Postřehy po vypadnutí s Finskem: Klíčový první gól, prohraná buly i matné hvězdy

1. První gól vládne všem

Finové jsou jediným týmem tohoto mistrovství, který v základní hrací době ani jednou neprohrál.

Základ pro to velmi často položili tím, že v duelech skórovali jako první – platilo to proti Američanům, Italům, Němcům i Lotyšům, téhle bilanci se ve vzájemných utkání vzepřeli jen Nor Mathis Olimb a Kanaďan Brandon Pirri.

Trefa číslo jedna naneštěstí Finům patřila i ve čtvrtfinále.

Vývoj opatrné bitvy, svázané z obou stran důsledně dodržovanými herními strategiemi, zhruba v polovině výrazně poznamenal gól Jereho Innaly. Ne že by po něm už Češi neměli žádné příležitosti, jen zkrátka museli dotahovat. A to je ve čtvrtfinále vždycky náramně těžké psychické břemeno.

2. Prohraná buly

Tohle byla velká česká bolest.

Zatímco v dosavadním průběhu šampionátu se mužstvo Filipa Pešána mohlo spolehnout přinejmenším na dovednost Robina Hanzla, ve čtvrtfinále až nečekaně často selhávala i magie tohoto obvyklého kouzelníka vhazování.

Prohraná buly dostávala český tým v obranném pásmu až příliš často pod tlak, v útočné třetině si jimi vůbec nedokázal pomoci. Obojí červeno-bílé vyčerpávalo. Postupem doby se to sice přece jen malinko zlepšilo, i tahle důležitá herní varianta však dozajista pomohla překlopit osud utkání ve prospěch Skandinávců.

Třeba ve 33. minutě sice Češi vhazování čistě statisticky vyhráli, o puk ovšem následně důsledněji zabojoval soupeř. A defenzivní nedůraz před Šimonem Hrubcem potrestal úvodní trefou zápasu Jere Innala.

3. Chvíle, která nerozhodla

Taky by se to dalo nazvat fádněji: Neproměněná přesilovka.

Okamžik z konce druhé třetiny svým způsobem hodně připomínal klíčové vteřiny bájné bitvy proti Švédsku, kterou se povedlo obrátit z nepříznivého stavu 0:2. I tehdy se soupeř nechal hodně zbytečně vyloučit, pro Pešánovce to byl onen tolik potřebný impulz k rozpoutání gólparády.

Jenže proti Finům k žádnému podobnému repete nedošlo. Ve 39. minutě byl sice Iiro Pakarinen vyloučen za hrubý krosček na Jana Kováře, následná početní výhoda ovšem nebyla nebezpečná. Během její první půlky si Finové s lehkostí sami předávali puk, vážným ohrožením branky Jussiho Olkinuory to neskončilo ani ve druhé.

Na celém turnaji byli dosud Kovář a spol. v přesilovkách třetím nejúdernějším mužstvem. V duelu s Finskem to nepotvrdili. I proto se loučí.

4. Finská zeď

Teď není řeč o brankáři Olkinuorovi, ale spíš o nepropustném valu, který ve středním pásmu vybudoval finský trenér Jukka Jalonen. Je to zkušený lišák, v osmapadesáti má za sebou dva tituly mistra světa a úspěšné angažmá v KHL, nyní se o něm mluví dokonce v souvislosti s místem v NHL, kde by po Johnu Tortorellovi mohl převzít Columbus Blue Jackets.

Pokud k této štaci potřeboval dobré doporučení, pak mu jej čtvrtfinále MS 2021 rozhodně vystavilo.

Jím vybudovaný herní systém uváděl české hráče při přechodu do útoku v beznaděj, dost často si s ním nevěděli rady. Jalonen naučil své svěřence ucpat střední pásmo, bylo velmi nesnadné jím proklouznout. Češi se tuhle Maginotovu linii pokoušeli překonat nahazovanými kotouči, protivník se však dokázal ubránit i této taktice. Mírně je zatlačil až závěrečný český forčeking, který ovšem přišel pozdě.

5. Vrána: nula. Kubalík: nula

Marná sláva. Ať už se snažili jakkoliv, jindy velebené české ofenzivní hvězdy tentokrát vyšly na prázdno. Přitom to jsou opravdu excelentní kanóny, vždyť letošní bilance dvou vrchních útočných es je v NHL velmi solidní: Dominik Kubalík měl v 56 utkáních 38 bodů (17+21). Jakub Vrána v padesáti duelech 36 bodů (19+17).

Jenže na mistrovství světa se hrála trochu jiná opereta.

Ne že by jim to tam vůbec nepadalo; Kubalík končí s bilancí 3+3, Vrána 2+2, stejně jako další zámořská posila Filip Zadina.

Jenže v bitvě o postup mezi nejlepší čtyři to byla u všech z nich jedna velká nula. Hlavní hvězdy tuhle partu ke slávě nedonesly. A nikdo další je nedokázal zastoupit.