Poranění mozku v americkém fotbale? Hráči řeší miliony, ne třes v 50 letech, říká neurolog

Nejslavnější soutěž amerického fotbalu se v minulých týdnech dostala pod intenzivní palbu. „Stále neberete příznaky otřesu mozku vážně,“ spílali kritici z řad odborníků i fanoušků NFL. Za nevoli mohl případ quarterbacka Miami Dolphins jménem Tua Tagovailoa, který hrál, i když evidentně hrát neměl. Ruku v ruce s tím byly opět oživeny debaty o dlouhodobých následcích hraní tvrdého sportu. Především o onemocnění s názvem CTE, které může vyústit v demenci.

V neděli se 24letý Tagovailoa vrátil na hřiště. Předchozí větu by bylo možné doplnit o slovo „už“. Uplynulé týdny jeho zdravotní potíže rozdmýchaly především ve Spojených státech amerických debaty o tom, zda je zdraví hráčů v extrémně kontaktním sportu dostatečně respektováno a chráněno. Dominovaly názory, že nikoli.

Quarterback – chcete-li – tvůrce hry miamských „delfínů“ v září nejprve po postrčení od soupeře z Buffala Bills ztratil rovnováhu a dopadl tvrdě zadní částí hlavy na hřiště. Tagovailoa se postavil na nohy, jenže jen o pár vteřin později se zapotácel a skončil opět na zemi. Navzdory signálům, že mohl utrpět otřes mozku, v zápase pokračoval. Jen se na chvíli vytratil ze hry, když byl odveden dvěma trenéry z trávníku za nezávislým lékařem na vyšetření. Odborník dal zelenou k návratu.

O pár dní později byl havajský rodák opět v akci. Duel s Cincinnati Bengals pro něj skončil daleko hůře. Znovu krkolomně dopadl na trávník a záběry jasně ukázaly, že Tagovailoa měl daleko k tomu, aby byl v pořádku. Sice se převalil na záda, ale když si dal ruce před hlavu, jeho prsty se nepřirozeně zkroutily a vypadalo to, jako by zamrzl. Tentokrát se už na nohy nepostavil, byl odnesen na nosítkách.

Nastalo veřejné nepochopení. „Jak mohl dostat povolení hrát, když se mu před čtyřmi dny stalo to, co se mu stalo?“ Takových a podobných dotazů podivujících se nad rizikem, kterému byl Tagovailoa vystaven, byly sociální sítě plné.

„Mohli mu udělat magnetickou rezonanci, zjistit, že je negativní. A vyhodnotili, že šlo jen o krátkodobé problémy. Pokud by nehrál, mohl by přijít o peníze. Je tedy logické, že chce sám rychle nastoupit zpátky,“ přidává pro CNN Prima NEWS svůj pohled přednosta neurologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc Petr Kaňovský, který rád svým odborným pohledem pozoruje sportovní prostředí.

„Je to čistě na individuálním posouzení incidentu doktorem, který je za to královsky placený. A asi nechce riskovat soud, který by ho mohl učinit zodpovědným za trvalé poškození hráče, který stojí mnoho a mnoho desítek milionů dolarů. Měl by vědět, co dělá. Nebo jde do rizika. Kdyby pak Tagovailoa nebyl schopen hrát a plnit tak podepsaný kontrakt, půjde organizace po doktorovi,“ poznamenává dál s tím, že si nemyslí, že by v prostředí NFL byla zakořeněná ledabylost.

Profisportovci jsou jíní lidé

Ještě v den zápasu se Cincinnati byl Tagovailoa propuštěn z nemocnice s otřesem mozku a poraněním krku. NFL zareagovala – vyhodila nezávislého lékaře, který dal proti Buffalu opoře Miami svolení pokračovat, do toho zpřísnila lékařské protokoly. V neděli 2. října tak hned 15 hráčů opustilo nenávratně utkání kvůli poraněním hlavy nebo krku. Po třaskavém dění kolem mladého quarterbacka si zkrátka nikdo nechtěl „lajsnout“ komplikace.

Tagovailoa si dal třítýdenní pauzu, přišel jen o dva zápasy a pro víkendové střetnutí s Pittsburghem Steelers byl znovu na scéně. Dopomohl k vítězství 16:10. Kaňovský si může myslet, že je to příliš brzy, ale dlouhodobě ví, že sportovci mají často odlišné vnímaní.

„Profisportovci jsou jiní lidé. Jistě víte, že Niki Lauda sedl do formule a závodil pouhých šest týdnů poté, co málem uhořel na německém Nürburgringu. A vyhrál. Sportovci mají zcela jinou odolnost. Do zápasu tedy Tagovailoa nešel kvůli tomu, že by ho nutili. Jsou to tak dobře placení hoši, že si nenechají nic diktovat,“ uvádí olomoucký neurolog.

V souvislosti s americkým fotbalem často přichází na přetřes téma trvalého poškození mozku. Dlouhodobé trpění tvrdých nárazů výrazně zvyšuje riziko demence. K ní mohou vést onemocnění jako chronická traumatická encefalopatie (CTE) či Parkinsonova choroba.

„Bylo by dobré hochy poučovat, nicméně je otázka, jestli by to k něčemu bylo. Většinou tito kluci nejsou vysokoškoláci. Nechci nikomu ubližovat,“ pokračuje Káňovský, „ale spoustu hráčů například hraje za univerzitu hlavně proto, že jsou dobří především v americkém fotbale. Když vedle sebe položíte na jedné straně kontrakt na pět let v hodnotě desítek milionů dolarů a na té druhé možné následky ve věku 50 let, jak myslíte, že se dvacátník rozhodne? Jednoduchá matematika. Nikdo z nich si neřekne: ,Ježišmarja, v osmdesáti se budu třást. Když budu mít pech, tak v padesáti. Nejdu do toho.‘“

Málo prozkoumaná oblast

Strach aktuálně nemá ani Tagovailoa. Před svým comebackem mluvil před novináři o tom, že mu k rychlému návratu pomohlo stanovisko lékařů, že hráčům na pozici quarterbacka hrozí menší riziko CTE než ostatním. To je ale mýtus, tvrdí Chris Nowinski. Bývalý wrestler, který založil nadaci Concussion Legacy Foundation zkoumající poranění mozku u bývalých sportovců v důsledku vytrvalých otřesů. K této osvětě mu dopomáhá fakt, že je vystudovaným neurovědcem.

A odkazuje na kolegy z Bostonské univerzity, kteří nezjistili žádný statistický rozdíl odvíjející se od pozic hráčů. Před pěti lety zkoumali poranění mozku u 111 zesnulých bývalých profesionálů z NFL. U naprosté většiny z nich se porucha CTE prokázala. Kaňovský ale upozorňuje na to, že jen u mála někdejších vrcholových sportovců – a může jít třeba i o klasické fotbalisty kvůli neustálému hlavičkování – se neurodegenerativní onemocnění manifestují brzy. Jinými slovy se prostě neprojevují. „Je to složitější. Není to tak, že když hráč několikrát za sebou čelí tvrdému nárazu a má v tu chvíli potíže, automaticky bude mít za 10 let vážné problémy plynoucí z CTE,“ podotýká.

Podle Kaňovského jsou dlouhodobé následky tvrdých sportů obecně málo probádanou oblastí. „Tvrdilo se, že u všech boxerů se po dlouhé kariéře rozjede chronická traumatická encefalopatie nebo Parkinsonova choroba. Mikeu Tysonovi je 56 let a je v pořádku. Nejvýznamnější známky nemoci měl Muhammad Ali od 50 let. Samozřejmě je ale dobré, když malá děcka tvrdě nehlavičkují do mokrého balonu.“

Nechce se mu ani radit Tagovailoaovi, po kolika dalších otřesech mozku by měl zvažovat konec kariéry. Limit prý není možné určit. „Pokud se vyloženě neobjeví známka morfologické změny, nelze říct, kolik otřesů mozku je snesitelných. Stanovit počet nelze,“ uzavírá Kaňovský.

Tagy: