komunistické nadvlády bylo téma varšavského povstání samozřejmě tabu. Po pádu železné opony se situace změnila. Všechny prapory Zemské armády, které v povstání bojovaly, mají dnes svou ulici, náměstí či sochu. Některé pomníky vyvolávají zvláště silné pocity, třeba socha malého chlapce s dospěláckou přilbou připomínající děti, jež bojovaly v povstání. Další silnou připomínkou je Kopec varšavského povstání, 121metrová vyvýšenina, která byla navršena kompletně ze suti zničeného města.
Pět příběhů sexuálního násilí rudoarmějců z května 1945 aneb Přehlížená historie
Násilnosti vojáků Rudé armády na ženách z května 1945 jsou pořád téměř tabu. I když se jich na území dnešní České republiky odehrálo bezpočet, historici se tématu spíš vyhýbají a rodiny obětí o něm nerady mluví. „Ruští vojáci hromadně znásilnili moji babičku Hedviku, která způsobeným zraněním podlehla. Táta se mi ale s jejím příběhem svěřil teprve nedávno,“ vypráví pro CNN Prima NEWS dvaapadesátiletý učitel Milan Krupa. Následující reportáž připomíná pět událostí spojených s násilnostmi rudoarmějců vůči ženám.
„Dnes jsou lidé mnohem více angažovaní. Do roku 1989 mluvila o povstání jen hrstka lidí, jeho památka byla potlačována,“ řekl Leszek Zukowski, který v povstání bojoval jako patnáctiletý a v současnosti je prezidentem Světové asociace Zemské armády. Na rozdíl od dob totality se dnes o bývalé bojovníky starají čtyři charity, které veteránům zajišťují třeba nákupy nebo návštěvy doktora. Starosta Varšavy jim také každoročně uděluje finanční odměny.
Varšavské povstání je však dodnes kontroverzní a historici se neshodnou, zda šlo o zbytečný sebevražedný akt Poláků, anebo základ demokratického Polska, jak událost loni označil polský prezident Andrzej Duda. Předseda sněmovny Marek Kuchcinski dokonce před pěti lety prohlásil, že povstání zadrželo postup Rudé armády na západ, čímž Polsko tuto část Evropy ochránilo před nákazou komunismem. Výroky vyvolaly nesouhlasnou reakci některých polských historiků.
