REPORTÁŽ z Ostravy: Na zrušených pobočkách to vře. Pošťáci jsou v šoku a zákazníci láteří
K zaměstnancům zrušených poboček České pošty se krutá pravda donesla až 31. března, když přišli do práce. „Opravdu jsme se to dověděli až v pátek, předem to s námi nikdo nekonzultoval,“ rozčiluje se Miloslava Janíčková, vedoucí pošty v Ostravě-Porubě na Hlavní třídě. Bylo to jak sázka do loterie. „Věděli jsme, že se nějaké pobočky zruší, ale proč zrovna ta naše? Máme tady pořád plno,“ dodá vedoucí. Naštvaní jsou i zákazníci. „Stát nám chce vnutit datové schránky a další kraviny, ale já to nechci“ stěžuje si 60letý Pavel Barciaga, právě u okénka zaplatil SIPO.
Loterie, vabank, ruská ruleta a další podobné výrazy musely napadat zaměstnance poštovních poboček, když šli v pátek ráno do práce. Najednou se ocitli v jakémsi osudí hazardní hry, kterou s nimi hrají nadřízení. Vyhrají, anebo prohrají? Pošťačky z pobočky na Hlavní třídě číslo 118 v Ostravě-Porubě prohrály. „Samozřejmě, že jsme sledovaly, co se kolem plánovaného rušení poboček děje. Ale nic konkrétního jsme nevěděly, nadřízení s námi vůbec nic nekonzultovali. Dozvěděly jsme se to až dneska a příjemná zpráva to pro nás určitě není,“ popisuje páteční šok vedoucí pobočky Miloslava Janíčková.
ČTĚTE TAKÉ: Dvě pobočky na 70 tisíc lidí? Lidé na sídlišti nechápou, vysvětlení pošty se starosta vysmál
Čtěte také
Překvapení to muselo být pořádné. Už jen proto, že vedoucí pobočky našla kuráž promluvit pro CNN Prima NEWS. Na jiných zrušených pobočkách se pošťačky bojí a odkazují na mluvčí České pošty. „Hlavně napište pravdu,“ nabádá mě vedoucí Janíčková. „Napíšu, co řeknete,“ slibuji. Kdo má pravdu, to teď ale u poštovní přepážky nelze rozhodnout. Pošta loni prodělala 1,75 miliardy korun a stát jako správný hospodář už asi další miliardy za ztrátový podnik nemá zbůhdarma sypat z oken.
Pošťácké pohádky
„Poštovský úřad je takové neveselé a nijaké místo, kde se ani žádné pohádky nedějí,“ stěžuje si pošťák Kolbaba v úvodu slavné Pohádky pošťácké z pera Karla Čapka. Neveselou náladu teď má i vedoucí pošty na Hlavní třídě v Ostravě Miloslava Janíčková. Ptám se, zda už zaměstnance kontaktovaly poštovní odbory. Třeba ve Francii už by pošťáci stávkovali v ulicích a poštovní služby by se třeba na týden zastavily.
„No jo, člověk se má právo ozvat, to máte pravdu. Odbory máme, nikdo nás ale nekontaktoval. Já to beru tak, že o práci jsme zatím nepřišli, takže stávka není nutná. Od nadřízených máme všichni na pobočce příslib, že pokud budeme chtít, dostaneme podobnou práci,“ věří paní vedoucí, že na chodníku neskončí, ani její kolegyně. Jenže nevypráví managment České pošty pouze pohádky? Česká pošta ruší 300 poboček a ohlašuje propuštění 1 600 zaměstnanců. Všechny přísliby poštovním úředníkům, že je přeřadí na jinou práci, přece nelze zrealizovat...
Vedoucí zrušené pobočky České pošty Miloslava Janíčková v Ostravě, pobočka se nachází na Hlavní třídě v Porubě. Ženě vadí, že se o zrušení pošty dozvěděla až v pátek ráno. Zdroj: Ivan Motýl
Proč ruší vytíženou pobočku?
„Je tady celý den plno. Máme tři okénka, před kterými pořád někdo stojí, tohle je vytížená pobočka. A protože v okolí se ruší i další tří pošty, nedovedu si přestavit, jak to teď zvládnou na hlavní porubské poště,“ přemítá vedoucí z Hlavní třídy Miloslava Janíčková. Ještě v pátek cestou do práce doufala, že její věčně plnou pobočku centrála nezruší. Zrušila. A přitom se tu dveře nezavřou, zákazník opravdu střídá zákazníka.
Čtěte také
V pobočce je to téma číslo jedna. Žhavá aktualita, která spoustě lidí zkomplikuje život. Nadává se, občas i sprostě, jsme ovšem v Ostravě, kde je k vulgarismům větší tolerance než ve zbytku republiky. „Chodím sem často, tak jednou týdně určitě, dneska jsem zrovna zaplatil SIPO,“ rozpráví 58letý Pavel Barciaga. Bydlí kousek od pošty, na hlavní porubskou pobočku bude muset autobusem. „Už teď jsou tam hodinové fronty, než přijdete na řadu. Po zrušení poboček to budou dvě hodiny anebo víc,“ rozčiluje se. Před chvílí o situaci vášnivě diskutoval přímo s pošťačkami. „Řekli mi, že stát chce všechny donutit ke zřízení datových schránek a tak, ale já na takové kraviny nejsem.“
I SIPO čili inkaso už lze platit například s pomocí internetového bankovnictví, stačí naskenovat QR kód na složence. „Radši to platím z ruky, spousta lidí tyhle nové technologie odmítá a stát by nám neměl brát klasické poštovní služby,“ oponuje Pavel Barciaga. Šetřil by jinak, rozhodně by nerušil pobočky. „Pošťačka u přepážky, to je chudák, ta dělá skoro za minimální mzdu. Generální ředitel bere 250 tisíc korun měsíčně, a ještě bonusy. Další manažeři podobně, začal bych šetřit u nich,“ navrhuje.
Jsem stará škola, pořád posílám dopisy
Pošta na Hlavní třídě v Ostravě-Porubě slouží tisícům obyvatel z okolí. Někdejší Leninova třída tu vyrostla v padesátých letech, bohatě zdobené fasády domů s vítěznými oblouky a sochami úderníků napodobují sovětské bulváry v Moskvě či Leningradu. Dodnes je to vyhledávané bydlení, lidé si tu pochvalují i služby, všechno je na ráně. Tedy až na poštu, na kterou bude pověšena petlice.
„Dneska jsem si koupila jenom los, ale často odtud posílám dopisy. To víte, já jsem ještě stará škola, zatímco mladí vyřizují všechno přes e-maily,“ vypráví před pobočkou 75letá Pavla Rancingerová, mimochodem jediná žena v České republice s tímto nezvyklým příjmením. Vitální penzistka, zrovna jde do práce, vyučuje na Vysoké škole báňské v Ostravě. „Brzy bude problém někam poslat obyčejnou pohlednici,“ prorokuje vedoucí pobočky Miloslava Janíčková v rozhovoru s dalším naštvaným zákazníkem.
Hlavní třída v Porubě právě přišla o poštu, která fungovala přímo na této ostravské tepně. Zdroj: Ivan Motýl
Dlouhé fronty, ale čas jsou peníze
Rušení pobočky vadí i mladým lidem, 29letá Ivana Wanecká právě odeslala doporučený dopis zaměstnavateli. „Jinak než z pošty doporučenou zásilku nepošlete,“ připomíná. Obává se dlouhých front, u okének hlavních pošt v Ostravě teď možná prostojí hodiny, jenže čas jsou peníze. „Do Poruby jezdím za maminkou, ale i doma ve čtvrti Ostrava-Jih se služby radikálně omezují. Na celý Jih zůstanou jen dvě pošty pro téměř 100 tisíc lidí, to jde úplně proti logice,“ nesouhlasí s rušením poštovních úřadoven. „Jedna z těch dvou pošt je navíc v nákupním centru. Mají tam dvě okénka a už teď tam někdy čekáte hodinu.“
Hodinu se prý také čeká u okének na hlavní poště v Porubě. „Mám staré rodiče a nedovedu si představit, že tam dojedou autobusem a budou dvě hodiny stát ve frontě, to už pro ně není ani fyzické možné,“ svěřuje se 48letá Petra Novotná před malou poštou v Klimkovické ulici v Porubě. I ta byla v pátek zrušena a stejně jako 299 dalších poboček v zemi se definitivně uzavře letos k 1. červenci. „Rodiče bydlí za rohem, sem pro ně nebyl problém dojít,“ vysvětluje Novotná. Kde se stala chyba? „Chyba? Celé vedení České pošty je úplně neschopné,“ má jasno Novotná.
Národy bez pošty zahynou
I v malé poštovní pobočce s jediným okénkem v Klimkovické ulici v době mé návštěvy odbavují jednoho zákazníka za druhým. „Přišel jsem si pro balík, velká škoda, že to tady ruší,“ lituje 60letý Václav a ochotně s balíkem zapózuje na prahu úřadu. Pošťačka za přepážkou je označena jmenovkou Eva Dospivová. „Nic vám nesmím říct, nic o mně nepište,“ požádá mě. Mimo mikrofon si také postěžuje, že se rozhodnutí o zrušení poboček zaměstnanci dozvěděli až v pátek ráno. A že se k plánovanému kroku nemohli vyjádřit. „Víc nám ubírají, než by přidávali,“ procedí ještě mezi zuby, když se zeptám na její plat.
„Vezměte národům pošty a klesnou v krátké době k bezcennosti,“ píše se v úvodu k odborné knize Pošta v Rakousku, která vyšla v Praze roku 1899. Za Rakouska-Uherska to asi platilo, i později v Československu a České republice, zásadní změnu přinesly až nové technologie a digitalizace dříve výhradě poštovnách služeb. „Pošta jest veřejný dopravní ústav státní, jenž stává ve všech kulturních státech Evropy a jehož úkolem jest dopravovati korespondence (zprávy) všeho druhu,“ uvádí se ještě v knize z roku 1899. Mezitím uplynulo 124 let a většinu zpráv dnes dopraví k adresátovi e-mail či další komunikační technologie zcela nezávislé na poště.
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
