Velkou Británii srazili na kolena čeští obránci. Zařídili dvě třetiny gólů v britské síti. Zdroj: Profimedia.cz
Páté vystoupení českého týmu na letošním hokejovém mistrovství světa opět potvrdilo, že v elitní skupině není slabých soupeřů. Přestože Češi proti Britům nastupovali v roli jasného favorita a vyhráli 6:1, nešlo o snadné utkání. Do dalších zápasů si můžeme vzít několik pozitivních věcí, jako například často skórující obránce.
Čeští hokejisté nastupovali do zápasu s Velkou Británií s vědomím, že musí zvítězit za tři body. To jim na jedné straně mohlo svazovat nohy i ruce, na straně druhé ostrované jsou outsiderem elitní divize hokejového šampionátu. A je třeba říci, že Češi svůj úkol splnili, byť se rozjížděli poněkud pomalu.
Show místo střelby
Češi prokázali, že dokáží dostat soupeře pod tlak a motat ho v jeho obranné třetině. Jenže když má dojít na zakončení, skutek utek. Naši hráči vymýšlí, jak celou akci vyšperkovat ještě další přihrávkou namísto toho, aby britského gólmana zasypali sprškou střel. Případně hledají ještě výhodnější pozici pro zakončení, což ale zpravidla vedlo k tomu, že vypálili z pozice už jen daleko horší.
V našem hokeji tento „neduh“ není nic nového. Češi tradičně mívají tendenci si s papírově slabším soupeřem spíše zatrénovat, což pak vede k malé efektivitě útočných akcí. Nutno ale přiznat, že hrát si s outsidery jako kočka s myší je mimořádně lákavé, a že od druhé třetiny se obraz naší hry v tomto ohledu změnil.
Skvělá „píšťalka“ v britské bráně
Přestože jsme Britům nastříleli šest gólů, je třeba ocenit výkon jejich prvního gólmana. Jackson Whistle (whistle = česky píšťalka) se především v první třetině blýskl několika parádními zákroky. Spousta střel, která na něho mířila, skončila v jeho lapačce. Možná i to byl důvod, proč se naši hokejisté zpočátku snažili puk do jeho sítě dopravit nekonečnou kombinací, než aby zkoušeli střílet a následně skórovat z dorážky. Whistleův výkon nikterak nesnižuje, že kapituloval čtyřikrát a zápas pro zranění nedohrál.
Bruslit a zase bruslit
Především během první třetiny se ukázalo, že bez kvalitního bruslení nelze v současném hokeji pomýšlet na nejvyšší mety. A potvrzovali to hlavně Britové, když prvních dvacet minut dokázali s Čechy bruslařsky držet krok. Přestože neměli ani 24 hodin na regeneraci po těžkém zápase se Švédy.
Význam bruslení jsme si mohli ověřit hned v úvodním zápase s Ruskem, kdy naši byli téměř u každého puku o půl kroku později než soupeř. Naprostou výjimkou je pak karlovarský útočník Jakub Flek. Ten o sobě dával vědět jak proti Rusům, tak v klíčovém utkání se Švédskem. Jeho bruslařský souboj s Rickardem Rakellem, kdy Švédové zkusili proti Česku v závěru zápasu hru bez brankáře, bude jedním z highlightů letošního šampionátu.
Vzpoura obránců
Za obrovské pozitivum pro náš tým lze považovat střelecké hody českých obránců. Vždyť ze všech našich sobotních gólů beci obstarali plné dvě třetiny. První se v deváté minutě trefil Lukáš Klok, ve druhé třetině dva „obráncovské“ góly přidali Filip Hronek a Libor Šulák (ten skóroval do konce zápasu ještě jednou). Teprve čtvrté rozvlnění britské sítě zařídil útočník Filip Chytil.
Bez střílejících beků se těžko vítězí, a je dobře, že se těm našim na turnaji v Rize daří. A to nejen gólově, ale i ve schopnosti dirigovat hru. V tom naprosto vyniká Filip Hronek, který potvrzuje, že je jednou z klíčových o osobností celého českého mužstva. Vždyť na minulém mistrovství světa byl vyhlášen nejlepším obráncem turnaje.
Postrach jménem Kirk
Jednou z hvězd turnaje v Rize je ještě před koncem základní části britský forward Liam Kirk. Přestože proti nám vyšel střelecky na prázdno, ke svým dosavadním pěti gólům z předchozích zápasů přidal v sobotu kanadský bod za asistenci. Několikrát také před naší bránou zahrozil a byl zkrátka na ledě vidět. Před utkáním Česko – Velká Británie mu v tabulce kanadského bodování patřilo osmé místo a se svými pěti zásahy byl zatím nejlepším střelcem turnaje. O prvním britském hokejistovi draftovaném týmem NHL ještě uslyšíme. Vždyť je mu teprve 21 let.
